Váňa: Není prča mé klouby přemlouvat, aby fungovaly
Pardubice - Jako kdyby žokeji Josefu Váňovi dopomohla k letošnímu vítězství ve Velké pardubické magie čísel. Pro výhru si dojel na Tiumenovi, který měl startovní číslo deset, datum dostihu je složeno ze samých desítek a na triumf Váňa dosáhl deset dnů před svými osmapadesátými narozeninami. Legendární žokej, který už má na pardubickém závodišti i svoji sochu, ale na čísla nevěří. Snad jen na šťastnou sedmičku. "Někteří mě čísly hodně strašili, že by to mohlo vyjít, ale tuhle aritmetiku neberu," řekl Váňa. Podstatné pro něj bylo vítězství, rekordní sedmé v jeho podání. "Z čísel je podstatná ta sedmička, to je moje životní číslo," prohlásil.
Na potvrzení výhry ale musel čekat dvacet minut po dojetí dostihu. Druhý Marek Stromský na Amantu Grisovi totiž podal protest, že ho Váňa ve finiši tísnil u bariéry. "Nechal jsem mu tam místo a je na rozhodčích, aby posoudili, jestli to bylo nebo nebylo," pronesl Váňa. "I kdybych třeba nevyhrál, tak bych byl spokojený, protože jsem si dostih nadmíru užil. Tiumen je skvělý stroj," pochvaloval si žokej.
Spornou situaci si zavinil Váňa vlastní chybou. Měl dojem, že už má jasný náskok a nechtěl Tiumena pobízet, jelikož to není jeho zvykem. "Kdybych ho postrčil, tak jsem vyhrál o pět délek a byl by klid. Takhle jsem mu dal příležitost a nevím nevím, kdyby byl cíl o pár metrů dál, tak se moje zaváhání mohlo vymstít," přiznal Váňa. Po projetí cílem si pak nebyl jistý, kdo vyhrál. Ptal se proto Stromského a ten mu řekl, že vyhrál on s Amant Grisem. "Tak to ne, chlapče, já jsem vyhrál," pomyslel si prý Váňa.
Váňa vyhrál pardubickou sedmkrát a zažil všechno možné. Vyhrál suverénně, po pádu na trati, o hlavu a teď i o nos. Další možný scénář případného osmého triumfu už si nedokázal představit. "Třeba už žádný nebude," naznačil, že už by nemusel příště jet. Za rok bude opět záležet na jeho zdravotním stavu, jestli se posadí do sedla. Letos jel třeba jen čtyři dostihy. "Není prča mé klouby přemlouvat, aby fungovaly. Starší to znají," řekl žokej. "Třeba koleno mě pobolívá, už loni mělo být operované."
Nyní by Váňa potřeboval odjet někam za teplem a nabrat trochu energie. "Kdyby mě paní pustila tak na čtrnáct dnů, to bych strašně rád," konstatoval Váňa. "Potřeboval bych sluníčko, aby mě nabudilo a mohl jsem zase čtyři měsíce fungovat," dodal.
