Sto první rendez-vous aneb z Leedsu do Paříže

Ředitelé Tour, a její současný šéf Christian Prudhomme obzvlášť, rádi zdůrazňují, že to není trasa, ale samotní jezdci, kteří dělají náročnost závodu. Letos ale snad víc než kdy jindy platí, že trať, k jejímuž vzhledu výrazně přispěl i nový sportovní ředitel akce a bývalý profík Thierry Gouvenou, nenechá v klidu ty největší favority hned od úvodních dnů. Jak řekl sám Thierry: "V Anglii rozhodně nebude čas na žádné lelkování." 

Vždyť hned druhý den mezi Yorkem a Sheffieldem nabídne profil okořeněný devíti (!) vrchařskými prémiemi, záležitost tak brzy v itineráři Tour nevídanou. I slavnému Bernardu Hinaultovi poté, co si sám některé pasáže projel, tahle etapa hodně připomněla nejstarší klasiku Liége-Bastogne-Liége. K tomu si navíc přidejte často velmi úzké anglické silničky mezi kamennými zídkami. Kapitolou samou pro sebe bude dojezd do britské metropole o 24 hodin později, tentokrát na rozdíl od předloňské olympiády od východu i přes srdce Londýna, historické centrum The City.

Diváky potěší, favority nikoliv

Thierry Gouvenou ve své poslední profi-sezóně dojel sedmý na "Pekle severu" neboli Paříž–Roubaix, a tak je stylové, že muž, který jezdil ve službách slavných Grega LeMonda, Chrise Boardmana či dvojnásobného šampiona nejdrsnější klasiky Gilberta Duclos-Lassalla, s chutí zařadil do programu hned devět (i když povětšinou zkrácených) úseků po dlažebních kostkách, které jsou symbolem L'enfer du nord. Největší kandidáty na celkový triumf tímhle tahem rozhodně nenadchnul, naopak diváci se mají na co těšit.

Téměř celý úvodní týden se nese ve znamení nejvýraznějšího momentu letošní trasy: vzdání holdu obětem První světové války. Místa jako Ypres v Belgii, Verdun, fronty podél Chemin des Dames či řeky Somme jsou smutnými připomínkami tohoto masakru, který vzal život i několika šampionům Tour. Žádná jiná země nebyla v tomto konfliktu postižena více než Francie, i proto peloton stráví tolik času v severovýchodních departmentech. A mezitím zavítá i do Remeše, města francouzských králů i dějiště oficiálního ukončení Druhé světové války na evropském kontinentu.

Mám rád tuhle symboliku Tour. I z ohlasů našich diváků poznávám každý rok, že ne každého na prvním místě zajímá, zda vyhraje Chris nebo Alberto, jestli ve spurtu Mark porazí Andrého nebo zda to Tony v osamělé jízdě proti času zase nandá veškeré konkurenci. Jak bylo řečeno tolikrát v minulosti, Tour je sice hlavně sportovním soupeřením, ale také tou nejlepší a pro cestovní kanceláře bezplatnou reklamou na zemi galského kohouta.

Ostatně historicky tak zajímavým a pestrým regionem je i oblast, kterou peloton navštíví v devátém a desátém dnu (na francouzský národní svátek) – názvy spousty míst nám připomenou, že tenhle kraj často měnil svého "majitele". Jezdci budou zdolávat stoupání Vogéz a Christian Prudhomme často zdůrazňuje, že Francie to nejsou jen Alpy a Pyreneje. I tady totiž cyklisty čeká pořádně těžká šichta včetně cílového výšlapu na Planche des Belles Filles, kde chce s krásnými dívkami po dvou letech prožít své déja-vu obhájce titulu Chris Froome.

Stoupat se bude i na legendární Tourmalet

V Alpách se do programu vracejí klasičtí velikáni historie Tour Lautaret a Izoard, letos nejvyšší bod trasy a s ním příjemných pět tisíc eur pro prvního jezdce na vrcholu, který získá tzv. Cenu Henriho Desgrange, zakladatele největšího cyklistického svátku. Stejně jako při loňské jubilejní Staré dámě se nedostalo na Galibier.

Jiná legenda, tentokrát pyrenejská, letos v programu nechybí. Stoupání na "špatnou objížďku" neboli Tourmalet, které bylo poprvé v programu už před 104 lety, má sice oficiálně "jen" 17 kilometrů, ale neustále do kopce je to už z Bagnéres de Bigorre, tedy převýšení skoro 1600 metrů na 30 kilometrech! (Před třemi lety se tu marně v sólo-jízdě snažil dotáhnout k vedoucí skupině uprchlíků Roman Kreuziger.) A to ještě na závěr této osmnácté etapy čeká na jezdce další extrémně náročný výjezd na Hautacam. Organizátoři si tzv. "okruh smrti", tedy kvartet Aubisque, Aspin, Peyresourde a Tourmalet v jednom dni, schovávají do některého z dalších ročníků.

Hned den po Tourmaletu čeká divácky možná nejatraktivnější horská etapa 101. Staré dámy: na 124 kilometrech čtyři horské prémie, z toho tři jedničky a ve finiši "hácéčko" neboli mimořádná kategorie na Pla d'Adet, místo, kde v minulosti vítězili Raymond Poulidor, Joop Zoetemelk, Lucien van Impe či Lance Armstrong (toho už ovšem ve výsledcích nehledejte).

Pekelně dlouhá časovka

Předposlední den a jediná časovka (která se ovšem svou délkou téměř vyrovná součtu dvou loňských) připomene dva ze čtyř pětinásobných vítězů Tour a jezdce, kteří o svých titulech rozhodovali hlavně v jízdě proti chronometru: na trase mezi Bergerakem a Périgueux (nebo opačně) své mistrovství v osamělé jízdě předvedli Jacques Anquetil a Miguel Indurain.

A kde jinde se může končit než v blízkosti Louvru a prezidentského paláce na Elysejských polích. Tam si bude chtít vzít zpět titul vládce tohoto ikonického místa Mark Cavendish.

A kdo vyhraje Tour? O tom rozhodnou silnice (nejen francouzské) a také a hlavně, jak opakují šéfové Grand Boucle, síly, dovednosti a taktické schopnosti jednotlivých jezdců.

Dívejte se na tenhle nádherný nejen sportovní svátek v našich přímých přenosech (pokud nebudete stát někde v zajímavých alpských, pyrenejských či jiných stoupáních), letos obohacených jedinečnými pohledy do zákulisí díky našemu štábu. A fanděte duu Jan Bárta a Leopold König! Je opravdu výjimečné vidět dva české jezdce na Tour v dresu jednoho týmu.

Vive le Tour!