Hokej? Co to je?
Nejde si toho nevšimnout. Poloprázdné ochozy, nezájem švédských i zahraničních fanoušků. Atmosféra sotva na úrovni první české ligy. I město žije hokejem asi tak jako Praha během letošního extraligového finále. Proč je o stockholmské mistrovství světa v hokeji tak malý zájem?
Neustále se opakují ty samé argumenty – nemělo by se hrát každý rok, co je moc, je moc. Na šampionátu nehrají ti nejlepší hráči, které zaměstnávají boje o Stanley Cup. A mantra posledních dvou let – Švédové podcenili propagaci. Jenže pořád opomíjíme jednu důležitou věc.
Hokej je pro většinu světa obskurní sport. Podivná deformace pozemního hokeje, která je populární jen v několika málo zemích, mezi které nejasnou shodou okolností patří i Česká republika. I ve Švédsku, které se řadí mezi jednu z velmocí, je lední hokej na druhé na koleji a v popularitě notně zaostává za fotbalem.
Sport, ve kterém parta chlápků jezdí po ledě a nekontrolovaně do sebe vráží v honbě za gumovým cosi, se mnohým lidem musí zdát býti spíše zábavnou kuriozitou než seriózní disciplínou. S výjimkou devíti "velmocí" se také hokeji nikde ve světě příliš nevěnují. Vždyť v elitní skupině mistrovství světa bojuje Slovinsko, které má 148 registrovaných hráčů a jen jediný profesionální tým. Mohlo by se něco podobného stát ve fotbale? Asi těžko.
Z českého úhlu pohledu to tak vypadat nemusí, ale hokej je zkrátka menšinový sport. Ani vzdáleně se nemůže rovnat popularitě fotbalu, basketbalu, ragby, volejbalu, házené nebo třeba cyklistice. Hokejové mistrovství světa zkrátka nikdy nebude událostí globálního významu. Za svými týmy nikdy nebudou jezdit davy fanoušků. Zápasy nebudou beznadějně vyprodány. V pořadatelské zemi se život nezastaví.
Pokud se nebude hrát v Česku, Kanadě, Slovensku nebo Švýcarsku, nelze čekat, že "bude hokejem žít celé město". Vždyť jaké pozdvižení by u nás způsobilo mistrovství světa v lakrosu, korfbalu, stolním tenise nebo curlingu? Asi těžko by město bylo na nohou. A tak to vypadá i tady ve Stockholmu.
