ČTsport

ČTsport
středa 20. září 2017 Oleg
Jiný pohled

Bílkovi chybí odvaha i koncepce. Osa mužstva stárne, mladí nedostávají šanci

Velikost textu:

Praha - Když Michal Bílek v říjnu 2009 přebíral od Ivana Haška českou fotbalovou reprezentaci, stály před ním dva hlavní úkoly. Jednak to byl postup na mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině, zadruhé se očekávalo, že trenér přebuduje stárnoucí kostru týmu a postaví nové perspektivní mužstvo s výhledem ke kvalifikaci o brazilské mistrovství světa 2014. Zatímco první cíl i s notnou dávkou štěstí a Rezkovy nasimulované penalty Bílek splnil, ke druhému má i po třech letech práce pořád daleko.

Michal Bílek
Michal Bílek

Reprezentace pod Michalem Bílkem nepředvádí příliš atraktivní fotbal. Podle mnohých hraje stereotypně, bez nápadu, často i bez nasazení. Své soupeře povětšinou nepřehrává a za vítězstvími stojí obvykle výjimečné individuální výkony, jaké předváděli na evropském šampionátu Jiráček s Pilařem.

Atraktivní herní styl kouč ale nepraktikoval ani ve svém předchozím sledovaném působišti v pražské Spartě, vybojoval s ní však ligový primát. Úspěchu v podobě postupu na evropský šampionát dosáhl i s národním týmem. Soudě podle dosavadní Bílkovy práce u reprezentace se ale nezdá, že by měl být tím, kdo dá šanci mladým hráčům a národní mužstvo obrodí i s výhledem na léta budoucí. 

Přitom prezentační jedenadvacítka dokazuje - i přesto, že nedokázala po prohře v baráži postoupit na evropské mistrovství - že Česko má k dispozici hned několik mladých hráčů, kteří by svými výkony mohli a měli již brzy táhnout i dospělou reprezentaci. V áčku však nikdo z nich výraznější šanci předvést se nedostal.

Bílkovi chybí odvaha

Trenér Bílek totiž za dobu svého působení u národního týmu nenašel odvahu k radikálnímu řezu do mužstva. Hlavní osa týmu se od dob působení Ivana Haška prakticky nezměnila, veškeré změny byly vynuceny ukončením reprezentační kariéry, zraněními nebo naprostou ztrátou formy některého z hráčů. Bílek nové lídry nejenže nenašel, ale jako by je ani nehledal.

Zklamaní čeští fotbalisté
Zklamaní čeští fotbalisté

V posledním utkání pod Ivanem Haškem proti Severnímu Irsku nastoupili Češi v sestavě Čech - Pospěch, Sivok, Hubník, Jankulovski - Jarolím, Hübschman, Rosický, Plašil – Baroš a Necid. Oproti sestavě, která běhá po hřišti v současné kvalifikaci, sice najdeme hned několik změn. Jenže kdyby reprezentační kariéru neukončil dobrovolně Milan Baroš, prohání se na hrotu útoku do dneška.

Stejně tak slyšíme neustálé lamentování nad neúčastí kapitána a tvůrce hry Tomáše Rosického. Vzhledem k neustálým zdravotním potížím a na fotbalistu i pokročilému věku záložníka Arsenalu se ale budeme muset smířit s myšlenkou, že reprezentace se bez Rosického bude muset dříve či později tak jako tak obejít.

Veteráni tápou

Ze středové osy, klíčové pro hru každého mužstva, tak jak vidno oproti kvalifikaci na světový šampionát 2010 vypadl už jen stoper Roman Hubník trápící se v druholigové Hertě Berlín. Zbytek zůstal beze změny. Na Hubníkovo místo navíc Bílek nedokázal najít trvalou náhradu, a tak na pozici stopera zaskakuje Michal Kadlec, jehož místo by mělo být na levém kraji obrany.

Ve středu zálohy po většinu času tápou veteráni Plašil s Hübschmanem a na hřišti to vypadá jako čekání na Rosického. Impotentní útočná hra bez nápadu a jakékoliv vyhlídky na zlepšení. Jaroslav Plašil poslední dobou jen těžko stíhá a nebude to lepší, alespoň Hübschmanovy výkony jsou přeci jen o poznání kvalitnější. Zatím.

Jaroslav Plašil
Jaroslav Plašil

Pochvalu si trenér Bílek zaslouží za zapracování Václava Pilaře, Petra Jiráčka a Theodora Gebre Selassieho, kteří se prakticky okamžitě zařadili mezi hlavní opory týmu. To je ale za tři roky práce přeci jen poněkud málo.

Plzeň reprezentaci nespasí

Řadu stárnoucích hráčů nahradil Bílek fotbalisty Plzně. Ti si to díky své výkonosti dozajista zasloužili, ale o koncepčním budování týmu s perspektivou k dalším kvalifikacím nelze hovořit. Vždyť jak Davidu Limberskému, tak Milanu Petrželovi a Janu Rezkovi, kteří nakoukli do reprezentace pod Bílkem, je už 29 let. Vzhledem k tomu, že ani jeden z těchto hráčů nepatří k hlavním oporám národního týmu, nabízí se otázka, zda místo nich nemohli nastupovat talentovaní mladící z jedenadvacítky.

Kupříkladu Rezek, který se zdá být alternativou reprezentačního trenéra snad na všechny ofenzivní posty, nikdy v národním mužstvu nepředvedl lepší než průměrný výkon. Přitom Česko má k dispozici hned několik typově podobných hráčů srovnatelné výkonnosti, ovšem o generaci mladších a o poznání talentovanějších. Matěj Vydra s Václavem Kadlecem v dospělé reprezentaci nastupují jen sporadicky a na desítky minut, nejlepší ligový střelec Stanislav Tecl ani často vyzdvihovaný Ladislav Krejčí se zatím ani neobjevili v nominaci. Stejně je na tom i záložník Bořek Dočkal, který září v norském Rosenborgu Trondheim.

Díky bohu za Daridu

Nadějí do budoucna se tak zdají být alespoň výkony Vladimíra Daridy. Ten když dostal příležitost ukázat se na hřišti v dresu národního týmu, vždy znamenal oživení české hry. V záloze čeká na svou šanci i Josef Hušbauer, který již delší dobu táhne pražskou Spartu. S výjimkou deseti minut na Ukrajině ale nedostal od kouče Bílka možnost se v reprezentaci předvést.

Josef Hušbauer pořádnou šanci v reprezentaci zatím nedostal
Josef Hušbauer pořádnou šanci v reprezentaci zatím nedostal

Díky odchodu Milana Baroše se nyní do základní sestavy zapracovává Tomáš Pekhart. Ten zatím sice góly moc nestřílí, na vině je ale spíše impotence kreativních záložníků a takřka nulová podpora v útoku než samotný Pekhart a jeho výkonost.

I když trenér Bílek stále nemůže najít druhého stabilního stopera k Tomáši Sivokovi, raději staví na post středního obránce Michala Kadlece, než by dal šanci mladým. K dispozici je přitom teprve čtyřiadvacetiletý stoper Spartaku Moskva Marek Suchý, kterému se ale popravdě v několika jeho představeních v národním týmu příliš nedařilo. Ani jednou se ale překvapivě reprezentační pozvánky nedostalo opoře jedenadvacítky i nizozemského Arhemu Tomáši Kalasovi, který je kmenovým hráčem londýnské Chelsea.

Kostra stárne, Bílek jede na výsledky

Michalu Bílkovi zkrátka chybí odvaha ke skutečné generační obměně a budování nového týmu. Mladší hráči nedostávají příliš prostoru a skutečnou příležitost, natož aby na nich hra týmu stála. Bílek národní mužstvo jen opatrně doplňuje a kostra reprezentace dál stárne. Průměrný věk základní sestavy po tříletém Bílkově "omlazování" je tak takřka 28 let, a to ještě proti Bulharsku chyběl vzývaný kapitán Rosický.

Bílkův přístup sice přináší určité výsledky, kdo však nastoupí na reprezentační lavičku po současném trenérovi, už skutečně bude muset mít odvahu pracovat s týmem s vyhlídkou dlouhodobého úspěchu a obětovat třeba i krátkodobý neúspěch v podobě nepostupu na mistrovství. Což se ale koneckonců s vysokou pravděpodobností "poštěstí" Bílkovi i se současným výběrem.

Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.