ČTsport

ČTsport
pondělí 11. prosince 2017 Dana

Pět nejpřekvapivějších vypadnutí na MS

Velikost textu:

Na krásné branky, obdivuhodné akce a velká vítězství si vzpomene kde kdo. K velkým sportovním akcím, jakou je fotbalové mistrovství světa, ale rovněž patří nečekané prohry a překvapivá vypadnutí favoritů. Na světových šampionátech se jich odehrála celá řada, ale některé z nich jsou výraznější než ostatní.

Zklamaný francouzský fanoušek na MS 2002
Zklamaný francouzský fanoušek na MS 2002

5. Itálie (1966)

Itálie, v současnosti jeden z tradičních favoritů na všech velkých akcích, po druhé světové válce procházela těžkými časy. V roce 1949 zemřelo při letecké tragédii hned 31 italských hráčů. Na mistrovství 1950 a 1954 skončila squadra azzura již v základní skupině a v roce 1958 se po prohrách s Portugalskem a Severním Irskem ani na šampionát nedostala. Čtyři roky na to se mezi elitu opět vrátila, ale znovu skončila již v základní skupině, a tak právě šampionát v Anglii 1966 měl být tím, na kterém se dvojnásobní světoví šampioni Italové vrátí na výsluní.

Tým sice nebyl hlavním aspirantem na titul, ale v sestavě s Gianni Riverou či Luigim Rivou aspiroval na některé z předních umístění. K Italům byl vstřícný i los a ve skupině, kde byl také Sovětský svaz, Chile a Severní Korea, byli favorité na postup.

To potvrdili i ve svém úvodním duelu, v němž zdolali Chile 2:0. Poté sice přišla prohra se Sovětským svazem, avšak Italové měli pořád postup ve svých rukou. V závěrečném zápase proti Severní Koreji jim stačila remíza. Asijský celek, jenž se na mistrovství dostal vůbec poprvé v historii a jeho kádr byl na půl amatérský, měl před duelem s favoritem na kontě jeden bod po remíze s Chilany, a tak nutně potřeboval vyhrát.

A to se také povedlo. V Ayresome Parku v Middlesbrough si sice Italové vytvořili hned několik vyložených šancí, ale jediným, kdo rozvlnil síť, byl v dvaačtyřicáté minutě Pak Doo-Ik, jenž rozhodl o šokujícím a senzačním vítězství svého týmu 1:0. Severokorejci díky tomu na úkor svého soupeře postoupili jako první celek v historii, který nebyl z Evropy nebo Ameriky, do další fáze. Navázat na něj dokázalo až v roce 1986 Maroko.

Severní Korea se málem o další senzaci postarala i ve čtvrtfinále, kdy vedla nad Portugalci již 3:0, ale po čtyřech brankách Eusébia a jedné José Augusta nakonec vyhrál favorit 5:3. To Italové odjížděli z Anglie s obrovskou ostudou, což pocítili i po příletu domů. Fanoušci je totiž přivítali házením rajčat.

Slavící fotbalisté Severní Koreje po vstřelené brance do sítě Itálie
Slavící fotbalisté Severní Koreje po vstřelené brance do sítě Itálie

4. Argentina (2002)

Jejich cíl byl tehdy jasný, útok na celkový triumf. Argentina totiž na mistrovství do Japonska a Jižní Koreje přivezla kádr prošpikovaný hvězdami světového formátu. Jména jako Gabriel Batistuta, Juan Sebastián Verón, Javier Zanetti či Diego Simeone toho budiž důkazem.

Svěřenci trenéra Marcela Bielsy byli nalosováni do těžké skupiny, kde na ně čekal další favorit z Anglie, Švédsko s Henrikem Larssonem a nevyzpytatelná Nigérie. Jihoamerický celek, který čekal na pořádný úspěch od druhého místa z roku 1990, však i přesto byl jasným kandidátem na postup. A to začal dokazovat i v úvodním střetnutí na turnaji. Proti Nigerijcům sice střelecky nezářil, ale branka šutéra Batistuty znamenala důležitý zisk tří bodů.

V duelu s Albionem, který byl opakováním osmifinále z předchozího šampionátu, však přišel první direkt. Utkání rozhodl jedinou brankou z penalty David Beckham, pro kterého to bylo tehdy velké zadostiučinění. Právě v osmifinále ve Francii 1998 proti Argentincům se totiž Beckham nechal za nakopnutí Simeoneho vyloučit a Jihoameričané pak vyhráli na penalty. Anglický záložník se tehdy stal na Ostrovech nenáviděnou osobou a fanoušci mu jeho zkrat dlouho nemohli odpustit.

Ale zpátky k Argentině. Před tou byl závěrečný duel se Švédy, který nutně potřebovala vyhrát. Seveřané totiž po výhře nad Nigérií a remíze s Angličany měli na kontě čtyři body a stačila jim remíza. Bylo to však Švédsko, jež se ujalo po Svenssonově trestném kopu vedení. Argentinci tlačili a odměnou jim byla dvě minuty před koncem penalta. Tu Ortega neproměnil, ale Crespo byl u míče první a vyrovnal. Na obrat již však nedošlo a hvězdnému týmu zbyly pouze oči pro pláč. 

Zklamání v táboře Argentiny po konci na MS 2002
Zklamání v táboře Argentiny po konci na MS 2002

3. Brazílie (1966)

Jako první tým a doposud jediný tehdy mohli na mistrovství světa dokonat vítězný hattrick. Brazilci totiž do Anglie přijeli v pozici dvojnásobných šampionů z let 1958 a 1962. Místo toho však zaznamenali nejhorší zklamání na světových šampionátech v brazilské historii.

V týmu přitom nechyběly legendy. Pelé byl ve svých nejlepších letech. V kádru figuroval skvělý stoper Altair či další útočné hvězdy Garrincha a Jairzinho. Kanárci však na mistrovství neodjížděli v ideální psychické pohodě. Všechny brazilské kluby totiž chtěly mít na mistrovství svého hráče, a tak trenér Vicente Feola musel dlouho pracovat s 46 fotbalisty, při čemž vzít mohl jen 22.

I přesto jeho tým vstoupil do turnaje vítězstvím 2:0 nad Bulhary, i když za vysokou cenu. Evropský celek totiž při každé šanci do Brazilců tvrdě zajížděl a jejich hlavním terčem byl zejména Pelé. Ten v zápase dal branku z trestného kopu a jako první hráč v historii se prosadil na třech šampionátech v řadě, ale kvůli únavě a kopancům musel vynechat duel s Maďary. A to bylo znát. Maďarsko superfavorita porazilo 3:1.

Brazílie tak nutně potřebovala porazit Portugalsko. Dokonce se jí vrátil i Pelé, jenže i tak "Králové samby", jak se také jinak jihoamerickému celku přezdívá, prohráli 1:3. Legendární desítka musela ze zápasu odstoupit kvůli zranění, když do ní Portugalci několikrát tvrdě zajeli. Po utkání dokonce prohlásila, že se již nikdy na světovém šampionátu neobjeví.

Naštěstí však svoje rozhodnutí změnila a čtyři roky na to mohla slavit třetí triumf na MS, když celým šampionátem Brazílie prošla bez ztráty jediného bodu a její tým je dodnes považován za nejlepší, co kdy na šampionátu hrál.

Brazilský tým na mistrovství světa 1966
Brazilský tým na mistrovství světa 1966

2. Anglie (1950)

Kvůli bojkotu předchozích světových šampionátů se mezi fotbalovou smetánkou objevili vůbec poprvé v historii, ale hned v pozici velkých favoritů na titul. Hráči Anglie dorazili do Brazílie v roce 1950 se skvělou bilancí 23 výher, čtyři prohry a tři remízy a noviny na jejich adresu nešetřily chválou. Dokonce se jim přezdívalo "Králové fotbalu".

Že tato přezdívka není od věci, dokázali Angličané ještě před šampionátem, kdy v přátelských zápasech nejprve rozstříleli Itálii 4:0 a poté Portugalsko 10:0. V jejich kádru figurovaly takové persony jako Billy Wright, Tom Finney či Jackie Milburn. Těsně před turnajem ale jedna z opor týmu odpadla, když základní kámen defenzívy Neil Franklin odmítl reprezentovat. I bez něj však evropský celek do turnaje vstoupil ideálním způsobem a porazil Chile 2:0.

Druhý duel měl být pro favorita ještě jednodušší. Na Anglii totiž čekal výběr USA, který byl považován za naprostého outsidera. Na celkový triumf poloamatérského týmu byl vypsán kurz 500:1 a i sám trenér Američanů Bill Jeffrey řekl před zápasem, že jeho svěřenci nemají žádnou šanci. Nebylo se čemu divit. Americký výběr před odletem do Brazílie absolvoval pouze jeden společný trénink a před Anglií se k němu přidali tři noví hráči.

Také Angličanům před zápasem přibyl nový fotbalista, hvězdný Stanley Matthews. Trenéři se však rozhodli, že oporu budou šetřit na těžší soupeře, a nenasadili ho. To ještě netušili, že přijde jedno z největších překvapení, které se kdy na mistrovství událo.

Three Lions do svého soupeře sice od začátku bušili, ale outsidera skvělými zákroky držel brankář Borghi. A pak přišla sedmatřicátá minuta. Bahr se po ojedinělém útoku opřel do míče, který hlavou tečoval Gaetjens, a USA vedlo 1:0. Angličané zvýšili tlak a svého soupeře doslova drtili, ale další branku již díky skvělý zásahům amerického gólmana diváci neviděli.

Výsledek ve světě vyvolal velké ohlasy. Podle legendy dokonce v anglických médiích nevěřili, že jejich tým mohl prohrát, a tak výsledek považovali za překlep a v novinách se objevily výsledky 10:0 a 10:1. Angličané i přesto mohli do finálové části postoupit. Stačilo jim k tomu porazit v posledním duelu skupiny Španělsko, avšak opět nedali ani branku a prohráli znovu 0:1. To znamenalo konec nadějí a cestu domů.

Střelec vítězné branky Joe Gaetjens z USA po utkání proti Anglii
Střelec vítězné branky Joe Gaetjens z USA po utkání proti Anglii

1. Francie (2002)

Úřadující mistři světa, mistři Evropy, rovněž vítězové Konfederačního poháru a první tým žebříčku FIFA. To je výčet úspěchů, s kterým Francouzi přijížděli na světový šampionát 2002, který se konal v Japonsku a v Jižní Koreji.

Les Bleus byli jasným favoritem na titul, a to i přes fakt, že se jim před šampionátem zranil Zinedine Zidane a Robert Pires. Trenér Roger Lemerre totiž mohl počítat s celou řadou osvědčených hvězd, které již dlouhodobě tvořily fungující mašinu na úspěchy. Bixente Lizarazu, Patrick Viera, Marcel Desailly, Thierry Henry, Fabien Barthez či David Trézéguet, co jméno, to pojem, a dalo by se jmenovat i dále.

K Francouzům byl laskavý i los. Ve skupině A je jako první čekal úplný novic na šampionátech, Senegal. Jenže už zde přišel zádrhel. Favorit sice nastřelil dvě brankové konstrukce, ale jediný gól vsítil v třicáté minutě Papa Bouba Diop.

Napravit reputaci si mohli obhájci titulu v druhém duelu proti Uruguayi. V úvodu sice dal gól Trézéguet, ale z ofsajdu, a v pětadvacáté minutě přišla velká nepříjemnost. Thierry Henry přehnal agresivitu při napadání a za tvrdý skluz byl vyloučen. Francouzi se nevzdali, trefili i tyč, jenže gól ani tentokrát nedali a získali pouze bod.

Tento fakt je udržel ve hře o postup. Museli však v posledním zápase skupiny porazit Dánsko. Lemerre na krizovou situaci zareagoval vytažením "těžkých zbraní" a do sestavy nasadil navrátilce po zranění Zidana. Jeden z nejlepších hráčů fotbalové historie byl v zápase vyhlášen nejlepším hráčem, ale ani to Francii nepomohlo. Měla sice obrovské šance, ovšem vždy jí chyběla pověstná trocha štěstí, k čemuž se přidalo i přehlédnutí faulu u druhé branky Dánska a Francie nakonec prohrála 0:2.

To znamenalo, že největší favorit na zisk titulu skončil ve skupině na posledním čtvrtém místě se ziskem pouhého bodu a bez jediné vstřelené branky, což je dodnes vůbec nejhorší bilance obhájců titulu na šampionátech.

Zklamaný Zinedine Zidane z Francie na mistrovství světa 2002
Zklamaný Zinedine Zidane z Francie na mistrovství světa 2002
Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.