Loučení bez medaile – trenér florbalistek litoval, že nebylo k dispozici video

Janovský nechápal, že není možné sporné situace posoudit na videu. Na loňském světovém šampionátu mužů v Rize přitom od čtvrtfinále ta možnost byla stejně jako letos například i v českém superfinále. "Nadávat na rozhodčí je hrozně jednoduché. Pro mě je ale nepochopitelné, když ve sportu, který se chce jednou dostat na olympiádu, není použito video," řekl Janovský.  

V pátečním semifinále s favorizovaným Švédskem (1:7) jeho tým od úvodu prohrával po situaci, kdy balónek nepřešel brankovou čáru, což sudí zpětně uznali. "Já od pořadatelů vím, že tady video chtěli mít, ale měli to na jednom z posledních bodů, které potřebovali zařídit. Prostě se na to nedostalo. Pro mě je to obrovský lapsus. Prohráli jsme o gól a to trestné (střílení) bylo velice sporné rozhodnutí," doplnil kouč.  

Finští sudí Tom Kirjonen a Jyrki Sirkka se s ním o svém rozhodnutí nechtěli bavit. "Mají zakázáno se dívat nahoru na tu obrazovku. Je to divné, když to lidi v hledišti vidí. A za svým rozhodnutím si stáli, takže se chovali jako správní rozhodčí," hledal Janovský chybu spíš v absenci techniky.  

Jeho tým v utkání dvakrát vedl, ale v závěrečné třetině po dvou inkasovaných gólech prohrál. "Švýcarky mají silný tým. My jsme nebyli favoritem, i když jsme chtěli vyhrát. A především jejich první lajna je extrémně silná," prohlásil trenér.  

I po gólu na 2:3 stále doufal v úspěch. "Snažili jsme se hecovat, motivovat. Zdravotní problémy měla především Denisa Ratajová. Museli jsme sestavu různě točit, hráli jsme primárně na dvě řady. Museli jsme některé hráčky prostřídávat, protože už fyzicky nestíhaly. Byl to hodně interaktivní koučink. O to hektičtější byl závěr, stejně jsme se snažili vyrovnat. Šance tam byly. Do posledních vteřin jsem věřil, že vyrovnáme," řekl Janovský.  

Přiznal, že čtvrté místo odpovídá rozložení sil v pořadí za Švédskem, Finskem a Švýcarskem. "A my ale dělali vše, abychom ty tři týmy nad námi překvapili. Snažili jsme se maximálně soustředit na Finsko, bylo to 1:3, když jsme šli do power play. Měli bychom pak v semifinále Švýcarky. Bez jakýchkoliv problémů jsme porazili ty tři soupeře pod námi a to dřív taky nebývalo. Pokud ale chceme Finsko a Švýcarsko porážet, musíme být ještě kvalitněji připraveni," podotkl Janovský.  

Tým má podle něj budoucnost, ale musí hrát venku víc florbalistek než jen Eliška Krupnová ve Švédsku a Denisa Ratajová ve Finsku. "Potřebujeme, aby hráčky, které jsou na výborné úrovni, u florbalu zůstávaly anebo se po mateřských povinnostech vracely. Aby hrály jako Finky a Švédky i ve třiceti letech," podotkl.  

"Klobouk dolů před tím, co odehrály mladé hráčky jako Nela Jiráková, Vendula Beránková... Mají potenciál a dovednosti na dobré úrovni. Mají na to, aby tady hrály třeba dalších osm let. Tak na třinácti nemáme problém. Ale abychom se vyrovnali Finkám a Švýcarkám, musí hráčky mít ambici odejít do těchto dvou nejprestižnějších soutěží," řekl Janovský.  

Od vedení Českého florbalu dostal po utkání při ceremoniálu památeční dres. "Že na lavičku jdete naposledy, si před zápasem promítnete, ale v průběhu, protože byl zápas hodně strhující, na to nemyslíte. Já si to uvědomil, až když došlo k tomu předání dresu. V tu chvíli jsem pochopil, že je konec. A že to mělo skončit tou medailovou tečkou," konstatoval bývalý trenér českých juniorek, které dovedl k bronzu na MS v Polsku v roce 2014.  

Nyní se bude věnovat pracovním povinnostem a rodině. "V roli hlavního trenéra jsem to měl na vedlejší pracovní poměr s tolerancí svého zaměstnavatele. Jenže v závěru cyklu se to pohybuje časově na celém úvazku a v průběhu minimálně na polovičním nebo tříčtvrtečním. Čekají mě pracovní povinnosti, mám velice náročnou manažerskou práci. Slíbil jsem také, že se budu věnovat rodině," dodal Janovský.