ČTsport

ČTsport
pondělí 18. prosince 2017 Miloslav

Nostalgia ultra? Serie A startuje a vyhlíží lepší léta

Velikost textu:
aktualizováno 30. 8. 2014 17:00

Těsně před startem nové sezony - jako poslední z velkých evropských ligových soutěží - se nachází Serie A. Italská liga v posledních letech nemůže nabídnout podobná představení, na jaká byla fotbalová veřejnost zvyklá před dvěma či třemi dekádami. Přesto je zde k nalezení spousta důvodů, kvůli nimž se soutěž vyplatí sledovat. A nejenom proto, že boj o Scudetto by měl být napínavější než v posledních letech.

Francesco Totti v objetí spoluhráčů
Francesco Totti v objetí spoluhráčů

V osmdesátých a devadesátých letech v Evropě neexistovala ligová soutěž, která by měla zvučnější jméno. Serie A se proto rozhodla provést velmi ambiciózní a dříve nevídaný krok – vstoupit na zahraniční televizní trh.

V mnohých zemích proto působily přenosy z italské nejvyšší soutěže jako zjevení. Například v Británii, která se v první polovině 90. let ještě stále vzpamatovávala z předchozí útrpné dekády, záhy získal na popularitě dnes již kultovní pořad Gazetta Football Italia. Jenže zatímco anglická Premier League za posledních dvacet let nabobtnala do podoby nejsledovanější ligové soutěže na světě, Serie A dnes působí dosti vyhasle a italský fotbal trpí chronickými a dalekosáhlými neduhy.

Od posledního velkého triumfu italského klubového fotbalu, vítězství Interu v Lize mistrů, uběhly čtyři roky. Za tu dobu se do semifinále obou nejprestižnějších evropských pohárů probojoval pouze Juventus v uplynulé sezoně. Dlužno přitom podotknout, že se tak stalo poté, co Bianconeri vypadli ve skupinové fázi Ligy mistrů – a ke všemu v semifinále Evropské ligy nestačili na Benfiku. Ostatně portugalská liga má nyní v koeficientu UEFA navrch nad Serií A, která je v žebříčku až na páté pozici.

Nynější situaci nejlépe ilustrují tři události letošního léta. Ruiny zlatých let symbolizuje případ klubu Calcio Padova. Ten v roce 1994 opustil svůj atmosférický stánek v srdci města, aby se přestěhoval do nového stadionu na kraji Padovy. Od nadcházející sezony však ani dvacet let stará stavba nebude mít svého stálého obyvatele. Calcio Padova sestoupilo z druhé ligy, nebylo schopno plnit finanční závazky pro třetí nejvyšší soutěž a nyní prakticky zkrachovalo.

Hlavní událostí léta je pak jistě nečekaný odchod Antonia Conteho, patrně nejtalentovanějšího italského kouče, od mistrovského Juventusu k italské reprezentaci. Ve vyspělých fotbalových zemích přitom pozice trenéra národního týmu připadá většinou na muže, jenž má na klubové úrovni takřka vše podstatné za sebou.

Aby pak Conte vydělával veskrze totéž, co v Juventusu, bude pouze polovinu jeho platu financovat italská fotbalová federace (FIGC). Zbytek připadne od Pumy – sponzora reprezentace. Tento krok mnohé novináře i fanoušky vede k podezřením, zdali Conte nebude pod tlakem Pumy nasazovat hráče, jež jsou hlavními tvářemi německé společnosti.

K italské fotbalové federaci se konečně váže i třetí letní událost – volba šéfa FIGC, jímž se stal Carlo Tavecchio. Ten na sebe nedlouho předtím, než byl zvolen prezidentem svazu, upozornil rasistickou poznámkou o imaginárním černošském hráči "Opti Pobovi", jenž přednedávnem jedl banány a nyní působí na štítu zálohy Lazia.

Tavecchio tak vyjadřoval domněnku, že v italské nejvyšší soutěži nyní dostávají šanci černošští hráči prakticky pouze na základě své barvy pleti. Ani masivní kritika Tavecchia ze strany domácí i zahraniční fotbalové veřejnosti však FIGC nezviklala. Italské prostředí tak svou volbou stvrdilo netečnost k otázce rasismu, která je zde téměř všudypřítomná.

Trenér Juventusu Antonio Conte
Trenér Juventusu Antonio Conte

Doby, kdy se italské kluby mohly ucházet o největší hvězdy, jsou v nenávratnu. Ani mistrovský Juventus, mužstvo s pravděpodobně nejlepším kádrem v Itálii, se finančně nemůže rovnat klubu ze širší anglické špičky, což bylo patrné například při přestupu Alexise Sáncheze z Barcelony do Arsenalu. Calcio rovněž přišlo o svého nejlepšího střelce, když Ciro Immobile odešel z FC Turín do Borussie Dortmund. Nejdražší italský přestup léta byl pak realizován uvnitř Serie A, když Juan Iturbe opustil Veronu a zamířil do AS Řím.

Italská liga však má daleko k tomu, aby byla v dezolátním stavu. Do soutěže přicházejí první zahraniční investoři s větším kapitálem, než měli k dispozici dosavadní tuzemští majitelé. Znatelně se jejich finanční síla projevila i na letním přestupovém období. Zřejmě nejlépe totiž své kádry posílil AS Řím (vlastněný americkou investiční skupinou v čele s prezidentem Jamesem Pallottou) a Inter Milán, který v minulé sezoně převzal indonéský podnikatel Erick Thohir.

Serie A je kromě toho podle četných expertů nadále nejzajímavější soutěží, co se týče taktického hlediska. Elitní kluby pak dávají příležitost mladým trenérům, kteří se často s týmy pokoušejí o velmi pohledný a progresivní fotbal. Vincenzo Montella ve svých čtyřiceti letech začíná již třetí sezonu u Fiorentiny, přičemž letošní ročník by pro La Violu mohl být nečekaně průlomový.

Ještě dále než Fiorentině se loni povedlo dojít Rudimu Garcíovi s AS Řím. Giallorossi dlouho útočili na italský titul, nakonec však nestačili na suverénní Juventus. Přesto však získali značnou část sympatií fotbalového publika, které je letos bude moci sledovat i v Lize mistrů. A na příslovečné místo činu se vrací i Zdeněk Zeman, který od nové sezony bude trénovat ambiciózní Cagliari.

Serie A tak má k ideálnímu rozpoložení daleko, přesto však nabízí více, než by se na první pohled čekalo. Boj o titul by navíc letos měl být mnohem vyrovnanější než v uplynulých sezonách kvůli předpokládanému ústupu Juventusu. O mistrovský pohár by tedy mělo bojovat hned několik týmů a ani favorizovaný Řím vůbec nebude mít jednoduchou úlohu. Na rozdíl od loňského roku se totiž bude muset vypořádávat s evropskými poháry.

V Serii A tedy možná nepůsobí největší hvězdy a například ve srovnání s nenasytnou Premier League působí v posledních letech poněkud zastrčeně. Své příznivce by však letos zklamat neměla – a naopak má potenciál na to, aby si našla nové.

Andrea Pirlo
Andrea Pirlo

Boj o titul

Juventus

Bianconeri v létě sice slaví hattrick titulů a fakt, že klub je po letech definitivně na samém vrcholu italského fotbalu. Jenže v létě stačil odchod jediného muže, aby se objevily značné pochybnosti o tom, zdali se Juventusu v italském fotbale podaří udržet pomyslná pole position. Odchod Antonia Conteho, jenž následně zamířil k italské reprezentaci, byl mimořádně nečekaný a dodnes není zcela jasné, co za tahem trenéra stálo. Potenciální odchody hráčů z klubu (které však alespoň zatím nebyly uskutečněny)? Nedostatečné záruky toho, že klub posílí o další hráče a bude usilovat o titul v Lize mistrů? Pocit, že dál už by Conte tým nedotáhl? Lepší podmínky u reprezentace?

Ať již tak či onak, Bianconeri nyní čeká nová perioda s trenérem Massimilianem Allegrim - mužem, který byl v mnoha ohledech úspěšný ve všech svých dosavadních působištích, a mužem, který se těší značnému respektu ze strany italské odborné veřejnosti. Jedná se však zároveň o kouče, jenž s týmy nepraktikuje přehnaně pohledný fotbal (tedy opak toho, na čem si Juventus poslední léta zakládal) a také kouče, jenž před třemi lety z AC Milán nechal odejít Andreu Pirla. Elegantní regista se poté stal základním kamenem hry Bianconeri, kteří od té doby začali vyhrávat tituly.

To, jak spolu hráči s trenérem vyjdou a jakým způsobem si Allegri dokáže získat fanoušky, bude zřejmě hlavní klíč k úspěchu Juventusu v nadcházející sezoně. Conte za sebou sice zanechal nechal psychicky mimořádně odolný tým, ten však již na domácí úrovni nebude mít příliš co dokazovat. Juventus by nyní měl usilovat o to, aby došel co nejdál v evropských pohárech, jenže není úplně jasné, jak velký posun budou Bianconeri schopni od uplynulé sezony prodělat. Změny v kádru byly přes léto minimální – kostra mužstva zůstala prakticky totožná, útok navíc posílí Alvaro Morata z Realu Madrid. I pokud adaptační proces nedopadne zcela ideálně, Juventus by měl útočit na titul. Těžko ale hledat mnoho optimismu k tomu, že by klub dokázal jít ještě mnohem dál než v minulých třech sezonách.

Umístění v minulé sezoně: 1.
Šance na titul podle redakce ctsport.cz: 35%

Fotbalisté AS Řím
Fotbalisté AS Řím

AS Řím

Giallorossi se již několik let pokoušeli najít cestu k tomu, aby vybudovali tým postavený na mladých, technicky vytříbených hráčích, kteří spolu budou praktikovat atraktivní fotbal. Po neúspěšných sázkách na Luise Enriqueho a Zdeňka Zemana se Římu až do třetice povedlo angažovat správného muže – Rudiho Garcíu. Pro AS byl nový trenér již od počátku zcela transformativní figurou. Tým dokázal zvítězit ve všech deseti úvodních utkáních Serie A a dlouho bojoval o titul, než mu značně přitížila zranění klíčového záložníka Strootmana a kapitána Tottiho.

Řím však splnil jednu zásadní úlohu – dostat se zpět do Ligy mistrů. Giallorossi však letos kromě přísunu financí do klubové kasy pocítí také mnohem náročnější zápasový rytmus, v loňské sezoně totiž v evropských pohárech chyběli. Los jim navíc přisoudil mimořádně kvalitní soupeře – v podstatě si tak Řím vyzkouší roli Plzně, místo níž figuruje ve skupině s Bayernem, Manchesterem City a CSKA Moskva. Odešel také základní kámen obrany Říma - Mehdi Benatia.

Vedení klubu pro nastalou situaci kádr posílilo ideálně – přišli nadějní hráči v čele s Iturbem a Manolasem i řada zkušených a stále kvalitních hráčů, mezi nimi například Ashley Cole a Seydou Keita. Při nejistotě okolo Juventusu a zdrcujícího neúspěchu Neapole ve snaze dostat se do Ligy mistrů je Řím po dlouhé době favoritem na zisk titulu. Jedinou otázkou tak zůstává, zdali se García dokáže vypořádat s nevyhnutelnými zraněními v průběhu sezony a zdali rotace hráčů v jedenáctce nebude škodit souhře Giallorossi. Pokud si García s nepříznivými podmínkami poradí, mohl by jeho tým Serii A kralovat.

Umístění v minulé sezoně: 1.
Šance na titul podle redakce ctsport.cz: 35%

Radující se fotbalisté Neapole
Radující se fotbalisté Neapole

Neapol

Na začátku minulé sezony se fanouškům Neapole mohlo zdát, že je vše na dobré cestě. Klub sice prodal Edinsona Cavaniho, zato však přivedl Gonzala Higuaína. Navíc na trenérský post přišel renomovaný Rafael Benítez, který zrovna s Chelsea vyhrál titul v Evropské lize. Start do ročníku byl skvělý – mužstvo bylo na předních příčkách Serie A a poprvé od dob, kdy získalo Scudetto s Diegem Maradonou, zvítězilo na hřišti AC Milán. Neapol však nakonec nedokázala udržet tempo a ustrnula takříkajíc v zemi nikoho. Benítezův tým obsadil solidní třetí příčku, která zajistila účast v Lize mistrů, k tomu všemu s velkým náskokem na dotírající týmy, jenže také s velkou ztrátou na vedoucí dvojici Juventus – Řím.

Po loňském turbulentním létě plném příchodů a odchodů se letos kádr spíše stabilizoval. Výsledky z přípravy – Neapol například porazila Barcelonu – naznačovaly, že tým by mohl po sezoně konsolidace letos dospět dál. Jenže poté přišel klíčový dvojzápas o Ligu mistrů s Bilbaem, kde Neapol hlavně v obranné fázi zcela vyhořela a po zásluze si zahraje pouze Evropskou ligu.

To pro soupeře Sparty v základní skupině znamená nepříjemný a nečekaný zásah do rozpočtu, a situace by tak ještě do konce přestupového období mohla být vyřešena odchodem některého z klíčových hráčů. Hlavně však rostou pochybnosti o samotném trenérovi Benítezovi – posledních pět let totiž v žádném působišti příliš nepřesvědčil o svých kvalitách. Nyní má proto španělský kouč před sebou dost možná přelomový rok v kariéře – a Neapol doufá, že bude úspěšný.

Umístění v minulé sezoně: 3.
Šance na titul podle redakce ctsport.cz: 15%

Radost fotbalistů Fiorentiny
Radost fotbalistů Fiorentiny

Fiorentina

La Viola v posledních dvou letech od příchodu Vincenza Montelly na trenérský post málokdy zklamala svým herním projevem. Přesto jí pokaždé chyběl krůček k tomu, aby se probojovala do Ligy mistrů či dokonce bojovala o titul. Fiorentina kupříkladu má k dispozici dva špičkové útočníky – jak Giuseppe Rossi, tak Mario Gómez většinu sezony laborovali se zraněními a nebyli tak schopni svému klubu pomoci střílet branky. Pokud však letos budou oba fit (což je pravděpodobnější v případě Maria Gómeze), má o góly postaráno. Klub má navíc k dispozici velmi slušnou zálohu a při výpadcích formy favoritů není nepředstavitelné, že by dokonce mohl promluvit i do boje o titul.

Umístění v minulé sezoně: 4.
Šance na titul podle redakce ctsport.cz: 10%

Trenér Interu Walter Mazzari
Trenér Interu Walter Mazzari

Inter Milán

Zdá se, že po neutěšených letech, která následovala po vytouženém triumfu v Lize mistrů, je Inter konečně na správné cestě. Po slušném debutovém ročníku u mužstva má nyní trenér Mazzarri jednoznačný úkol – dostat klub zpět do nejprestižnější evropské klubové soutěže. Nutno říci, že vedení mu k tomu vytvořilo velmi příhodné podmínky – vhodně doplnilo záložní řadu o Medela a M’Vilu  a přes ztrátu dlouholetých legend (jíž ulehčil příchod Vidiče) se zdá, že očividné díry v kádru a jeho nevyrovnanost jsou pryč. Mazzarri tak konečně bude mít kádr podle svých představ a bývalý trenér Neapole by rád navázal právě na to, co se mu povedlo vybudovat na jihu Itálie.

Umístění v minulé sezoně: 5.
Šance na titul podle redakce ctsport.cz: 5%

Zdroj: ČT sport, espnfc.com, Guardian

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.