Pověry v hokejové realitě
Že jsou hokejisté a sportovci vůbec pověrčiví, o tom nikdo nepochybuje. Proto se mi dnešní odchod z hotelu zdál docela sympatický. Robertovi pochopitelně méně, neboť na něj se vysypala tabule tvrzeného skla ve sprchovém koutě jeho pokoje. Robert měl sice drobné oděrky, koupelnu plnou střepů a nějaké to vysvětlování s vedením hotelu, ale já dobrý pocit, že střepy přinášejí štěstí...
V hale Globen se to poněkud převrátilo, David vyprávěl, jak se ve svém minipokojíčku otočil a shodil a rozbil na tisíc střepů zrcadlo – tedy sedm let neštěstí....a teď si vyberte. No nic, rituály, nálady ani pocity komentátorů zápasy nerozhodují, máme tu trošku jiné úkoly.
O zápase našich s Nory se mi ani moc nechce psát, žádná sláva to nebyla. Pozitivem jsou dva body, pro postup do čtvrtfinále důležité. A o úspěchu či neúspěchu se bude rozhodovat právě tam. Týmu jakoby chyběl vítězný duch, radost z každého povedeného střídání, ta mnohokrát omílaná soudržnost, ochota obětovat se pro ostatní.
Ne, snaha a bojovnost nechybí, ale pořád to jaksi není ono. Zajímavě to popsal náš kolega ze švédské televize, bývalý trenér švédské reprezentace Leif Boork "Připadá mi to, jako by hráli akademici proti pracantům." Ale i tak mám z dalšího hracího dne šampionátu dva parádní zážitky.
Plnohodnotný, nadšený výkon Slováků proti Spojeným státům, korunovaný zaslouženou výhrou. Vladimír Vůjtek je velmi dobře připravil a chuť hrát a vyhrát z nich přímo vyzařovala. Schválně se jim dívejte do tváří při vstřelené brance (a musím uznat, že jak švédští tak finští režiséři televizních přenosů tohle zvládají na jedničku).
A pak exhibice Švédů v první polovině zápasu s Dánskem. Žádné velké kluziště, žádná špatná atmosféra v hale, prostě přeběhli Dány jak zmrzlý rybník. Milimetrové kombinace, prolínání útočníků s obránci, fantastické doplňování formace Franzén, Zetterberg, Ericsson, wow, to bylo představení.
Jako pozvánka na sledování dalších zápasů prostě paráda.
