Osvícený Lukašenko. Mírotvorce a hokejový mág
Když Mezinárodní hokejová federace před pěti lety vybrala za hostitele světového šampionátu Bělorusko, mnoho lidí si klepalo na čelo. Země, v níž se soustavně porušují lidská práva a o jejíž garnituru by si slušný člověk neopřel ani kolo, opoziční politici se zavírají do lágrů a obyčejní obyvatelé jsou rádi, že jim v deset večer nevypnou osvětlení jako v Severní Koreji, prostě nabídla nejvíc peněz. A na to tým kolem Reného Fasela slyšel.
Klasický argument: nemíchejme politiku a sport. Ten šel přitom v dějinách často ruku v ruce s propagováním ideologie a po výhře Vladimíra Putina, který zorganizoval zimní olympijské hry v Soči, tu máme v krátké době další perlu. Stalo se tak v době, kdy Alexandr Lukašenko, autoritativní vládce Běloruska, slaví dvacet let ve funkci.
Od hokejového mistrovství si sliboval, že ukáže Evropě, aby s Běloruskem počítala, a tak ještě před turnajem stačil pozavírat hned několik aktivistů. Další ani nevpustil do země, jiným zase jeho režim doporučil, ať se zdekují někam daleko za hlavní město, nebo je čeká pracovní tábor. Jinak je ale v Minsku krásně, čisto a díky milionovým cifrám za běžnou večeři taky trochu vyšší inflace, stačí si pročíst nadšené postřehy "novinářů".
Na pozadí temna pak šestnáct hokejových reprezentací krouží po ledě, fanouškům se snaží rozdávat radost a jakékoli zmínky o totalitě všude kolem nechávají ležet ladem. Člověk by ani neočekával, že by se k něčemu takovému hráči "snížili". Přece si nebudou na ruce vázat na protest proti Lukašenkově tvrdé ruce šátky vyjadřující, že s nesvobodou v této zemi nesouhlasí. To s tím přece nesouvisí!
Deset milionů Bělorusů si "užívá" režim, který jim po zemi nechal vystavět třicet zimních stadionů. Buď fit, sportem ku zdraví. Jak šlechetné, zvláště pak, když na provozování hokeje budou mít pro své děti jen sotva dostatek peněz. Hokejisté to tak nicméně neprožívají. "Něco se tu asi děje, ale radši pojďme hrát." Podmínky pro život jsou až na druhém místě.
I části rozjásaných fanoušků je stav, který v Bělorusku panuje, úplně ukradený. Je hokej, tak vlaječky na auta, trikolory na tváře, bavme se a hlavně se nemračme! Až na ty běloruské, kterých je v Minsk aréně poskrovnu i na domácí zápasy, prahnou po úspěších svých reprezentací. A že se aktivisté válí na studeném betonu na zapáchajících cimrách připomínajících výdobytky třetí říše? Nevadí. Ještě nejsme ani v prodloužení.
