Erbanová ukázala soupeřkám zuby i na vyhlášení: Nezapomínejte na mě

"Mám ji. Je nejkrásnější. Taková trochu zlatá, i trochu oranžová. Bronzová," popisovala největší a nejcennější medaili, kterou kdy získala. "Takhle velkou a těžkou ještě nemám," dodala.  

Bezprostředně po závodě několikrát zopakovala, že jí stále nedochází, co dokázala. Ujišťovat se, že nešlo o sen, se musela i později. "Já jsem se dvakrát probudila s tím, že jsem přemýšlela, jestli se to opravdu stalo. A snažila jsem se sžít s tím pocitem, že jsem to dokázala," usmívala se pětadvacetiletá rychlobruslařka.  

Několikanásobná juniorská mistryně světa se první olympijské medaile dočkala na svých druhých Hrách, letošní úspěch je pro ni motivací i do budoucna. "Tímhle závodem jsem udělala strašný krok, technicky i časem. Jela jsem hodně blízko k mému potenciálu, o němž vím, že ho na sprintech mám," řekla Erbanová, kterou dělila jen setina sekundy od druhé Korejky I Sang-hwa.  

Vedle domácí hvězdy ji na stupně vítězů doprovodila i vítězná Nao Kadairaová z Japonska. Moc zábavy si však prý na vyhlášení neužily. "Ony holky se mnou moc nemluví. Zdálo se, že je to takový jejich závod, zpětně by bylo dobré, kdybych jim to nabourala a dala tu stříbrnou. Jsou to takové asijské kámošky. Jenom jsem jim řekla, když si pořád povídaly, anglicky: 'Holky, taky na mě nezapomínejte'. A ony: 'Jojo, my víme'. Měly by si to pamatovat do příště," uvedla.  

Erbanová se hned po závodě těšila na pivo a oslavy. Žádná "divočina" se prý ale nekonala. "Dala jsem si dvě tři piva. Já úplně moc na slavení nejsem, moc mi to neříká. Teď bych jen strašně ráda letěla domů, dělat chvíli běžné věci s rodinou, s nejbližšími," přála si.  

Po úspěšném závodu změnila plány a odletí nejdřív do Čech, až poté se přesune do Nizozemska, kde se bude připravovat na březnové finále Světového poháru.  

Čas na velké oslavy přijde zřejmě až v létě, kdy by se ráda ve Vrchlabí setkala i s dalšími úspěšnými rodáky, kteří v Pchjongčchangu získali medaili, Evou Samkovou a Michalem Krčmářem. "Bude to těžké, ale musíme to nějak domluvit. Eva teď míří někam na Světový pohár, Michal vůbec nevím, co má v plánu. Ale až všude roztaje led a sníh, nějak to po sezoně musí dopadnout," plánovala.  

Se spolužačkou Samkovou se o radost z úspěchu podělila přímo v Koreji, bronzová snowboardistka sledovala i její závod. "Já do poslední chvíle nevěděla, že na stadionu je. Pak jsem slyšela strašlivý řev a říkám si: 'To snad není možný, kdo to tady tak huláká?' A viděla jsem Evu. Chudák druhý den," dodala Erbanová.