Rekordman Železník: z nenápadného ryzáka pyšným králem

Na sklonku dubna roku 1978 se v hřebčíně v Šamoríně narodil matce Želatině a otci Zigeunersohnovi špičkový anglický plnokrevník. Zprvu nenápadný ryzák začínal na rovině, až ve čtyřech letech okusil proutěné překážky. Jeho kariéra mohla skončit dříve, než začala. Po první závodní sezoně si ve výběhu poranil nohu. Od předčasné smrti ho uchránil trpělivou léčbou trenér Josef Miška.

Agrochemický podnik ve Slavkově u Brna se ho však rozhodl přesto prodat. Všimli si ho ve Státním statku Světlá Hora u Bruntálu, málokdo však mohl tehdy tušit, jaký poklad si přivezli do stájí. Cena byla přívětivá – "pouhých" 90 tisíc korun.

Zlom v kariéře nastal v sezoně 1983. Ve Velké ceně Slezska v Albertovi zvítězil Železník jistě o dvě délky před Lafetou. Jako naprostý outsider v kurzu 32:1 nastupoval 9. října 1983 do Ceny Váhu a k překvapení všech ji s jistotou ovládl.

Smolná premiéra

Skákat a vítězit, to byl Železníkův život. Velkou pardubickou absolvoval celkem osmkrát. Poprvé ve svých sedmi letech, to ale ještě žádnou díru do světa neudělal. Přitom sezonu rozjel parádně. Ve dvou kvalifikačních dostizích nechal své pronásledovatele daleko za sebou. V sedle s Antonínem Novákem patřil v nejslavnějším dostihu na naší půdě k největším favoritům, zradila ho však prasklá přezka na uzdečce.

Další rok Železník vyhrál dokonce tři kvalifikace, jenže ten nejdůležitější závod mu opět krutě nevyšel. Doplatil na kontakt s ruským koněm a žokeje Nováka shodil. Ten sice stačil naskočit, jenže stíhací jízda skončila na Havlově skoku, který tvrdohlavý Železník odmítl třikrát skočit. Při posledním pokusu Novák upadl a vážně se zranil.

K nesmrtelnosti Železníkovi pomohla až spolupráce s žokejem Josefem Váňou. Byla to nerozlučná dvojice. "Pokaždé, když přijel do Pardubic, naordinoval si sám životní formu," zavzpomínal po čase Váňa na osudového koně.

V roce 1987 se stal Železník prvním koněm, který zvládl zaběhnout náročnou pardubickou trať za méně než deset minut.

Nejslavnější stíhací jízda

Zatímco hattrick v letech 1987 až 1989 odrážel Železníkovu suverenitu, v dalších startech ho provázela spíše smůla. V roce 1990 upadl po kolizi s Formanem, o rok později v památném závodu klopýtnul Železník na zrádném Poplerově skoku, protože se mu přímo pod nohy svalil Disko. Váňa se však vyšvihl do sedla, což podle tehdejších pravidel ještě bylo možné, a protnul cíl jako první tři délky před druhým Drakem s Václavem Chaloupkou v sedle. "Byl i smolařem. Jinak by vyhrál pokaždé, co jsme tu startovali. Tou dobou na něj žádný kůň neměl," uvedl Váňa.

O rok později doplatil Železník na chaos před Malou vodou způsobený radikálními ochránci zvířat. Kvůli nim se dostal na Taxis mezi posledními, skočil bezvadně, jenže dva spadlí koně mu zkřížili cestu a bylo po nadějích. Opětovné nasednutí na koně už tehdy pravidla nedovolovala.

Nikdo ještě netušil, že to byl jeho poslední moment na slavném dostihu. V tréninku si pak přivodil zlomeninu korunkové kosti zadní nohy a k závodění už se nevrátil.

Váňa s Železníkem, to nebyl vždycky idylický vztah. Kůň měl vlastní hlavu a žokej také. "Občas býval panovačný. Spoustu lidí si ochočil a dělal si s nimi, co chtěl… Musel jsem na něj být přísný. Proto mě neměl moc rád," přiznal několik let po Železníkově smrti Váňa.

Za svou kariéru absolvoval Železník 58 dostihů, z toho z 30 odešel jako vítěz. Majitelům vydělal bezmála milion a tři čtvrtě. Po vleklých zdravotních problémech uhynul dva dny před Vánoci v roce 2004.