ČTsport

ČTsport
neděle 19. listopadu 2017 Alžběta
Olympijské rivality

Carl Lewis a jeho sokové. V dálkařském sektoru i na sprinterských tratích

Velikost textu:

Devítinásobný olympijský vítěz Carl Lewis po celou svou kariéru skvěle kombinoval působení v dálkařském sektoru i na sprinterských tratích. Množství jeho famózních vystoupení v 80. a 90. letech, olympijská zápolení nevyjímaje, se stalo památnými i proto, že v nich změřil síly s dalšími velkými jmény tehdejšího atletického světa.

Carl Lewis a Ben Johnson
Carl Lewis a Ben Johnson

Ve skoku do dálky byl Lewis málokdy vídaným suverénem. Deset let neprohrál jediný závod, až přišlo mistrovství světa v Tokiu 1991 a s ním nejlepší dálkařské finále historie, které proměnili ve své galapředstavení Carl Lewis (1961) a jeho krajan Mike Powell (1963).

Lewis měl na šampionátu vynikajicí formu, což potvrdil triumfem na stovce v čase 9,86 (v novém světovém rekordu). Svůj výkon označil "za nejlepší v životě" a zcela bez všech pochyb ho to opravňovalo myslet i na úspěch v doskočišti. Ten večer skutečně předvedl úchvatnou sérii skoků: 868 cm - přešlap - 883 - 891 - 887 - 884, z nichž ten ze čtvrté série býval mohl být pokořením "skoku do 21. století" Boba Beamona z Mexika 1968, ale kvůli nedovolené podpoře větru nemohl být jako nový světový rekord uznán. Přesto byl v Tokiu nakonec letitý Beamonův superskok překonán - v páté sérii se o to skokem dlouhým 895 cm postaral Mike Powell. A Lewis se musel spokojit se stříbrem.

Carl Lewis je co do počtu zlatých medailí pátým nejúspěšnějším olympionikem všech dob. Mezi atlety se s ním v tomto směru může měřit jen legendární finský běžec "Létající Fin" Paavo Nurmi, který na Hrách v rozmezí let 1920-1928 posbíral celkem devět zlatých a tři stříbrné. Lewis má vedle devíti prvenství "pouze" jedno druhé místo.

Pokud Usain Bolt dosáhne v Riu - stejně jako v Pekingu a Londýně - na hattrick triumfů (na 100 metrů, 200 metrů a ve štafetě) - vyrovná v počtu získaných zlatých medailí právě Lewise a Nurmiho.

V dalších vzájemných soubojích s Powellem už měl však výrazně navrch Lewis. Platilo to hlavně o olympijských duelech. Rodák z Birminghamu ve státě Alabama dominoval nad Powellem jak v Soulu 1988, tak i v Barceloně 1992 (kde svého soka zdolal o čtyři centimetry výkonem 868 cm) a na závěr své kariéry se rovněž dočkal čtvrtého olympijského zlata z dálky v Atlantě 1996. To mu už bylo pětatřicet a v takovýto comeback po zdravotních patáliích z předchozích sezon v jeho případě moc nikdo nevěřil.

Naopak pro Powella to tehdy byla porážka s opravdu hořkou příchutí, protože vstupoval do závodu jako favorit, ale na soupeřových 850 cm ten den, i kvůli zranění, prostě neměl.

přehrát video
Dálkařské souboje Carla Lewise pod pěti kruhy

Zatímco soupeření s Powellem mělo korektní mantinely, klání s o půl roku mladším Kanaďanem Benem Johnsonem bylo jednoznačně vyhrocenou záležitostí. Ti dva se potkali už na Hrách v Los Angeles, kde kraloval Lewis, když po vzoru Jesse Owense předvedl husarský kousek v podobě čtyř vítězství - na 100 a 200 metrů, ve štafetě na 4x 100 metrů a v dálce.

Johnson bral pouze bronz na stovce, ovšem už za dva roky na Hrách dobré vůle v Moskvě a poté i na mistrovství světa v Římě byl na nejkratší distanci rychlejším borcem než Lewis, který nebyl na takové porážky rozhodně zvyklý. Nejprve prohlásil, že Johnson v Římě odstartoval předčasně a že on sám měl žaludeční potíže, proto svému protivníkovi podlehnul. A nakonec dodal: "Někteří atleti se nečekaně zlepšili. Dá se jen těžko věřit, že by to bylo bez dopingu." Koho tím myslel, bylo evidentní. 

Rok před olympiádou byla válečná sekera vykopána a atletický svět se už nemohl dočkat, jak si to tito dva kohouti rozdají v aréně olympijského stadionu v Soulu. 24. září 1988 stáli oba na startovní čáře finále v jednom z nejsledovanějších závodů olympijské historie. V jeho cíli byl první kanadský sprinter - a to navíc v novém světovém rekordu 9,79. Lewis finišoval na druhé příčce za 9,92.

přehrát video
Sprinterské souboje Carla Lewise pod pěti kruhy

Johnson si užíval pozice hrdiny tři dny, než vyšla na veřejnost zpráva o jeho dopingu. Za použití anabolického steroidu stanozololu byl diskvalifikován, vymazán z rekordních tabulek a kromě toho i vyloučen z Her. Lewis se tak stal dodatečným vítězem. Nicméně po letech vyšlo najevo, že i on se v té době zapletl se zakázanými látkami, neboť měl před olympiádou třikrát pozitivní nález na deriváty efedrinu. A měl za to dostat půlroční trest. Jenže americký olympijský výbor tehdy testy ututlal. 

V Barceloně přidal Lewis do své sbírky zlato ze štafety, a kdyby jej bývali trenéři nominovali do kvarteta i pro finálový závod v Atlantě, mohl se pokusit o zisk jubilejního nejcennějšího kovu. Nehledě na to, že o start na Hrách v roce 1980 v Moskvě jej připravil bojkot. I tak zůstává jeho devět zlatých medailí skvostnou bilancí, díky níž byl Mezinárodním olympijským výborem zvolen "Sportovcem 20. století".

Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.