Legendy českého kick boxu dvojčata Kazdova ani ve čtyřiceti nevěší kariéru na hřebíček
Ani atletika, ani hokej. Žádný z tradičních sportů není v Česku nejpilnějším dodavatelem titulů mistrů světa a Evropy. Tento primát patří někomu jinému – kick boxu. Velkou zásluhu na tom mají i veteráni tohoto sportu dvojčata Petr a Jan Kazdové, kteří i ve čtyřiceti letech patří ke světové špičce.
Oba bratři si bývávali k nerozeznání podobní a byly doby, kdy nastupovali ve stejné váhové kategorii. Diváci tak prý někdy ani nevěděli, který z bratří zrovna zápolí v ringu, a který odpočívá. Často se pak potkávali až ve finále. Nyní už je mezi Janem a Petrem pětikilový váhový rozdíl a k přímým duelům nedochází. A vlastně k nim nedocházelo ani dříve.
"My jsme proti sobě šli jenom jednou, i když jsme na sebe narazili v pavouku vícekrát. Ale šli jsme do sebe jedinkrát v roce 1993. V té době jsme byli takoví blázni, že jsme se strašně seřezali, že to byl opravdu bratrovražedný boj. Když to pak viděli naši, tak řekli, že neexistuje a víckrát už ne. Takže pak jsme vždycky losovali sirku, kdo vyhraje," vypráví Jan.
Jan a Petr získali za svou kariéru dlouhou řadu národních i mezinárodních titulů, a ač je bratrům Kazdovým již čtyřicet let, medailovým hodům holdují dodnes. Oba přivezli stříbrnou medaili i z posledního šampionátu ve španělském Alicante.
"My už nemáme zapotřebí někomu něco dokazovat. Žene nás naše osobní touha ukázat, že jsme pořád nejlepší. Když jsme začínali, dali jsme si za cíl, že budeme nejlepší. Byli jsme blázni. Trénovali jsme třikrát denně a hrozné dávky, které když dám dnes svým svěřencům, tak to nikdo nemůže vydržet. Ale myslím si, že i teď ve čtyřiceti se tak můžeme měřit se světovou špičkou," říká Jan.
I v pokročilém věku je pro bratry Kazdovy kick box jasnou prioritou. "Už je to dvacet dva let, co jsme stáli poprvé v ringu. Naši rodiče i přítelkyně můžou dosvědčit, že pro nás je kick box všechno. Máme samozřejmě práci super a tak, ale kick box je pro nás číslo jedna," přiznává Jan. "Chceme bojovat, dokud to půjde," dodává.
"Oni říkají, že to dělají kvůli tomu, že je to baví. Ale oni to dělají také kvůli tomu, že mají obrovský fanklub, a ten je hecuje. Když vidíte jejich zápasy, tak hala bouří, a to jim dodává určitou aktivitu. Oni jsou také trošičku povinováni svému fanklubu přinášet medaile, takže to není jen jejich rozhodnutí," zakončuje s nadsázkou předseda České unie bojových umění Slavomír Svoboda.
