ČTsport

ČTsport
středa 22. listopadu 2017 Cecílie

Ayrton Senna: Poslední slavná oběť královny motorsportu

Velikost textu:

Praha – Řada fanoušků motoristického sportu je dodnes přesvědčena o tom, že nebýt tragické smrti Ayrtona Senny, nikdy se Michael Schumacher nestal sedminásobným mistrem světa formule 1 a nejúspěšnějším pilotem historie. Senna byl už za svého života legendou, kterou obdivovaly miliony lidí po celém světě. Jeho souboje s Alainem Prostem patřily k vrcholným okamžikům automobilových závodů 80. a počátku 90. let. Život brazilského národního hrdiny předčasně vyhasl 1. května 1994 na okruhu v Imole.

Ayrton Senna
Ayrton Senna

Byl to právě Schumacher, kdo ve svém benettonu osudnou neděli 1. května 1994 Sennův williams na okruhu v Imole nelítostně stíhal. Pak přišlo sedmé kolo a nezáludná levotočivá zatáčka Tamburello, do které Brazilec vjel rychlostí 310 km/h. Lehký smyk, který na studených pneumatikách dostal, ale nedokázal kvůli náhle prasklé tyči řízení vyrovnat a přes usilovné brzdění narazil ve víc než dvousetkilometrové rychlosti do betonové zdi. V té chvíli šel až symbolicky do vedení Schumacher.

Lékaři řekli, že přes tvrdý náraz neměl čtyřiatřicetiletý Ayrton Senna v těle jedinou zlomenou kost. Osudným ale byl kus závěsu pravého předního kola, který trefil jeho typickou žlutou přilbu, a prudký náraz způsobil Sennovi frakturu lebky i další zranění. "Já už viděl, že to bude smrtelný úraz hlavy," popsal okamžiky těsně po nehodě Sid Watkins, hlavní lékař formule 1, který byl mezi těmi, kdo se snažili Sennovi pomoci. Zachránit jej přitom nemohl ani urychlený letecký převoz do nemocnice.

Sennův williams po nehodě v Imole
Sennův williams po nehodě v Imole

Trojnásobný mistr světa ale nebyl jedinou obětí smolné Velké ceny San Marina na přelomu dubna a května 1994. Už v sobotní kvalifikaci se zabil rakouský závodník Roland Ratzenberger, nováček ve formuli 1, při další nehodě se zranil Sennův krajan Rubens Barrichello. Doktor Watkins sice Ayrtona Sennu, kterým zejména Rakušanova smrt velmi otřásla, přemlouval k odstoupení ze závodu, brazilský pilot ale chtěl pokračovat. A do kokpitu si na Ratzenbergerovu památku vzal rakouskou vlajku.

Sennova touha po úspěchu totiž byla mnohem větší než obava o vlastní bezpečí, zejména v nepodařené sezoně 1994, kdy v prvních dvou závodech vypadl. "Jakmile ho zažijete, snažíte se to stále opakovat, je to jako droga," popsal jednou pocity z vítězství, pro něž byl ochoten obětovat vše, včetně přátelství. Důkazem je Sennova rivalita s Alainem Prostem, někdejším týmovým kolegou ze stáje McLaren. Oba skvělí jezdci na sebe ke konci společného působení v britském týmu téměř nedokázali promluvit.

"Nikdy mě nechtěl porazit, chtěl mě ponížit, ukázat lidem, že je mnohem lepší, a to byla jeho slabina," řekl Prost o jejich soupeření. Do dějin vstoupily třeba Velké ceny Japonska v letech 1989 a 1990, které rozhodovaly o mistru světa. První skončila kontroverzní diskvalifikací Senny a následnou korunovací Prosta, o rok později o titulu rozhodla havárie v první zatáčce, když se Senna snažil podjet Prosta, který se nedal. Sennovi ale bodový náskok stačil k druhému titulu, třetí získal o rok později.

Ayrton Senna ve voze McLaren
Ayrton Senna ve voze McLaren

Následující dva ročníky Sennu, který vyznával heslo "musíte se snažit být pořád lepší a lepší", nemohly uspokojit. Jeho mclaren silně zaostával za konkurenčním williamsem, jít za lepší technikou ale nemohl, protože tým Williams angažoval Prosta. A ten měl jedinou podmínku - jeho kolegou nesmí být za žádnou cenu Ayrton Senna. Frank Williams tak mohl brazilského pilota angažovat až po Prostově čtvrtém titulu (1993) a jeho následném odchodu na odpočinek.

Zároveň ale přišla změna pravidel a Sennův nový tým ztratil technický náskok z předchozích dvou let. Brazilec se to marně snažil zlomit a je otázkou, do jaké míry se jeho nervozita podepsala na rozhodnutí nastoupit do osudného závodu. Smrt dvou pilotů během jediného víkendu tehdy svět formule 1 výrazně poznamenala, zároveň ale vyústila ke zvýšení bezpečnosti tratí i vozů. Havárie se sice stávají stále, po Sennovi ale za volantem "nejrychlejších rakví světa" už nikdo nezemřel.

O bezpečnost se přitom Senna zajímal ještě za života, podílel se také na vzniku asociace jezdců. Zároveň se nebál riskovat, jeho silnou stránkou byla jízda na mokru a v podmínkách, kdy jiní jezdci zvolnili, Senna ještě "přitlačil na pilu". I díky tomu se z druhořadého týmu Toleman, kde někdejší motokárový závodník v roce 1984 začínal, rychle dostal do Lotusu a později k McLarenu. V jeho barvách získal Senna většinu z 41 vítězství a všechny tři tituly mistra světa (1988, 1990, 1991).

Zdroj: ČTK

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.