Královská hra: Nejlepší akci předvedli Výborný s Irglem

Ti tři byli na ledě geniální. Nejlepší útok poválečné Evropy Václav Roziňák – Vladimír Zábrodský a Stanislav Konopásek výrazně pomohl národnímu týmu k titulu mistrů světa v roce 1949. O rok později se reprezentace chystala na obhajobu a připravila si revoluční novinku. Do obrany vsadila další dva útočníky: Augustina Bubníka a Vladimíra Kobranova.

Byl to úžasný plán. Pětka útočníků se v přípravě jevila skvěle, ale stihla jen dva zápasy. Pak už totalitní režim spustil obludný proces s nejlepšími hokejisty země. Jejich posledním soupeřem byl švédský klub Matteuspojkarna, geniální formaci si na Štvanici přišel prohlédnout i ministr obrany Alexej Čepička.

Roziňák, Zábrodský a Konopásek předvedli divákům kombinaci, která se vymykala z tehdejšího pojetí hokeje. Celkem v utkání vstřelili šest z devíti branek. Ani vykonstruovaný soudní proces, který skvělé hráče krátce nato odstranil ze hry, nemohl zničit vzpomínku na chytrý hokej geniální pětky.

Jaroslav Holík proslul jako nezlomný bojovník s ohromnou vůlí. Nezkrotná vášeň pro hokejový boj ho vrhala do těch nejdrsnějších bitev v brankovišti soupeře. Ve sbírce vzpomínek však nechal i momenty, kdy na sebe nalákal všechny soupeře na ledě, aby je vzápětí přehrál geniální přihrávkou volnému spoluhráči.

Na světovém šampionátu v roce 1970 ve Stockholmu se národní tým trápil v marném zápase s domácími Švédy. Porážka by cestu k povinné medaili velmi ztížila. Dvě a půl minuty před koncem předvedl Jaroslav Holík možná svou nejlepší přihrávku v kariéře. Ve středním pásmu na sebe vylákal tři soupeře a v pravou chvíli poslal dokonalou přihrávku Janu Hrbatému, který vyrovnal na 2:2. Díky skvělé akci se mohlo československé mužstvo těšit na další medaili.

Součástí bohémské povahy Ivana Hlinky byl přístup k hokeji, který zásadně zkoumal jako hru. Spíš než vědecké poznatky k ní potřeboval stejně vyladěné kamarády. V roce 1976 uplatnila litvínovská dvojička Bubla–Hlinka ve dvou důležitých zápasech proti Sovětskému svazu trik, díky kterému Hlinka hladce projel jindy těžko prostupným středním pásmem.

Na přesně načasovanou předávku rozjetému Hlinkovi si sborná po dvou zkušenostech z roku 1976 dávala pozor. Po nich ale trik litvínovské dvojice překvapil ještě mnoho jiných soupeřů.

Když národní tým v 70. letech dobýval svět, trápil své soupeře mimo jiné tímto novým manévrem. Hráč v prudkém oblouku zamířil za branku, těsně před průjezdem ale propašoval puk před brankou na najíždějícího spoluhráče, který měl před sebou zmateného brankáře a odkrytou třetinu jeho klece. V nejdůležitějších zápasech mistrovství světa se na skrytý pas nachytali Švédové, Kanaďané i Sověti. Během dvou let fintu úspěšně používaly všechny formace československého mužstva.

Těžko říct, jestli Vladimír Martinec víc slavných gólů dal, nebo na ně přihrál. Každopádně má nejpestřejší sbírku velkých momentů ze všech hokejistů národního týmu v jeho stoleté historii. Ve zlaté éře 70. let dokázal vždy vymyslet originální řešení a v jeho hlavě se zrodily úžasné nápady.

Pokud Martinec potřeboval zakončit sám, předváděl brankářům svou dokonalou kličku do forhendu: na olympijských hrách (ZOH 1976), na kanadském poháru (CC 1976) nebo na MS v Moskvě (MS 1979). Naposledy ji předvedl při svém posledním šampionátu v roce 1981, v dokonalém provedení. 

Všichni tři se v reprezentaci sešli dřív než na šampionátu v Praze v roce 1985. Během komplikací v základní skupině je trenér Luděk Bukač spojil do úderné formace. Ve svižných kombinacích Hrdiny, Růžičky a Richtera se rozplynula obrana Švédů. Zlatý tým z roku 1985 na pevných základech vyrovnanosti všech útoků. Ale souhra trojice H-R-R nabízela ještě něco navíc: společnou fantazii tří vynikajících tvůrců hry.

Ze všech zlatých týmů, které vybojovaly titul mistra světa v ohni play-off, předvádělo mužstvo z roku 1996 nejútočnější hokej. Ve třech vyřazovacích zápasech vstřelilo patnáct branek, obdrželo jen tři. Ve čtvrtfinále za ne zcela bezpečného stavu zničil německou obranu nevídanou drzostí obránce Drahomír Kadlec. Sám mohl skórovat, ale jako by chtěl krásnou akci ještě o pár chvil prodloužit. Drahomír Kadlec uložil tuto akci do zlatého fondu generace, která se chystala dobýt hokejový svět.

Ve Vídni se v roce 2005 utkaly velmoci při výluce NHL poprvé v historii v nejsilnějších sestavách. Češi ve třetí třetině čtvrtfinále proti Spojeným státům dohánějí ztrátu 0:2. V kritické situaci může vyrovnat Aleš Hemský, ale jeho první pokus nevyjde – a tak hráč, pověstný svou chladnokrevností, zkusí něco jiného. V kritické chvíli turnaje zachoval chladnou hlavu a nečekaným řešením překonal úpornou americkou obranu. Právě v té chvíli se národní tým odrazil k cestě za titulem mistrů světa.

V prodloužení čtvrtfinále mistrovství světa 2006 se na buly v útočném pásmu postavili dva útočníci, kteří se před turnajem skoro neznali: pětinásobný mistr světa David Výborný a nováček v reprezentaci Zbyněk Irgl. Po krátké domluvě přichystali Rusům nečekané překvapení. Smělý plán ozdobil Zbyněk Irgl chladnokrevným manévrem. Během okamžiku určil osud oběma soupeřům: český tým pokračoval na cestě do finále, Rusové jeli domů.