BLOG Vlastimila Vláška: Cestování není nikdy dost

Francie nás v pátek přivítala váhavě, protože v Bordeaux někteří řidiči autobusů, tramvají a taxíků stávkovali, což v kombinaci s páteční dopravní špičkou znamenalo, že přesun z Prahy do města vína vlastně zabral celý den. Bohužel jsme centrum ani víno neměli možnost moc zkoumat, jelikož času nazbyt nebylo.

Akreditační proceduru jsme nechali na sobotní dopoledne a po úspěšné misi na administrativním poli jsme se vydali okouknout stadion pro 42 tisíc fanoušků. Dovnitř nás ještě nepustili, ale i zvenku je vidět, že architekti odvedli výbornou práci. Je to unikátní stánek, jehož střechu podpírá skoro tisíc sloupů, které mají symbolizovat nedaleké lesy. Stadion na okraji města v sousedství rozsáhlého výstavního areálu byl otevřen teprve před rokem a jeho stavba byla opravdu bryskní, trvala 26 měsíců. Místní by si ještě představovali lepší výsledky svého týmu, jemuž kapitánuje Jaroslav Plašil, ale třeba se v dalších sezonách posune z prostředku ligy blíže pohárovým příčkám. Samotný zápas Slovenska s Walesem nabídnul zajímavý fotbal, spíše bych to viděl na remízu, ale Velšané přece jen chtěli vítězství v souboji eurodebutantů o trochu více a berou tři body.

Při prvním vlakovém přesunu z Bordeaux do Toulouse jsem dvě hodinky podebatoval s lehce přiopilými, ale příjemnými fanoušky Walesu. Tady s těmi chlapíky myslím problém nebude, i když člověk nemůže mluvit rozhodně za všechny. Někteří z nich mi rovnou řekli, že na zápas s Anglií nepojedou, protože zatímco oni sice pijí dost (je pravda, že při kombinaci piva, bílého i červeného vína mě napadlo, jak dopadnou, ale jsou to očividně trénovaní borci prověření mnohými alkoholovými bitvami), rvát se rozhodně nechtějí, což prý u Angličanů říci nelze. Bohužel moc si nevyberou, protože poslední zápas ve skupině hrají s Ruskem...

Ale ještě k Velšanům. Když vidíte, jak jsou oddaní národnímu týmu a váží si možnosti být s ním konečně na závěrečném turnaji, pocítíte k nim určité sympatie. Navíc když vás naučí pár oslavných popěvků a vysvětlí, že Gareth Bale pro ně znamená daleko víc než Ryan Giggs, který vynechával některá přátelská utkání a upřednostňoval Manchester. Naopak při slovech o Baleovi si vždy důrazně zabuší na oblast kolem srdce.

Toulouse nás přivítalo deštivou tváří, ale proměnlivé počasí trápí celou Francii a třeba na korytech řek je vidět, že vody přibylo v posledních dnech dost a dost. Co se týče místních, tak jsou většinou velmi ochotní, ale s angličtinou uspějete jen občas. Pár francouzských slovíček se tak dost hodí, navíc snahu mluvit francouzsky tady vždy ocení. V Toulouse jsem ale často mohl poklásobit i v češtině, protože fanoušků od nás dorazilo na zápas se španělskými šampiony docela dost. Čekal jsem větší španělskou převahu v hledišti, protože Pyrenejský poloostrov je doslova za rohem.

Úplně něco jiného to bylo ale na hřišti. Iniesta a spol. na nás leželi celý zápas a český tým neměl adekvátní odpověď. Fanoušci taktiku totálního betonu sice nevítali s nadšením, ale nakonec nás tento styl k vytouženému bodu skoro dovedl.

Co bych vyčítal daleko více, je množství chyb, které naši fotbalisté dělali, když už se dostali k možnosti něco s míčem předvést. Tomáš Rosický se snaží, ale sám pět hráčů neobejde ani on. Chorvatsko bude taky výborné, ale přece jen trochu odvahy směrem dopředu je třeba přidat. Pomalu, i když s TGV je to trochu protimluv, opouštíme jih Francie a míříme do Paříže, odkud budeme vyrážet k dalším zápasům, protože Euro je stále teprve na začátku.