Největší hokejovou rvačku historie ukončila až zhasnutá světla v hale

Mistrovství světa do 20 let nebylo v té době ani zdaleka tak důležitým turnajem jako je v posledních letech. A právě skandální závěr šampionátu v roce 1987 zejména v Kanadě znatelně zvýšil popularitu juniorského hokeje a turnaj konaný tradičně na přelomu roku je nyní v kolébce hokeje mnohem sledovanější a oceňovanější než seniorský šampionát.

V předcházejících 10 ročnících MS si obě hokejové velmoci rozdělily hned devět prvenství, nasazení jejich souboje na poslední den turnaje hraného tehdy systémem každý s každým tak bylo ze strany pořadatelů sázkou na jistotu. Totéž se však nedá říct o volbě hlavního rozhodčího. Kvůli větší objektivitě vybraný, leč nepříliš zkušený norský sudí Hans Rönning byl spíše politickou volbou a svými výroky na ledě do jisté míry přispěl k vzedmutí emocí.

Zatímco Sovětům se turnaj vůbec nevydařil a už před zápasem věděli, že skončí až na šestém místě, Kanada stále bojovala minimálně o stříbrnou medaili. Tu by jí zajistilo jakékoliv vítězství nad sbornou, v případě výhry o více než pět branek by dokonce přeskočila vedoucí Finsko a šampionát vyhrála.

Samotné utkání bylo velmi emotivní od úvodního vhazování, po němž Sergej Šesterikov fauloval Kanaďana Davea McLlwaina, který mu to vzápětí oplatil krosčekem. Ani jeden z aktérů ale nebyl Rönningem vyloučen. A vášně znovu vzplály po pěti minutách, kdy Theoren Fleury vstřelil úvodní gól a vzápětí se nikoliv naposledy v kariéře zapsal do povědomí fanoušků jako provokatér. Při gólové oslavě totiž hokejkou imitoval střelbu ze samopalu směrem k sovětské střídačce.

Zápas vygradoval ve 14. minutě druhé třetiny za stavu 4:2 pro Kanadu. Šesterikov se pustil do potyčky s Everettem Sanipassem, následně Pavel Kostičkin sekl hokejkou Fleuryho a do vzniklé šarvátky se zapojili postupně všichni hráči na ledě. Ze střídačky pak jako první skočil na led Jevgenij Davydov a následovaly ho prakticky oba kompletní týmy.

Následující minuty se na ledě odehrávalo více než deset samostatných potyček současně a obránce Vladimirov Konstantinov v jedné z nich zlomil svému soupeři Gregu Hawgoodovi hlavou nos. Další z aktérů bitky a pozdější Konstantinovovův spoluhráč z Detroitu Shanahan to ve vzpomínkách popsal jako "tu nejsilnější hlavičku, jakou kdy viděl".

Rönning se svými asistenty nebyl schopen situaci zvládnout a na pokyn organizátorů opustil led. Hromadnou bitku za hlasitého pískotu slovenského publika ukončilo až zhasnutí světel v piešťanské hale, ke kterému se v posledním zoufalém pokusu uklidnit situaci uchýlili pořadatelé. Někteří hráči se přesto chvíli prali i potmě. Utkání bylo následně ukončeno.

Na mimořádné schůzi předsedy IIAF Günthera Sabetzkého se zástupci účastníků bylo rozhodnuto o vyloučení obou celků z turnaje. Jako jediný hlasoval proti kanadský delegát Dennis McDonald, neboť podle něj trest mnohem více poškozoval jeho tým, který měl už před zápasem jistý minimálně bronz. Mistry světa se nakonec stali poprvé v historii Finové, domácí Československo díky diskvalifikaci Kanady získalo stříbro.

Oba týmy se následně vzájemně obviňovaly z toho, kdo hromadnou bitku vyvolal. Kanaďané upozorňovali na Davydova, který se jako první zapojil ze střídačky, Sověti zase poukazovali na napadení jednoho z asistentů kanadským trenérem. Pozdější populární hokejový analytik Don Cherry z kanadské televize CBC dokonce přišel s konspirační teorií, že rozpoutáním rvačky Sověti chtěli zabránit Kanadě v zisku medaile.

Všichni účastníci potyčky dostali od IIHF osmnáctiměsíční zákaz startu, který byl ale později snížen na půl roku. Mladší hráči tak nepřišli o příští MS dvacítek v Moskvě, starší mohli startovat následující rok na olympiádě v Calgary. Trenéři dostali tříleté tresty. Potrestáni nebyli pouze náhradní brankář Kanady Jimmy Waite a pozdější jednička draftu Pierre Turgeon, kteří se potyčky nezúčastnili. Podle pozdějších vyjádření aktérů na straně Kanady tuto "nekolegialitu" zejména Turgeonovi někteří spoluhráči nikdy nezapomněli.