ČTsport

ČTsport
středa 13. prosince 2017 Lucie

Povstání pokračuje

Velikost textu:

Utkání, z kterého jsem měl strach a o kterém jsem si myslel, že bude na letošním šampionátu naše poslední, je nakonec naše předpředposlední. Ano, porazili jsme Švédy a hrajeme o medaile.

David Pospíšil
David Pospíšil

Po prvních třech zápasech na mistrovství světa jsem měl obavy, zdali se s tímto herním projevem vůbec lze probojovat mezi čtyři nejlepší celky skupiny a zahrát si čtvrtfinále. Tímto stylem by to asi opravdu nešlo, ale přišel restart. Kdy? Podle mě někde kolem poloviny utkání s Lotyšskem, ve chvíli, kdy nám začínalo téct do bot plným proudem. Prohrávali jsme o gól a nevěděli, kam dřív skočit. V tomto momentu jsem poprvé ucítil závan touhy něco změnit a chuti začít se rvát o jméno. Nejen o to své, ale současně i o jméno českého hokeje.

Nevím, jestli to má něco společného s českou povahou, ale mám stále silnější dojem, že Čechy donutíte makat, tahat, dřít, jak chcete, opravdu až ve chvíli, kdy je průšvih na dosah. Jak jinak si vysvětlit, že najednou umíme dohrávat souboje, že umíme vytvořit tlak do branky nebo že jen prostě jezdíme jako pily. To nejsou činnosti, ke kterým by člověk potřeboval nějaký výrazný talent, tohle jsou pouze činnosti, ke kterým se musíte přinutit. Pokud to neuděláte, budete mít problém porazit i Argentince a ti možná lední hokej ani neznají.

Teprve ve chvíli, kdy kluci začali stavět na těchto základech, objevila se na ledě naše hokejovost, naše schopnosti improvizovat a technicko-taktické dovednosti, kterým u nás říkáme hezky česky, vyčůranost.


      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.