Kriket – vášeň, kterou může vylíčit i slepý
Harare – Zimbabwe, podobně jako jiné státy, kterým vládla Velká Británie, miluje kriket. Na tom nic zvláštního není. Jedinečné však je, že zde tuto hru komentuje nevidomý. Dělá to už 10 let, orientuje se jen podle sluchu a podle kolegů je obdivuhodně přesný. Někteří navíc žertují - je jedno, že nevidí, protože pravidlům kriketu stejně nikdo nerozumí.
Díky sluchu Dean du Plessis přesně ví, co se na hřišti děje. Zvuky, které vydává nadhazovač, když se blíží k čáře, pohyb nohou po hřišti nebo rána, kterou vydá pálka, když udeří do míče. To všechno se za léta tréninku naučil analyzovat s obdivuhodnou přesností. Na samém začátku života mu přitom lékaři nepředpovídali žádnou budoucnost. "Slepý jsem se narodil. Měl jsem nádory na obou sítnicích a žít jsem měl jen krátce. Tři, maximálně pět měsíců. Pořád tady ale jsem. Přetahuju už 35 let," říká Du Plessis.
Jeho láska ke kriketu začala před dvaceti lety. Na internátní škole v Jihoafrické republice poslouchal rozhlasové vysílání kriketového zápasu v Indii a nadchlo ho bouřlivé skandování tisíců fanoušků. "Čím víc jsem kriket poslouchal, tím víc jsem si začal uvědomovat, že mikrofony u hřiště a ty u branek jsou velmi užitečné, protože mi pomáhají určit nástup nadhazovače. Někteří při nadhozu šoupou nohama, jiní při tom trochu sténají nebo nadávají," přibližuje Du Plessis.
Díky tomu dokáže odhadnout, kdo právě nadhazuje a kdo pálí. Du Plessis se při poslouchání televizních přenosů soustředí na rychlost míčku nadhazovače, na jeho falše a pomáhají mu také emoce hráčů a diváků. Z toho je schopen analyzovat sílu a směr míčku dopadajícího na pálku a také, jestli byl odpal úspěšný.
Komentátor Chris Harris o svém kolegovi:
"Jednou jsme se společně dívali na zápas Nového Zélandu proti Jižní Africe a on mi řekl, že na hřiště nastupuje De Lange. Ptal jsem se ho, jak to ví, a on mi řekl, že podle toho, jak šoupe nohama."
Du Plessis přiznává, že bez mikrofonů na hřišti by si neporadil. A i tak se pokaždé bojí, že udělá chybu. Zatím se to ale ještě nikdy nestalo, a to mu dodává sebevědomí. Pětatřicetiletý Zimbabwan chce proto teď víc než jen křeslo spolukomentátora, který přenosům z utkání dodává šťávu. "Chci se stát zavedeným hlasatelem. V této zemi to ale není možné, protože tady nezískám dostatečnou praxi. Navíc v Zimbabwe dominuje fotbal. Nechci ale být jen analytikem a tím chlápkem, který pomáhá při vysílání. Chci svou vlastní show, a to se mi v této zemi nepodaří," smutní Du Plessis.
Svou budoucnost proto vidí za hranicemi Zimbabwe - kdekoli, kde hrají kriket. Pokud by mu nabídli práci v Jižní Africe, Austrálii, Indii nebo Británii, sbaleno by měl prý během vteřiny. Du Plessis se řídí heslem svého milovaného sportu: pokud máš míček a chceš ho odpálit, odpal ho tvrdě.
