ČTsport

ČTsport
pátek 24. listopadu 2017 Emílie

BLOG Jaromíra Bosáka: Přepadení

Velikost textu:

Tentokrát bych se chtěl svěřit se zážitkem ryze nefotbalovým. Po utkání Anglie s Islandem jsem se vydal do ulic Nice. Byl jsem zvědavý, zda projde všechno v klidu. Známe přece anglické fanoušky…

Jaromír Bosák
Jaromír Bosák

Upřímně, nedělo se překvapivě nic, alespoň kolem fan zóny na náměstí Massaná, kam jsem dokráčel. A tak jsem si fotil islandské fanoušky a fanynky. K tomu jsem si občas cvakl zajímavě osvícenou budovu či uličku a chystal se k návratu. Ještě blýsknu Garibaldiho náměstí. S rozkvetlými stromy a ozářené mnohými lucernami nevypadá marně, říkám si…

Tak se šteluju a ostřím a najednou získám hodně intenzivní pocit, že za mnou někdo je. Pomalu se otočím a zjistím, že pocit přerostl v realitu. Za mými zády vyrostl z chodníku vysoký černý kluk v teplákové soupravě, obrácenou kšiltovkou a svítícím řetězem na krku.

Jejda, říkám si, nějak se to komplikuje. Ale co, nic mu nedělám, tak o co kráčí. Mladý muž mi naznačil, když jsem chtěl poodejít, že s tímto manévrem zas tak úplně nesouhlasí. A pravil: "Girls, money!"

Těžko jsem mohl mít překvapenější výraz. Jaký holky, jaký peníze, rychle přemítám. Jo, kousek odsud jsem viděl poutač na klasickou erotickou show, ale to je tak všechno, co stálo za řeč, tak co mele.

"What do you mean?", táži se borce s nadějí, že mi osvětlí tok svých myšlenek. Takhle daleko jeho jazyková vybavenost zjevně nesahala. Ale pochopil, že mu nerozumím ani zbla. Tak ukázal prstem do leva, do kouta uličky, ústící na náměstí. V něm stály dvě tmavé dívky, o jejichž profesi nebylo lze mít jakoukoli pochybnost.

"Foto girls, money!", zněla jeho upravená sentence s již poměrně výhrůžným podtónem. Měl za to, že jsem si vyfotil jeho děvčata a tudíž jsem povinen zaplatit. Haha, kulový kamaráde, to si spadnul z vysoký višně. Já jdu na hotel a hotovo. Tady jsem si fotil architekturu, vole, žádný holky, takže na tebe zvysoka kašlu.

Vrtím hlavou, aby bylo jasně srozumitelné, jaké mám záměry a vykročím vpřed. Ouha, najednou z malého podloubíčka vycházejí klátivým krokem další dva chlápci a snaží se mi cestu zatarasit. "Money!", opakuje se kolovrátek vyjednavače skupiny.

"Leda hovno, kamaráde", pro změnu v několika tóninách opakuju já. Během konverzace se vzdálenost mezi námi zmenšila tak na nataženou ruku. Takže vím, že k večeři měl něco s česnekem. Jo, to je ta chvíle, kdy čekáte, odkud vyletí první rána. A přejete si, aby byla pěstí a žádným žabikuchem. Pevně jsem sevřel foťák, o ten bych vážně nerad přišel, a přemýšlel, jakou část těla nastavit, aby následky byly co nejmenší a abych byl schopen nějakou tu pumelici vrátit.

Tu prořízlo znenadání okolní tmu modré světlo. Těsně kolem nás projížděla jedna z desítek policejních hlídek. Ufff, zpocený už jsem byl až na patách. Dva policisté v bílém voze jeli krokem a obhlíželi svěřený úsek. Trio bratří v teplácích odskočilo jako uštknuté zvlášť jedovatým hadem do blízké uličky, do níž zmizely i obě protagonistky, o něž v příběhu tak trochu šlo.

Tak tohle bylo o fous. Už nebudu nadávat a klnout francouzským policistům, musel jsem si slíbit, když jsem o něco později uléhal do hotelové postele.

Ukázka z připravované knihy Jaromíra Bosáka


      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.