Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
Absa Cape Epic

Andy Schleck. Z elitního lídra domestikem pro jiné (1985–2011)

Po třech pódiích na Tour v letech 2009–2011 nebylo v pelotonu většího příslibu. Souboje Andyho Schlecka se soupeři (nejvíce pak s Albertem Contadorem) patřily k těm vůbec nejikoničtějším v cyklistice po přelomu milénia a pro naděje vkládané do lucemburského jezdce vlastně nebylo limitů. Dnes, v roce 2014 a před dalším ročníkem hlavní Grand Tour, k těmto očekáváním a nadějím nemůže být dále. Více o velkých úspěších Andyho Schlecka v našem článku. ZDE pak čtěte o průběhu jeho kariéry v posledních třech letech.

Vždy měl největší oporu v rodině, pevně semknuté jak kolem jednotlivých příslušníků, tak kolem sportu, s ní de facto neoddělitelně srostl. Cyklistikou zatížené jsou tři generace Schlecků: Ve třicátých letech se dá říci, že se stále ještě dřevních závodů zúčastnil Gustav Schleck, jeho syn Johnny pak v letech 1965–1973 odjel osm ročníků Tour de France. Vždy ve službách někoho jiného, ať už šlo o legendárního sprintera (jednoho z vůbec prvních specialistů) Jana Janssena či zase výtečného vrchaře Luise Ocaňi, avšak právě ve spolehlivosti a důsledném plnění role domestika tkvěla jeho síla. Určitou rodinnou štafetu pak převzali bratři Fränk s Andym.

Vypočítávat úplné začátky kariéry obou je patrně zbytné, podstatnější je spíše fixace o pět let mladšího Andyho na svého staršího sourozence. Zachycené to vidíme i na filmovém materiálu, když kupříkladu v některých sekvencích dokumentu The Road Uphill (Jean-Louis Schuller, 2011) sledujeme tehdy třináctiletého Andyho zavěšeného za zadním kolem Fränka. Závodit na srovnatelné úrovni spolu v této době nemohli, ale určitá touha vyrovnat se silnějšímu a už v té době úspěšnému Fränkovi je patrná.

Schleckovi: Andy, otec Johnny a Fränk
zdroj: ČTK/AP autor: BAS CZERWINSKI

Začátky v CSC

Andy ale také brzy začal přitahovat pozornost. Všiml si ho nejprve Cyrille Guimard, podstatné jméno v historii cyklistiky, který postupně k titulům na Tour přivedl řadu závodníků. Zásadnější však byla pozornost Bjarneho Riise, jenž si po Fränkovi přitáhl do své tehdejší stáje CSC i Andyho. Psal se rok 2004: Těchto deset let až do dnešních dnů bylo obdobím velice turbulentním; obdobím, které do značné míry přepsalo historii sportu. Andy Schleck ho byl (a do jisté míry stále ještě je) důležitou součástí.

Mluvili jsme o důležité rodinné semknutosti, podobnou situaci pak můžeme vysledovat i v závodním prostředí. Stačí se podívat na soupisku CSC – už tehdy na ní najdeme kromě Fränka i Jense Voigta, v roce 2006 pak přijdou Fabian Cancellara se Stuartem O’Gradym. S výjimkou posledně jmenovaného (odešel před dvěma lety do australské Oricy GreenEDGE) jsou pospolu i v této sezoně na soupisce stáje Trek a společně prošli všemi týmovými variantami. Je to nevídaná pospolitost a soudržnost, která sahá i dále, za horizont samotných jezdců. Po Riisovi, od něhož se Schleckovi oddělili po skončení sezony 2010 a přechodu do lucemburské stáje Leopard Trek, je neustálou přítomností i sportovní direktor Kim Andersen.

První Grand Tours (2007–2008)

Poprvé Andy zaujal v roce 2007 při své vůbec první Grand Tour, kterou bylo Giro d’Italia. Nelze však srovnávat tehdejší podobu závodu s tou dnešní. V italských horách tehdy stoupali spíše domácí cyklisté, přítomnost zahraničních jezdců byla značně redukována, ostatně to vidíme i na celkové klasifikaci zmíněného ročníku. Andy skončil druhý v obklopení italských jmen (těch bylo dokonce devět v první dvanáctce pořadí). To ale nic nemění na důležitosti tohoto výsledku, navíc ve dvaadvaceti letech patřil Lucemburčanovi i bílý dres pro jezdce do 25 let (poněkud legrační je pohled na druhé místo, na němž dokončil Riccardo Ricco, dnes vděčný objekt zájmu médií pro své dopingové výstřelky).

Rokem 2008 začalo Andyho působení na Tour de France, které bylo pro českého diváka zajímavé mimo jiného i pro jeho souboje s Romanem Kreuzigerem o bílý trikot. Tehdy ale mladší ze Schlecků ještě pracoval pro jiné, jmenovitě svého bratra a Carlose Sastreho. Historie je to vcelku známá: Týmový directeur sportiff Riis upřednostnil Sastreho, jehož rozhodující trhák přišel v sedmnácté etapě. Andy končí jedenáctý a ve své věkové kategorii poráží Kreuzigera či Vincenza Nibaliho. Jde o určitou předzvěst dalších ročníků, protože léta 2009-2011 lze označit jako určitý vrchol jeho kariéry, (s vědomím jistého patosu) zlatý věk.

Bratři Schleckové na Tour 2008
zdroj: ČTK/AP autor: CHRISTOPHE ENA

Vrcholná léta 2009–2011

Následující rok svedl dohromady heterogenní skupinu jezdců, a to jak věkově, tak zatížeností dopingovou minulostí (což do značné míry korelovalo) a povahovou charakteristikou. Tour 2009 vstoupila do kolektivního vědomí z velké části hlavně děním ve stáji Astana, která pod vedením ředitele Johana Bruyneela (ten se ještě v příběhu Andyho Schlecka na jiném místě vynoří) měla v závodě dva kapitány: Alberta Contadora a Lance Armstronga.

Hierarchii v týmu narušila skvělá Contadorova časovka, po níž se posunul v pořadí před Armstronga, ten zase s pomocí svého někdejší pomocníka George Hincapieho zrychlil v okamžiku, kdy se Contador ocitl v druhé skupině a ztrácel. Rozvrh sil však ukázaly hory, kde Armstrong na svého mladšího kolegu zkrátka neměl. Ten mu také nijak nepomáhal, vzepřel se Bruyneelovým pokynům a vyvezl za sebou oba Schlecky v jedné z etap tak, že Armstrong nyní ztrácel i na pódiová místa. O konečném pořadí tak rozhodl až výstup na Mont Ventoux, kde se Američan na hranici sebeobětování udržel první skupiny a setřásl staršího z bratrů. V Paříži tak před blesky fotografů stáli seřazeni Contador, Andy Schleck a Armstrong.

(Tour de France 2009 se z podstatné části věnuje i dokument Alexe Gibneyho Armstrongova lež z loňského roku)

Šlo o první Andyho pódium: Ve Francii ustál tlak i ataky ze strany soupeřů a ukázal se ve velmi příznivém světle. Avšak nebyla to ještě jeho show spíše reagoval na podněty ostatních. Že je skutečným konkurentem Contadorovi musel předvést na následující Tour, z níž z dnešního pohledu vystupuje především patnáctá etapa na Port de Bales a spadlý řetěz na Andyho speciálu. Jak reagoval Contador s Denisem Menčovem, je dnes známé. "Takhle bych se nikdy nezachoval, jsem teď hrozně zklamaný a naštvaný. V příštích dnech jim to vrátím," říkal po etapě, v níž ztratil nakonec rozhodujících 39 vteřin na španělského soupeře. A ne, nevrátil nikomu nic, pokud za odplatu nepovažujeme následné odmutí titulu Contadorovi v roce 2012. 

Na incident, značně symbolický v Andyho kariéře (vždy jeden krok chybí, určitá nešikovnost a nepraktičnost), však existují rozdílné pohledy a nelze vše binárně dělit na dobrého Schlecka/špatného Contadora. Ve vypjaté situaci, kde byl každý za sebe, Contador využil situace a problému soupeře, který si navíc zřejmě způsobil sám překotným snižováním převodu. Španělskému jezdci to pomohlo k celkovému vítězství, na druhou stranu si tím proti sobě (navzdory veřejné omluvě) popudil velkou část publika a diváků. Na pódiu ho tehdy zdravilo poměrně slyšitelné pískání a bučení.

Odveta měla přijít v roce 2011, kdy Andy dopředu prohlašoval, že další druhé místo by se pro něho automaticky rovnalo zklamání. Nebyl to však Contador, kdo stál proti němu jako hlavní soupeř tím se stal před závodem trochu přehlížený (navzdory vcelku jasným indikacím své výtečné formy) Cadel Evans. Andy vítězství ztratil pravděpodobně ani ne tak v závěrečné časovce, jako spíš v šestnácté etapě a deštivém sjezdu do Gapu, kde mu skupina s Evansem poodjela a on jako spíše nevalný sjezdař ztratil takřka minutu. Ta by mu bývala hypoteticky mohla stačit v jízdě proti chronometru, při níž ho australský veterán svlékl ze žlutého dresu.

To, co Andy Schleck v té době zosobňoval, však předvedl v osmnácté etapě na Galibier. Snad od temné jízdy Floyda Landise do Morzine v roce 2006 nepředvedl nikdo takový na první pohled snad rovnou zoufalý atak. Schleck totiž nastoupil hlavní skupině 60 km před cílem ve stoupání na Col d'Izoard: Favorité po sobě pokukovali a nikdo se neměl k tomu, se za Schleckem vydat. Také proč tak velkou porci kilometrů přeci nemůže sám v úniku zvládnout. Andy však přejel Izoard, zvládl bez větších obtíží za pomoci jednoho z pomocníků odpadlého z prvního úniku i sjezd a za frenetického povzbuzování u trati stoupal i na legendární Galibier. Kamera přeskakovala z jeho tváře ke zmučeným grimasám tehdy žlutého Thomase Voecklera, Evans připomínal trochu zadřený stroj, Contador odpadl na posledních kilometrech. Jestli si z celé Tour 2011 pamatovat jednu etapu, pak tuto.

Andy Schleck poráží všechny na Galibier při Tour 2011
zdroj: ČTK/AP autor: Christophe Ena

Třetím druhým místem na Tour v řadě (tehdy ještě nepropukla Contadorova aféra s clenbuterolem) se pro Andyho Schlecka uzavřela určitá etapa. Stáj Trek v následujícím roce angažuje Johana Bruyneela, přijde těžké zranění po pádu na Critériu du Dauphiné, Fränk Schleck si projde rok a půl dlouhým distancem za použité nedovoleného xipamidu. Andy bude mezitím do médií prohlašovat, že nejspokojenější je při sledování své malé neteře, případně táhlých hodinách rybaření. O Schleckových obtížích posledních let čtěte zítra na webu ČT sport.

Zdroj
ČT sport, The Armstrong Lie, The Road Uphill

Hlavní zprávy

Nejčtenější články