Od pervitinu až ke zlatu na MS. Dálkařský mistr světa si teď brousí zuby na světový rekord
Londýn – Je to neuvěřitelný příběh, jako extra-vývrtka na horské dráze. A Luvo Manyonga je nahoře. Nebylo tomu tak vždy. Jeho závislost na pervitinu předpovídala, že neskončí dobře. Jihoafrický dálkař se ale dokázal odrazit ode dna a na mistrovství světa teď získal zlato. Jeho další meta? Není malých cílů: překonat světový rekord a přiblížit se devíti metrům.
Olympijský stadion v Londýně sledoval v sobotu večer souboj dvou dálkařů – Luvo Manyonga versus Jarrion Lawson. Nakonec rozhodly čtyři centimetry, Manyonga skočil 8,48 m. K loňskému stříbru z Her v Riu, které tehdy označil za Vánoce, přidal tentokrát titul mistra světa. "Takže tomu zlatu budu asi říkat Nový rok. Každá zlatá medaile je jako Nový rok," smál se.
Jak sám říká, být mistrem světa je pro něj něco absolutně nového, byť v roce 2010 zvítězil na juniorském světovém šampionátu. "Ale mezi seniory jsem získal zlato poprvé," dodal šestadvacetiletý dálkař, jehož nejlepším výsledkem je osobní rekord 8,65.
Přitom ještě před několika lety byl Manyonga feťák závislý na pervitinu. Twist hodný zfilmování "podle skutečné události". Od drog se ale nakonec dokázal odříznout. K odražení ode dna mu velmi pomohl irský kouč John McGrath. A Manyonga teď chce svým neuvěřitelným příběhem inspirovat.
"Chtěl bych lidem říct: věřte v Boha, věřte v sebe. Každý den je šance, abyste něco dokázali. Nikdy se nevzdávejte, neustále se snažte žít a snažte se udělat každý den něco většího. Já se o to snažím každý den a povedlo se to," pronesl.
Narodil se v roce 1991, tedy v době, kdy legendární Mike Powell na světovém šampionátu v Tokiu nastolil nový světový rekord – vesmírných 8,95. Manyonga k tomu, napůl v žertu, dodává: "Je to možná znamení. Možná mě Bůh poslal na zem, abych se pokusil rekord překonat."
Devíti metrům už totiž prý byl několikrát blízko. "Ale trenér mi neříká, jak přesně. Myslím, že by se to mohlo povést, uvidíme," dodal.
Když skáče, nejlépe se cítí v posledních deseti metrech. "Jak se blížím k prknu, tak zvyšuji rychlost a posledních deset metrů letím. Tam poznám, jestli to bude dlouhé, nebo krátké, jestli udělám velký skok," popisoval Manyonga.
A přesně to se ve finále stalo. "Ten pocit, když skočím něco dlouhého, mám hrozně rád," pokračoval. U první skoku ve finále věděl, že byl dlouhý. "Ale bohužel jsem měl malý přešlap. Tak jsem malinko přibrzdil, abych skočil na jistotu a měl jistý skok."
Povedlo se. Manyonga se stal mistrem světa. A slavil vehementně - válel se v písku, byl v euforii. Na ploše navíc předtím předvedl úžasné gesto, když začal roztleskávat diváky v momentě, kdy se Lawson chystal na poslední skok.
Podle Manyongy za to paradoxně mohla nervozita. "Nechtěl jsem ukázat, že jsem nervózní. Tak jsem si vzpomněl na loňský rok, aby se mi nestalo to, kdy jsem prohrál o centimetr," vysvětloval. Připojil se proto k divákům a fandil soupeři. "Snažil jsem se uklidnit a nestresovat se. Kdyby mě přeskočil, pořád bych měl šanci ho znovu porazit," dodal.
A gesto mu opravdu pomohlo se uvolnit. "Mám dálku hrozně rád, i pobavit lidi, když skáčeme. Bylo to pro mě naprosto přirozené. Chtěl jsem ukázat, že umím podpořit i soupeře," doplnil.
Příští rok uvidí Manyongu v akci i čeští diváci. Jihoafričan přijede na ostravskou Zlatou tretru. "Je to pro mě velmi zajímavé místo, protože jsem ve finále viděl i toho českého závodníka, který skákal skvěle v kvalifikaci, a těším se, že s ním budu bojovat," poukázal na Radka Jušku, který nakonec skončil desátý.
