ČTsport

ČTsport
pondělí 26. června 2017 Adriana

Nas nědagoňat

Velikost textu:

XXII. zimní olympijské hry v Soči se rozběhly a jejich úvodem bylo slavnostní zahájení, které mělo světu ukázat, jaké doopravdy je moderní Rusko. Tenhle záměr se Konstantinu Ernstovi povedl po všech stránkách, i když některé momenty sám neplánoval.

Michal Dusík
Michal Dusík

Celkem symbolický byl už samotný začátek, kdy se neotevřela jedna z vloček, která měla vytvořit olympijský kruh. Nevyčítal bych mu technický problém, to se stává, vzpomeňte třeba na Vancouver či Sydney a problémy s technikou. Ovšem naprosto odlišný byl televizní přístup v Kanadě, Austrálii a Rusku. Myslíte si, že v Rusku někdo u televizních obrazovek viděl, co se stalo? Ne, leda by se díval přes satelit na přenos některé zahraniční stanice. Ruská televize totiž byla připravená na všechno a ve chvíli, kdy bylo jasné, že s vločkou bude problém, pustila do vysílání předtočené obrázky ze zkoušky, kde bylo vše v pořádku. A ještě víc vylepšila záznam vysílaný nad ránem, například nepříliš povedený záběr na prezidenta Zemana byl nahrazen novým, který českou hlavu státu zabíral zepředu. Zajímavé bylo i vysvětlení režiséra a zároveň ředitele ruské televize Ernsta. Světu jsme vše nabídli pravdivě, a co si vysíláme my, do toho nikomu nic není. Což má bezesporu pravdu, ale o něčem to svědčí.

Z vlastního ceremoniálu se mi nejvíc líbilo baletní ztvárnění Vojny a míru, naopak idylická scéna se strýčkem Sťopou – Valujevem mi jako charakteristika poválečných stalinistických a poststalinistických let přišla až příliš naivní. Já chápu, že ukazovat gulagy by při ceremoniálu nechtěl nikdo, ale určitě se dalo celé éře raději vyhnout. Ale co dělat, když prezident Putin dal jasně najevo, že strýček Sťopa je jeho nejoblíbenější dětská postava a že básník Sergej Michalkov, který kromě rozverných básniček psal i ostré a výsměšné odsudky pokleslých autorů jako Pasternak či Solženicyn a je hned trojnásobným autorem slov k ruské hymně - napsal hned tu první, která oslavovala Stalina, potom ze „Sajuz něrušímij“ vynechal pasáže oslavující jednoho z největších masových vrahů 20. století a připravil druhou verzi a nakonec na přání Putina dal dohromady i současný text, je nejoblíbenějším autorem ruského prezidenta.

Ještě jeden moment mě zaujal. Nástup ruské výpravy doprovázela písnička TATU Nas Nědagoňat. Má to symbolizovat úspěchy ruských reprezentantů, ale skupina TATU proslula především díky lesbické stylizaci obou dívenek, což v homofobními zákony sešněrovaném Rusku působí paradoxně.

Autor je komentátor ČT.


      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.