Napříč hokejovými dějinami srdce Evropy tlouklo devětkrát

I. 1933 (7. MS a 18. ME)

18. února roku 1933 – den, kdy padlo první mistrovské buly na českém území. V Německu sílila nacistická strana, na Československo dopadaly důsledky velké krize. Podle statistik neměl práci téměř milion lidí, což bylo nejvíce v meziválečném období. Stadion na Štvanici tehdy mladistvě dýchal, byl otevřený teprve pár měsíců. Během devíti dnů vidělo klání na štvanickém ledě více než sto tisíc po hokeji lačnících diváků.

Na turnaji se představilo tehdy rekordních 12 týmů, ve třech zápasech zkušebně pískali dva rozhodčí, hrálo se 3x15 minut a finále dopadlo nadmíru překvapivě – poprvé triumfovali Američané, Kanada se musela po šesti titulech spokojit se stříbrem. Čechoslováci s Kanaďany prohráli v semifinále 0:4, ale po nervy drásajícím mači proti Rakousku, ve kterém dokázal dvakrát v prodloužení skórovat vynikající útočník Josef Maleček, domácí tým vybojoval světový bronz a evropské zlato. Den po finále oblétla svět zpráva o požáru Říšského sněmu v Berlíně.

II. 1938 (12. MS a 23. ME)

Týden poté, co se stal Adolf Hitler oficiálně vrchním velitelem německých ozbrojených sil, 11. února roku 1938 odstartoval v pořadí dvanáctý světový šampionát, opět na pražské Štvanici. Na turnaji se setkalo 14 zemí. Čechoslováci vedeni kanadským koučem Mikem Bucknou, který byl strůjcem mnoha velkých úspěchů národního týmu a tehdy nejlepšího československého klubu LTC Praha, i díky historické výhře nad USA postoupili do semifinále, v němž na našlapané Štvanici těsně podlehli úřadujícím olympijským vítězům z Velké Británie 0:1.

V "zápasu útěchy" domácí v čele s brankářem Modrým zdolali v napjaté atmosféře hajlující vyslance nacistického Německa 3:0 a získali bronz. Ve finále výtečně zorganizovaného turnaje vyhrála Kanada 3:1. Do anšlusu Rakouska k nacistickému Německu zbýval méně než měsíc.

III. 1947 (14. MS a 25. ME)

Československé ne Marshallovu plánu i letní katastrofální sucho ještě poletovaly v oblacích dějinného neurčita. Třetí šampionát na pražské Štvanici, tradičně konaný v únorových dnech, byl vůbec prvním poválečným mistrovstvím. Kvůli neúčasti Kanady patřili mezi největší favority Čechoslováci a Švédové.

Turnaje se zúčastnilo osm zemí, každý hrál s každým. Československý tým opět pod Bucknovým vedením začal pohodlným vítězstvím 23:1 nad Rumunskem. Rozhodovat o titulu však mělo až předposlední vystoupení národního týmu. K velkému zklamání více než 13 tisíc diváků pomohla Švédům obleva k vítězství 2:1.

Zdálo se, že na zlaté medaile si budou muset domácí ještě počkat, ale následující den – 23. února – se stalo něco šokujícího. Seveřané nezvládli závěrečný duel s podceňovanými Rakušany (těmi, které Čechoslováci o pár dní dříve přejeli 13:5). První zlato z mistrovství světa bylo skutečností.

Nejvýraznější postavou národního týmu byl střelec 29 gólů Vladimír Zábrodský. O rok později zahynulo pět hráčů při leteckém neštěstí, tragický osud prvních světových šampionů završil vykonstruovaný soudní proces v roce 1950, při němž bylo 11 hokejistů odsouzeno k více než 70 letům vězení.

IV. 1959 (26. MS a 37. ME)

V roce, kdy Jaroslav Heyrovský dostal Nobelovu cenu za chemii, sovětská družice Luna 3 poprvé fotografovala odvrácenou stranu Měsíce a film Ben Hur zahájil veleúspěšnou cestu k zisku 11 sošek Oscara, se v Československu počtvrté konalo mistrovství světa. Poprvé se šampionát nekonal jen v Praze, ale hned v sedmi dalších městech, což je doposud platný rekord. Cestu do ochozů si našlo 440 000 diváků, díky televizním přenosům si přišlo na své dalších 50 milionů fanoušků v 15 zemích.

Dvanáct týmů se střetlo ve třech skupinách, vždy první dva postoupily do finálových bojů na Štvanici. V nich na již zastřešeném stadionu podlehli svěřenci Vladimíra Sýkory celkům SSSR i USA, avšak senzační výhra 5:3 v závěrečném duelu s již jistými mistry světa z Kanady jim přece jen zajistila cenný kov. O těsném zisku bronzu na úkor Američanů rozhodla slavná trefa Miroslava Vlacha při kanadské hře bez brankáře.

V. 1972 (39. MS a 50. ME)

Člověk ten rok udělal prozatím poslední krůčky po měsíčním povrchu a zavináč započal cestu od pohostinství k elektronické komunikaci. Do dalšího šampionátu v Československu mělo uplynout deset let. Jenže plánované MS v roce 1969 muselo nakonec uspořádat Švédsko. Kvůli invazi vojsk Varšavské smlouvy se tehdy Československo organizace vzdalo, dvojnásobné vítězství nad SSSR pak stálo na počátku dalších výrazných politických změn. Nakonec se hokejový národ dočkal domácího turnaje o tři roky později.

Poprvé se nehrálo na Štvanici, ale v již deset let stojící Sportovní hale v Holešovicích. Turnaj se kvůli ZOH v Sapporu hrál až v dubnu, poprvé se šampionát oddělil od olympijských her. Při absenci zámořských mužstev bylo zřejmé, že Sovětům mohou v cestě za desátým titulem v řadě zabránit hlavně domácí hokejisté. To se díky výhře 3:2 ve strhující vzájemné odvetě nakonec podařilo. Ziskem celkově třetího zlata otevřela tato mimořádně silná generace jednu z nejslavnějších kapitol československého hokeje, jež v druhé polovině 70. let vyvrcholila ziskem dalších dvou titulů.

VI. 1978 (45. MS a 56. ME)

Na sklonku dubna roku 1978 vzniká Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. V ovzduší tuhé normalizace ožívá Praha už šestým mistrovství světa. Osm celků bojuje každý s každým v základní skupině, poté se tvoří elitní čtveřice.

Čechoslováci, kteří útočí na třetí triumf v řadě, neztratí v první fázi turnaje ve Sportovní hale ani bod. Po výhrách nad Švédskem a Kanadou ve finálové skupině stačí svěřencům trenéra Karla Guta v závěrečném duelu se Sovětským svazem k celkovému triumfu i nejtěsnější porážka, po výsledku 3:1 se však nakonec – i kvůli neuznané trefě Vladimíra Martince – radují díky jediné brance v celkovém skóre hráči SSSR. Přesně za pět měsíců a dva dny na papežský stolec usedne krakovský arcibiskup Karol Józef Wojtyła.

VII. 1985 (50. MS a 61. ME)

Sportovcem roku 1985 se stal akrobatický letec Petr Jirmus, nejlepším kolektivem byla vyhlášena hokejová reprezentace. Důvod byl nasnadě. V konkurenci osmi týmů vybojovali českoslovenští hráči na domácím mistrovství světa zlaté medaile. V základní části sice svěřenci trenérské dvojice Luděk Bukač - Stanislav Neveselý skončili po nepřesvědčivých výkonech až čtvrtí, avšak v bojích o medaile se zlepšili a postupně si poradili s celky SSSR (2:1), USA (11:2) a v souboji o zlato, v němž se hattrickem zaskvěl Jiří Šejba, i s Kanadou (5:3).

Úspěchem skončil turnaj i po organizační stránce: 40 zápasů zhlédlo během sedmnácti dnů 416 tisíc diváků. V poslední den světového šampionátu byl do provozu uveden první blok jaderné elektrárny Dukovany, do katastrofy v Černobylu zbýval téměř přesně na den jeden rok.

VIII. 1992 (56. MS)

Světem filmu hýbal Základní instinkt, začátek prvního kola kupónové privatizace se nezadržitelně blížil. Sportovní hala počtvrté vítala národní týmy na mistrovství světa, tentokráte společně s Bratislavou. Československá federace měla už brzy dojít svého naplnění. Naposledy si československý tým na domácím šampionátu zahrál v Bratislavě. Rusku 1. května podlehl 2:4 a do play-off postoupil z druhého místa ve skupině. Svěřenci Ivana Hlinky nejprve rozdrtili celek USA (8:1), v semifinále však smolně podlehli Finsku. Seveřané vyrovnali stav až dvě minuty před koncem třetí třetiny, o postupujícím pak rozhodly poprvé v historii MS samostatné nájezdy.

V utkání o bronz zdolal domácí výběr Švýcarsko 5:2, i poosmé si tak hokejisté před vlastními diváky pověsili na krk cennou medaili. Zlato obhájili Švédové, kteří v základní skupině podlehli mimo jiné Německu nebo remizovali s Italy.

IX. 2004 (68. MS)

V předjaří roku 2004 měl premiéru dokumentární film Filipa Remundy a Víta Klusáka Český sen. Na rozdíl od jejich hypermarketu, který ve skutečnosti neexistoval, měli hokejoví fanoušci kam se na hokejový šampionát podívat. I když vše nebylo tak jednoduché. První mistrovství po rozdělení federace se mělo v Česku konat již v roce 2003, kvůli dlouhým sporům o výstavbu nové sportovní haly v Praze si však Češi nakonec museli vyměnit pořadatelství s Finskem. O rok později už přivítaly zbrusu nová pražská Sazka arena a ostravská ČEZ Aréna 16 týmů.

Domácí mužstvo vyztužené řadou zvučných jmen v čele s Jaromírem Jágrem neztratilo cestou do čtvrtfinále ani bod, v klíčovém utkání turnaje si svěřenci trenéra Slavomíra Lenera vylámali zuby na celku USA. Češi vedli už 2:0, ale nakonec prohráli po nájezdech. Pro navázání na oslavy vstupu do Evropské unie tak nebyl prostor. Turnaj, který vyvrcholil finálovým vítězstvím Kanady nad Švédskem, navštívilo rekordních 552 097 diváků (toto maximum padlo až loni v Bělorusku, kde se ale odehrálo o osm zápasů víc).

X: 2015