ČTsport

ČTsport
středa 22. listopadu 2017 Cecílie
PAŘÍŽ-ROUBAIX

Peloton si projde Peklem severu. Vyhraje znovu Cancellara?

Velikost textu:

Nejnáročnější jednodenní závod světa je znovu zde, letos už po sto jedenácté. Peklo severu či Královna klasik, jak se mu běžně přezdívá, vede skrze historická bojiště z první světové války, přičemž cyklisté na trati musí zdolávat tzv. pavé – tedy hrubé a pro jezdce veskrze brutální dlažební kostky. Loni cílovou čáru na velodromu v Roubaix první přeťal Fabian Cancellara, povede se mu to letos znovu (a celkově již počtvrté)? Nebo se bude radovat někdo jiný, třeba Zdeněk Štybar? Textový on-line přenos ze závodu Paříž-Roubaix sledujte exkluzivně na webu ČT sport od 15:00.

Paříž-Roubaix
Paříž-Roubaix
Otevřít galerii
  • Paříž-Roubaix zdroj: Road to Roubaix http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/57/5602/560113.jpg?1397093702
  • Paříž-Roubaix zdroj: Road to Roubaix http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/57/5602/560112.jpg?1397093677
  • Paříž-Roubaix zdroj: Road to Roubaix http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/57/5602/560115.jpg?1397093760
  • Paříž-Roubaix zdroj: Road to Roubaix http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/57/5602/560111.jpg?1397093655

Podmínky a prostředí je tu silnější než jezdci, tak zní jedno z notoricky zmiňovaných pořekadel vážících se k závodu Paříž-Roubaix. Říká se mu Peklo severu – to z toho důvodu, že když se po první světové válce organizátoři a novináři vydali na sever Francie, nenašli pro krajinu zdevastovanou roky válčení adekvátnější pojmenování. "Ve vzduchu byl cítit pach stok, odpadu a zahnívajícího dobytka. Ze stromů zbyly zčernalá, rozedraná torza, jejichž větve vypadaly jako hrůzná póza umírajících," napsal tehdy jeden z novinářů. Vítěz ročníku 1919 Henri Pélissier zase přirovnal závod k poutní cestě.

Peklo však cyklisty čeká i letos, kdy místo krátery po bombách pojedou zemědělskou krajinou severovýchodní Francie. Způsobuje to jedna věc, a to zmíněné pavé. Nejde si však představit městské dlažební kostky například českých měst, toto jsou hrubé a pro jezdce velice nepříjemné útvary. Cyklisté na nich stráví druhou polovinu trati, kdy je čeká celkem 28 vydlážděných úseků – začíná se tím nejkratším, měřícím 300 metrů, nejdelší dlážděný kus trati však měří až čtyři kilometry (celkem itinerář udává 51 kilometrů).

Dlažební kostky na Paříž-Roubaix
Dlažební kostky na Paříž-Roubaix

K těmto dlažebním kostkám se vůbec váže mnoho příběhů a dá se snad říci, že bez nich by Roubaix nebylo tím, čím v cyklistickém světě je. Historicky jsou staré několik staletí, což poněkud paradoxně málem vedlo k jejich konci – silnice v této oblasti Francie zkrátka takto byly postaveny, což po druhé světové válce a zvláště v 70. letech začalo vadit místním politikům. Stručně řečeno starostům vesnic, přes které závod probíhal, přestalo vyhovovat zlepšující se televizní pokrytí závodu, které stále více odhalovalo špatný stav komunikací.

Organizátoři tak byli nuceni hledat skrytější trasy a různé způsoby, jak se vyhnout obstrukcím ze stran lokální samosprávy. A podařilo se – dnes jsou silnice, na nichž se závod jezdí, normální dopravě uzavřeny a přístup na ně mají jen místní zemědělci, kteří je používají pro svou činnost. Z dlažebních kostek, jež před několika desítkami let "stály v cestě pokroku", jsou najednou ikonickou a vpravdě neodmyslitelnou součástí tamního koloritu.

Dlážděná pasáž Trouée d'Arenberg na Paříž-Roubaix
Dlážděná pasáž Trouée d'Arenberg na Paříž-Roubaix

Těch 51 kilometrů po kostkách je natolik extrémních, že závod spousta jezdců vůbec odmítá jezdit. Ohromně trpí také samotná kola – pro relativně větší pohodlí jezdců podhušťují mechanici pneumatiky, silniční speciály však absolutně na povrchové podmínky nejsou stavěny. Trať je spíš pro horská kola, ozývá se často. Na svých kolech tak jezdci většinou odjedou jen jeden závod, po němž se už bicykly v soutěžích použít nedají – zohýbané součástky a rámy jsou oběťmi náročnosti trasy.

  • "Buď ten závod milujete, anebo ne. A pokud ne, tak tam snad radši vůbec nejezděte," řekl bývalý mechanik legendárního "Kanibala" Eddyho Merckxe Julien DeVriesse.

Nestartuje se, jak by název naznačoval, v hlavním městě, nýbrž v historickém sídle francouzských monarchů a místu podepsaní poválečného příměří Compiegne. Kurz závodu se pak přesouvá k severovýchodu a končí se de facto na belgických hranicích. Právě Belgičané jsou tradičně na Paříž-Roubaix úspěšní: Tom Boonen je spolu s Rogerem De Vlaeminckem se čtyřmi vítězstvími rekordmanem závodu, o jeden triumf méně zase má Eddy Merckx a další tři belgičtí jezdci. Francouzi jsou na tom podstatně hůře – po Fréderiku Giesdonovi v roce 1997 následovalo už šestnáct ročníků bez domácího vítězství, na čemž se s velkou pravděpodobností nic nezmění ani letos.

Paříž-Roubaix
Paříž-Roubaix
Více fotek
  • Paříž-Roubaix zdroj: Road to Roubaix http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/57/5602/560117.jpg
  • Paříž-Roubaix zdroj: Road to Roubaix http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/57/5602/560116.jpg
  • Paříž-Roubaix zdroj: A Sunday In Hell http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/57/5602/560119.jpg
  • Paříž-Roubaix zdroj: A Sunday In Hell http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/57/5602/560120.jpg

Závod se jel poprvé v roce 1896 (nestartovalo se jen ve válečných letech) a podobně jako jiné tradiční podniky je jeho historie protkaná dnes poněkud legračními příběhy, nevyřešenými kontroverzemi i technickým pokrokem, který rámoval postupný vývoj PařížRoubaix. Jako takový vznikl z iniciativy francouzských novin Le Vélo (Tour de France je spjata s konkurenčním periodikem L'Auto, jiný deník Le Parisien je zase spojen s událostmi z roku 1976, kdy protesty propuštěných zaměstnanců novin narušily průběh závodu), postupné inovace a přechod nejprve z tisku k rozhlasu a poté i k televiznímu pokrytí neodmyslitelně formovaly historii závodu. Významné jsou i dokumenty, které byly o Peklu severu natočeny: zmíněný ročník 1976 zmapoval dánský režisér Jörgen Leth ve svém vynikajícím snímku A Sunday In Hell, v roce 2008 zase vznikl dokument Road to Roubaix.

Letos na jezdce čeká celkem 257 kilometrů, končit se bude tradičně na ikonickém velodromu v Roubaix. Víceméně se očekává vítězství Fabiana Cancellary a jeho třetí double (vítězství v závodě Kolem Flander a o týden později i na PařížRoubaix). Bude to však mít těžké, na krk mu bude dýchat věčný rival Tom Boonen a nedá se zapomenout na události z minulého roku. Tehdy jeli ještě patnáct kilometrů před cílem na čele ve trojici Cancellara, Sep Vanmarcke a Zdeněk Štybar. Českého cyklistu, který alespoň vizuálně vypadal fyzicky velice dobře, však nešťastně pozdržel kontakt s divákem u trati a tyto ztracené vteřiny se ukázaly jako rozhodující. Štybar už své soupeře nechytil, Cancellara posléze ve sprintu předčil Vanmarckeho a slavil třetí prvenství. 

  • "Je to šílené. Nevypadá to vlastně jako závod, ani když je suché počasí, natož když prší – to je to pak úplně mimo kontrolu, kola podklouzávají, všude jsou nehody. I policie musí používat terénní motorky, aby se tam vůbec dostala," řekl o závodu Lance Armstrong.

Předpověď počasí, které přirozeně vždy hraje velkou roli, předpokládá suché počasí a nepříjemný vítr. Ten by možná mohl zabránit některým únikům, neboť by uprchlíky podstatně zpomaloval. Veškeré prognózy jsou však ve většině případů rozmetány ať už kolizemi, nebo defekty, které se v každém případě na trati v hojném počtu vyskytnou. Jak se s 257 kilometry závodu, 51 kilometry extrémního dláždění a celkem zhruba sedmi hodinami jízdy vypořádá Zdeněk Štybar a další český zástupce Jan Bárta (NetApp Endura), se ukáže odpoledne.

Fabian Cancellara
Fabian Cancellara

FAVORITÉ:

Tom Boonen (Omega Pharma-Quick Step): Boonen před dvěma lety vyrovnal čtvrtým vítězstvím legendárního Rogera De Vlaemincka, nyní se po loňské absenci může od svého krajana odpoutat. Není v optimální farmě, zato má k dispozici silný tým specializovaný na jarní klasiky.
Fabian Cancellara (TREK): Švýcarský Spartakus loni až na velodromu přesprintoval Sepa Vanmarcka a bral své třetí vítězství. Soudí se o něm, že je největší favorit, ačkoliv už také není tak suverénní jako v minulých letech. Před týdnem ovládl další klasiku Kolem Flander.
Alexander Kristoff (Kaťuša): Vítězi závodu MilánSan Remo bude k ruce výkonný Ital Luca Paolini a v případě, kdy si skupina přiveze do Roubaix za zády Kristoffa, nebude mít příliš šancí. Norský sprinter je zatím letos v koncovkách velmi silný.
Zdeněk Štybar (Omega Pharma-Quick Step): Loni se o Štybarovi a jeho kolizi s divákem namluvilo mnoho a mnoho, faktem zůstává, že nebýt zdržení, mohl klidně s Cancellarou bojovat o vítězství. Lídrem OPQS je přirozeně Boonen, ne nadarmo se však říká, že na cestě do Roubaix jede každý sám za sebe a týmová strategie hraje až druhotnou roli.
Geraint Thomas (Sky): Za účasti Bradleyho Wigginse je možná nezdvořilé zmiňovat před ním Thomase, nicméně o šest let mladší Velšan se stále zlepšuje a extrémní náročnost trati by mu mohla sedět. Sky v každém případě vypadá před startem velice silně, když disponuje "dělníky" Edvaldem Boassonem Haagenem a Bernhardem Eiselem. Minimálně v první polovině závodu budou více než potřeba.
Greg Van Avermaet (BMC): Stáj BMC bude sice mít na startu někdejší výraznou postavu závodu Thora Hushovda, více se však čeká od loni čtvrtého Belgičana. K ruce bude mít navíc silnou dvojici Taylor Phinney, Marcus Burghardt.
Sep Vanmarcke (Belkin): Druhý z loňského ročníku, kdy s Cancellarou prohrál až na velodromu v Roubaix. V posledních letech Švýcarovi nenadělal nikdo tolik problémů jako tento belgický cyklista. Vanmarcke byl před několika týdny čtvrtý v závodě GentWevelgem.

Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.