ČTsport

ČTsport
sobota 16. prosince 2017 Albína

OBRAZEM: Odvrácená strana Soči: Atlas války a turismu

Velikost textu:

Za pár dní budou oči celého sportovního světa sledovat oficiální zahajovací ceremoniál v nově postaveném stadionu Fišt a boje v nablýskaných olympijských parcích na půdě donedávna zaostalého regionu Krasnodar. Dvojice fotografa Roba Hornstry a novináře Arnolda van Bruggena však dokumentovala od roku 2009 i neoficiální a odvrácenou stranu kavkazského kraje včetně budování olympijského města - bourání domovů, vyvlastnění půdy, zneužívání pracovní síly apod. Výsledek jejich pětileté práce jim nakonec v Rusku odmítli vystavit. Na předem dojednanou vernisáž v jedné z nejprestižnějších moskevských galerií Vinzavod autoři nedostali loni v listopadu do země vízum a výstava byla zrušena.
Podívejte se, jak vidí Krasnodarský region dokumentární fotograf, který na rozdíl od rychlé zpravodajské reportáže preferuje tzv. "pomalou fotožurnalistiku" s důrazem na širší sociální, ekologické a politické souvislosti. 

Zbytky zničených domovů na místě, kde dnes stojí olympijské stadiony.
Zbytky zničených domovů na místě, kde dnes stojí olympijské stadiony.

Fotograf Hornstra se netajil frustrací z toho, jak málo se světová média zabývala skutečnou situací v Soči a životem obyvatel v regionu. Ukázky z jeho tvorby s mikropříběhy tamních lidí a míst vám přinášíme v několika fotografiích včetně popisků z knihy "Atlas války a turismu na Kavkaze", kterou už v průběhu tvorby mohli pročítat lidé po celém světě na webu Projektu Soči.

Taťjana Marosevová, Soči-Adler, 2009
Taťjana Marosevová, Soči-Adler, 2009

Taťjana Marosevová (55 let) stojí mezi svými ředkvičkami v údolí Imeretinskaja (poblíž Soči) v roce 2009. Za skleníkem měla obrovskou zahradu. Nedlouho po pořízení fotografie byl na tomto pozemku postaven jeden z olympijských stadionů. Taťjaně, jako mnoha jiným, bylo nabídnuto náhradní bydlení ve vesnici připomínající americké předměstí. Domy, ve kterých nikdo nechtěl bydlet, byly špatně a narychlo postavené, pozemky mnohem menší, než jim bylo slíbeno. Vesnice stála dále od moře, takže nabízela chudší příležitosti pro turismus, z kterého domorodci dosud těžili. Navíc někteří lidé nebyli schopni dokázat, že své domy vlastní na základě všech potřebných registrací ať už v bývalém Sovětském svazu, nebo v Rusku. Jejich domy byly zničeny krátce poté, co byli jejich obyvatelé vyhnáni policií.

Roza Chutor, Soči, Rusko, 2013
Roza Chutor, Soči, Rusko, 2013

Roza Chutor je alpské lyžařské středisko v Krasné Poljaně, 25 km od Soči. Jeho hlavním investorem je oligarcha Vladimir Potanin, který dal 2,2 mld. dolarů na jeho rozvoj. Moderní, eklektické a honosné sídlo se stalo malým velvyslanectvím planety Moskva na Kavkaze, sen prezidenta Putina o novém Rusku se stal realitou.

Obydlí Ivana Charčenka, Soči-Adler, 2012
Obydlí Ivana Charčenka, Soči-Adler, 2012

Ivan Charčenko byl stavební dělník společnosti, která zbudovala olympijské objekty. Po tři měsíce nedostal mzdu. Když požádal o své peníze, dostal padáka. Nyní žije v této boudě v blízkosti olympijského parku a stydí se vrátit ke své rodině do Azova (cca 400 km od Soči).

Soči, 2012
Soči, 2012

Nová olympijská sportoviště, včetně těchto dvou hokejových stadionů na pobřeží, stavělo více než 70 000 dělníků, většinou migrantů. Už během Putinovy návštěvy města na počátku roku 2013 bylo jasné, že rozpočet Her přesáhne hranici padesáti miliard dolarů. "Navýšení může nastat. Nejdůležitější je, aby bylo jasno, že nic nebylo ukradeno a že existují legitimní důvody pro navýšení nákladů," cituje Putina server Russia Today.

Šatoj, Čečna, 2011
Šatoj, Čečna, 2011

Starosta čečenského města Šatoj v severním Kavkaze. V roce 2007 nám hrdě oznámil, že během několika let se město stane Švýcarskem Ruska. "Úřady jsou jako pastýři," říká. "Vedou lidi správným směrem. Naši předkové se modlili za prezidenta, který by jim pomohl se rozvíjet. A podívejte se, naše modlitby byly vyslyšeny." Na kontrolním stanovišti nedaleko města je nám ale řečeno, že je nemůžeme navštívit.

Sanatorium Macesta, Soči, 2009
Sanatorium Macesta, Soči, 2009

Macesta, vesnice nedaleko Soči směrem do vnitrozemí, je známá pro své sirné lázně - její jméno znamená "požární vody". Lázně nabízí lék na každou nemoc. Denně přijíždějí přeplněné autobusy návštěvníků. Mladý Dima si spálil nohy na grilovací párty jeho rodičů a lékař předepsal návštěvu Macesty. Léčba spočívala v oplachování spálených nohou pod tekoucí sirnou vodou po dobu šesti minut třikrát denně. Jeho sestra uvedla, že jen o něco delší působení léčivé vody může mít horší následky než samotný problém popálenin.

Soči-Adler, 2009
Soči-Adler, 2009

V prostoru vymezeném pro budoucí olympijskou vesnici si uprchlíci z Abcházie postavili příbytky. Doufali, že olympijské parky nevzniknou, aby mohli nadále žít tam, kde se usadili. Na rozdíl od plánů výstavby gigantických stadionů tady chtěli přistěhovalci pěstovat zeleninu.

Krasnaja Poljana, 2010
Krasnaja Poljana, 2010

Genadij Ivanovič Kuk (82) v roce 2010 ve svém malém domku na okraji obce Krasnaja Poljana - ústředního dějiště olympijských lyžařských sportů. Genadij je frustrován megalomanským developerským vývojem v jeho malé rodné obci. Největší starosti mu dělají škody na historických památkách a okolní přírodě.

Esto-Sadok, Soči, 2010
Esto-Sadok, Soči, 2010

Stavba budoucího skokanského areálu za obcí Krasnaja Poljana.

Hamzad Ivlojev, Nazran, Ingušsko, 2012
Hamzad Ivlojev, Nazran, Ingušsko, 2012

Hamzad Ivlojev (44 let) byl policista v Karabulaku (Ingušsko). Jednou v noci objevil nástražnou výbušninu. Granát byl umístěn ve sklenici takovým způsobem, že sebemenší pohyb by mohl způsobit explozi. V tu chvíli dorazily posily. Hamzad začal křičet, aby odešly. Ale nikdo nereagoval. A tak se vrhl na granát vlastním tělem. Přišel o obě nohy a zrak.

Ordžonikidzkoje,  2012
Ordžonikidzkoje, 2012

Kavkazský obchod s alkoholem jménem "Ruslan" v regionu Krasnodar po výbuchu bomby 28. června 2012. Jednalo se o čtvrtý útok islámských povstalců na obchodníky s alkoholem, kteří odmítali platit úplatky.

Ilona, Beslan, Severní Osetie, 2011
Ilona, Beslan, Severní Osetie, 2011

Iloně bylo osm v době Beslanského útoku na Kavkaze. Ztratila při něm matku a bratra. Oslepla na pravé oko v důsledku explozí. "Vzpomínám si na teroristy dobře. Muži měli plnovousy. Ženy byly nejhorší, nejvíce agresivní a oblečené kompletně v černé barvě. Někdy, když je v noci tma, jsem ochrnutá strachem. Vidím maskované muže v mém pokoji. Snažím se usnout tak rychle, jak je to možné."

Michail  Karabelnikov, Soči, Rusko, 2009
Michail  Karabelnikov, Soči, Rusko, 2009

Michail Karabelnikov (77 let) cestuje každý rok 3 000 km z města Novokuzněck, aby si vzal dovolenou v Soči. Sedmatřicet let pracoval jako horník, nakonec jako předák s odpovědností za 150 svých kolegů. Jeho slibná kariéra dospěla ke konci v momentě, kdy odmítl členství v komunistické straně, říká hrdě.

Aktivisté, Soči, 2009
Aktivisté, Soči, 2009

Geologové, právníci, ochránci životního prostředí a jiní občanští aktivisté na schůzi, kde pravidelně diskutovali o tom, jak omezit škody na životním prostředí či vynuceném stěhování lidí nebo vyvlastnění půdy a památných stromů. Snažili se i prosadit stavbu ledových kluzišť dál od pobřeží do míst, kde je v zimě zima.

Olga, Soči, 2012
Olga, Soči, 2012

Olga (29 let) je manažerka striptýzového klubu "Art Klub" v hotelu Žemčužina (Perla), v centru města Soči. Tančí od devíti let. Nesnáší, když lidé nechápou, že tanec je forma umění. Jejím snem je založit rodinu a mít děti, říká. Ale ať se stane cokoli, v tanci chce pokračovat.

Kniha Projekt Soči: Atlas války a turismu na Kavkaze (Aperture, 2013). ISBN 978-1-59711-244-4. 
Kniha Projekt Soči: Atlas války a turismu na Kavkaze (Aperture, 2013). ISBN 978-1-59711-244-4. 

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter
      Atlas války a turismu na Kavkaze očima fotografa Hornstry

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.