Soukalová: Kritikům jsem ukázala, že na stupně vítězů dohopsnout umím

"Tohle je zadostiučinění. Vyhrát medaili v individuálním závodě, ať je jakýkoliv, a ještě v sezoně, kterou jsem se úplně protrápila," řekla pětadvacetiletá Soukalová, která patří do elitní desítky Světového poháru, ale nejezdila tak přesvědčivě jako minulou zimu. "Často jsem byla terčem kritiky mnoha lidí a teď jsem jim ukázala, že jsem schopná si i občas dohopsnout i na stupně vítězů," usmála se.

Byla ráda, že zlým jazykům zavřela stříbrem trošku ústa, ale tvrdila, že jinak se tím netrápila. "Líbí se mi jedno čínský přísloví, které praví: Kdo mi lichotí, je mým nepřítelem, a kdo mě kritizuje, je mým učitelem. Asi tak to beru," řekla.

Na olympiádě v Soči získala Soukalová stříbro se smíšenou štafetou a pro stejnou medaili si doběhla i v závodu s hromadným startem. "Olympijské medaile si vážím úplně nejvíc, je to přeci jen olympiáda," řekla biatlonistka z Jablonce nad Nisou.

"Myslím, že jsem našla balanc a chuť do závodění a přestala jsem si pořád uvědomovat, co mě všechno bolí a kolik natrénovaných kilometrů mi chybí. To je klíč k úspěchu," naznačila, proč získala svoji první individuální medaili na MS.

Soukalová vystartovala na trať se čtyřkou a v cíli dlouho vedla. Tři čtvrtě hodiny se zdálo, že vystoupí na stupeň nejvyšší. "Ale já si do poslední chvíle nemyslela, že můžu vyhrát. Do pátého místa jsem si říkala, že budu spokojená. Před šampionátem jsem si myslela, že si odsud individuální medaili neodvezu," řekla.

V cílovém prostoru se snažila svoji první pozici vnímat co nejmíň. "Už se mi několikrát stalo, že jsem pak byla čtvrtá. Řekla jsem si, že se raději půjdu převlíknout a udělat takové ty věci po závodě, pak se zkusím podívat, jestli to bude stačit na nějakou placku, a tajně jsem doufala. A ono to nakonec vyšlo, je to super," řekla.

Třikrát vyčistila všech pět terčů a jedinou chybu udělala až předposlední ranou. "To jsem ani nevěděla a ani nevím, kam to bylo," tvrdila ještě hodinu a půl po závodu. "Jsem za střelbu ráda, ale uvědomuju si moc dobře, že letos nepatřím mezi nejlepší běžkyně. Ale sešlo se to a jsem ráda, že se to sešlo právě tady."

V předposledním a posledním kole už Soukalovou bolely nohy. Ze závěrečného kopce si toho už moc nepamatuje a v cílové rovince se jen snažila vložit do každého kroku co nejvíce síly. "A myslela jsem na lidi, které mám ráda. Rodiče, přítele, všechny blízké a doufala jsem, že jim udělám radost," řekla Soukalová, co se jí honilo na trati hlavou.

Před sebou má Soukalová v Kontiolahti ještě páteční štafetu žen a nedělní závod s hromadným startem. "Tohle je povzbuzení, a i kdyby už byl konec, můžu sezonu skončit s úplně klidnou hlavou," řekla a poděkovala šéftrenérovi Ondřeji Rybářovi. "Umí formu naplánovat tak, aby na těch velkých akcích z toho byly ty třešničky," doplnila.

Doufala, že se udrží do konce sezony na vlně euforie. "Vůbec si neumím představit, co to se mnou teď udělá. Jednou to vyjde, jednou ne a já jsem ráda, že to vyšlo zrovna mně, tady a teď. Že mi bylo dovolenou nahlédnout až do takových výšin."