ČTsport

ČTsport
úterý 12. prosince 2017 Simona

Běžec Chuot: Z uprchlického tábora až na olympiádu v Riu

Velikost textu:

Praha – Mangar Makur Chuot opustil Súdán jako dítě poté, co byl jeho otec zabit během občanské války. Osm let strávil v uprchlickém táboře v Keni, než byl jeho rodině poskytnut azyl v daleké Austrálii. Nyní běžec na 200 metrů míří pod olympijské kruhy do Rio de Janeira a na trati možná změří síly i se samotným Usainem Boltem.

Jihosúdánský běžec Mangar Makur Chuot
Jihosúdánský běžec Mangar Makur Chuot

Na olympijské trati ponesou jeho záda název nejnovějšího nezávislého státu, kterým je Jižní Súdán, a na hrudi bude mít napsáno jméno jednoho z mužů, který položil život za jeho vznik. Chuotův otec, Makur Chuot, byl starostou a soudcem v jejich vesnici, která byla stejně jako celý Súdán zasažena nejen trvalým suchem, ale i krvavou občanskou válkou. Když měl Chuot čtyři roky, byl na vesnici proveden nálet soupeřící frakce a jeho otec byl zavražděn v dešti kulek.

"Naše vesnice byla napadena, on musel bojovat a byl zabit. Musel chránit své lidi a položil za ně život," vzpomínal Chuot.

Uběhly dvě dekády a Chuot má nyní dvě občanství. Je občanem Jižního Súdánu, jehož osvobození nikdy neviděl, a Austrálie, adoptivní země, do které přišel jako uprchlík. "Austrálie bude navždy součástí všeho, co dělám, protože bez ní bych nikdy nedosáhl na všechny své úspěchy," říká Chuot, který za svůj domov považuje oba státy.

Na olympiádě se rozhodl běžet pod vlajkou Jižního Súdánu a se jménem svého otce na prsou. "Je to na jeho počest. Mé křestní jméno je Mangar a příjmení tvoří jména mého otce a dědečka – Makur Chuot. Je to role nás chlapců nést ve svém jméně rodinné dědictví," vysvětluje Chuot.

Tváří v tvář lvům

Jižní Súdán vznikl v roce 2011 po více než čtyřicetileté občanské válce, která si vyžádala na stovky tisíc životů. Nezávislost a prosperitu ale nezajistil, zemi stále sužují hladomor a sucho, které ještě umocňuje přetrvávající násilí. Není tedy divu, že vrcholový sport zde zrovna nevzkvétá. Místo do sportu jsou mladí lidé vtahování do armády.

Nyní se však děti Jižního Súdánu mohou poprvé zúčastnit olympiády a Chuot bude mezi nimi. Jeho cesta do Ria však byla více než trnitá.

Po smrti svého otce se staral o dobytek pasoucí se v savanách, kde se pohybovali i lvi. "Když o tom dnes přemýšlím, bylo to nebezpečné. Divoká zvěř pojídala naše krávy a jen starší kluci měli dovoleno mít zbraně, aby zabili lvi, kteří by na nás zaútočili. Tehdy jsem to bral ale jako všední věc. Nicméně mě to zocelilo. Když se mi něco zdá jako těžký úkol, vzpomenu si, co jsem jako kluk dokázal," říká Chuot.

Osm let v uprchlickém táboře

Jeho matka mezitím hledala bezpečnější místo pro svých šest dětí. Ušla stovky kilometrů, než v Keni objevila velký uprchlický tábor Kakuma, který sloužil jako azyl pro všechny, kteří trpěli násilím občanských válek či hladomorem. "Matka se po smrti otce obětovala pro naši budoucnost," vzpomíná Chuot na ženu, která v táboře prodávala jídlo a pití, aby vydělala dostatek peněz na to, aby zajistila svým dětem místo v autě, které by je přivezlo za ní do bezpečí.

Kakuma nebylo místem o mnoho lepším, než které opustil, ale nabízelo vzdělání. Chuot tak sice dále prožíval těžké mládí, ale naučil se angličtinu. Po osmi letech v táboře se na jeho rodinu konečně usmálo štěstí a díky mezinárodnímu programu se v roce 2005 všichni dostali do Austrálie.

Zrod olympijského běžce

Svět kolem něj se rapidně změnil a Chuot se musel naučit věcem, které jeho vrstevníci považovali za běžné. Jeho útočištěm se však stalo běhání a pod křídla si jej vzal trenér Lindsay Bunn, který jeho první běh popsal jako vidět "žirafu na amfetaminu". Chuot sice nebyl nejrychlejší, ale měl neutuchající touhu se zlepšovat a pečlivě naslouchat radám zkušeného trenéra. Právě to ho nakonec dostalo až na olympijské hry.

Zdálo se, že svými výkony se mohl kvalifikovat už na olympiádu do Londýna, jenže jeho historie byla rychlejší než on sám. Třikrát na něj totiž zaútočila skupinka Súdánců, kteří i v Austrálii přechovávali spory ze své rodné země. Jednou se dokonce vloupali do jeho domu v Perthu a mlátili jej dřevěnou tyčí do noh. Chuot se nevzdával a běhal pod injekcemi, ale jeho hamstring to nevydržel a olympijský sen se tenkrát rozplynul.

Nadaného běžce ale ani tato překážka nezastavila, nepříjemné zážitky pustil z hlavy a soustředil se pouze na běhání. "Byl zklamaný, ale rychle se přes to přenesl a trénoval ještě tvrději. To jsou kvality, které z něj dělají skvělého sportovce. Je nezdolný," řekl hrdě Bunn. "Když posloucháte jeho příběh a uvědomíte si, že do dvanácti let nechodil do školy, v jedenácti poprvé uviděl televizi a prožil si všechny myslitelné nástrahy uprchlického tábora, žasnete, jaký člověk se z něj stal. Je neskutečné prožít a přežít všechna ta nebezpečí a zůstat tak pozitivní osobou," obdivuje ho trenér bez zastírání.

Na trati po boku Bolta

Další důležitá etapa Chuotova života zůstává ještě nenapsána. Na běžce čeká olympiáda v Riu a existuje velká šance, že na trati bude moci změřit síly s nejrychlejším běžcem planety Usainem Boltem. "Je to privilegium běžet s Boltem. Budu se snažit vydat ze sebe vše. Člověk nikdy neví, co se může stát," těší se Chuot.

Výsledek, čas ani medaile ale není pro běžce s pohnutým osudem rozhodující. Jeho závod je pouze malou rolí v rozvoji jeho rodné země, která opět stojí na hraně kolapsu. "Být mezi lidmi, kteří soutěží pod vlajkou Jižního Súdánu je pro mě velká čest, neboť reprezentujeme zemi, za kterou naši předci položili své životy," vysvětluje Chuot, který věří, že olympiáda přinese jeho zemi důvod k oslavám, kterých moc není, a posune ji blíže k míru, který takřka nezná.

Zdroj: Guardian

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.