ČTsport

ČTsport
čtvrtek 24. srpna 2017 Bartoloměj
FINÁLE LIGY MISTRŮ

Xavi vs. Pirlo. Poslední souboj dvou fenoménů, kteří změnili fotbal

Velikost textu:

Berlín/Praha - Pro oba hráče to může být poslední zápas v kariéře - alespoň tedy v evropském fotbale. Měli se potkat v jednom dresu, nakonec k tomu však nedošlo - a možná k tomu nedojde ani v sobotu na hřišti ve finále Ligy mistrů. Přesto půjde o poslední souboj dvou hráčů, na kterých stojí kolosální úspěchy jejich týmů. A odchod Xaviho i Pirla bude znamenat velkou ztrátu pro fotbal.

Andrea Pirlo a Xavi Hernandez ve vzájemném souboji
Andrea Pirlo a Xavi Hernandez ve vzájemném souboji

"Pamatuješ si, jak o nás říkali, že nemůžeme hrát spolu a nikam to nedotáhneme? Pamatuješ si to? Prý jsme byli hrozně malí, Andrési. Hrozně malí," smál se Xavi Hernández.

"To je pravda," pousmál se i jeho kolega v záloze Andrés Iniesta. "Snad už tahle debata konečně skončila."

Nechybělo málo a k roztomilému rozhovoru obou hráčů Barcelony se mohl přidat i Andrea Pirlo.

přehrát video
Před finále Ligy mistrů

"Potřebujeme tě tady," vzpomíná záložník Juventusu na pět let stará slova tehdejšího trenéra Blaugranés Pepa Guardioly. "Už tak jsme hodně silní, ale ty bys byl opravdu třešnička na dortu. Hledáme záložníka, který by se mohl střídat s Xavim a Iniestou, a tím záložníkem jsi ty. Máš všechny vlastnosti, které potřebuješ, abys hrál za Barcelonu, a hlavně jednu - jsi hráč světové třídy."

Příchod Pirla do Barcelony se však nakonec neuskutečnil a asi až do konce své dvacetileté kariéry se s Xavim i Iniestou bude míjet v různých dresech. A to možná symbolicky i ve finále na hřišti. Zatímco italský záložník nemusí kvůli svému věku vydržet celých devadesát minut, kapitán Barcelony se na trávníku objeví asi až na závěrečnou pasáž utkání.

Fotbalisté s velkým F

Oba hráči však jistě budou celou věc brát se značným nadhledem - už jenom proto, kolik toho mají za sebou. Xavi vyhrál prakticky vše, co fotbalista vyhrát může, a Pirlovi v kompletní sbírce titulů chybí pouze titul evropského šampiona.

"Je to fotbalista s velkým F," říká o Pirlovi Xavi. "Na světě dnes není hráč, který se blíží jeho talentu. Hráli jsme proti sobě na všech mládežnických úrovních a potom také v reprezentaci, když hrál v Miláně a teď v Juventusu… Byl jsem vždycky jeho velkým fanouškem a obdivovatelem."

"Měl jsem to velké štěstí, že jsem si proti němu mohl zahrát hned několikrát," vrací na oplátku Pirlo. "Mimo hřiště je to skvělý chlap, na něm je to opravdový vítěz."

Jak Pirlo, tak Xavi byli stěžejními body dvou týmů, které dominovaly posledním patnácti rokům v evropském klubovém fotbale. Koeficienty UEFA nemusejí být vždy nejlepším měřítkem úspěchu, ale s tím, o čem za posledních patnáct let vypovídají, se nedá příliš polemizovat.

S výjimkou Realu Madrid najdeme pouze dva celky, které se dokázaly delší dobu udržet na samotné špičce evropského fotbalu - AC Milán a Barcelonu. Po nadvládě Rossoneri, kteří v polovině minulé dekády vyhráli Ligu mistrů, úřadovali se třemi tituly Blaugranés.

Talent > výška

Andrea Pirlo navíc neměl pouze zásadní vliv na jeden klub, ale hned na dva. Nepovedený přestup do Barcelony jej tedy nemusel až tolik mrzet. Rok po zmiňovaném rozhovoru s Guardiolou vyhrál pro Milán vyhrál svůj doposud poslední titul v roce 2011, byť ve značně marginálnější roli než dříve. Rossoneri, přesvědčeni o tom, že Pirla nepotřebují, hráči neprodloužili smlouvu a odchovanec Brescie se přesunul do Juventusu. Od té doby mu zajistil čtyři mistrovské poháry v řadě a nyní i finále Ligy mistrů.

Juventus, který od příchodu Pirla a trenéra Conteho v italské lize vynikal svým technickým pojetím a vysokým presinkem, neměl svým přístupem příliš daleko k Barceloně. Pirlův přínos byl navíc konečně doceněn i díky úspěchům katalánského klubu a vlivu jeho herního pojetí. Italský hráč prožíval svou zaslouženou renesanci a s Xavim sdílí přes rozdílné osudy v rozdílných prostředích jednu zásadní věc - oba hráči mohou směle tvrdit, že změnili tvář fotbalu.

Mnozí trenéři i experti viděli fotbal na začátku uplynulé dekády téměř jako odnož basketbalu a nebyli přesvědčeni o tom, jak by se v něm mohli prosadit jiní než vysocí a fyzicky silní hráči. Takové přesvědčení neminulo paradoxně ani Barcelonu - Iniesta se ostatně nedávno svěřil, že během let trenéra Rijkaarda často nehrál, i když byl lépe připravený, profesionálnější a talentovanější než jeho bývalí, fyzicky impozantnější spoluhráči. Pirlova role v Miláně byla zásadní, až příchod Guardioly a spolupráce Xaviho s Iniestou však přesvědčily většinu fotbalové veřejnosti o tom, že výška stále nepřesahuje talent.

Pirlo byl každopádně vždy typologicky lehce odlišným hráčem než Xavi. Zatímco španělský záložník se ve svých nejlepších letech vyžíval v nápaditých průnikových přihrávkách na zhuštěném prostoru a sám se podílel na neúnavné intenzitě v rozehrávce, Pirlo hraje tak jako vždy - ve stejném, naoko ležérním tempu. Velká část jeho rozehrávek míří také nakrátko, italský záložník si však kromě toho často rád převezme míč, zdánlivě zpomalí hru, aby najednou přesně přenesl hru do prostoru, kde mu již bleskurychle nabíhá krajní hráč.

Je jednoduché vidět, nakolik by se oba hráči v jednom (Guardiolově) týmu navzájem doplňovali. Zvlášť v poslední Guardiolově a první Vilanovově sezoně by rychlé přenesení hry do útoku bylo živou vodou pro hru Barcelony. Ta tehdy stále více implodovala do menšího a menšího prostoru, na kterém se tým neustále snažil udržet míč.

Xavi neprodukoval momenty, ale zápasy

Právě smysl pro jeden nečekaný geniální moment je jednou z hlavních odlišností mezi Xavim a Pirlem. U italského záložníka najdeme několik momentů, které utanou v paměti - zvláště pak geniální nahrávka na vítězný gól v semifinále mistrovství světa proti Německu. Pirlo v závěrečných minutách vypjatého prodloužení prostrčil míč na Grossa, aniž by se podíval, kam přihrávka bude směřovat, a pravý obránce zakroutil míč za Lehmanna.

Xavi samozřejmě také rozdával přihrávky, které unikaly chápání mnohých fanoušků i fotbalistů na samotném hřišti. Jeho styl hry byl však založen na konzistenci a na tom, že i fantastické momenty jsou naprostou samozřejmostí. Symbolické na těch Xaviho je snad to, že nejde o nečekané náhody, ale výsledek něčeho nevyhnutelného. A také, že nejde o jednotlivosti.

Proč vybírat jednu ze čtyř Xaviho asistencí v Clásicu proti Realu v roce 2009, kdy Barcelona vyhrála 6:2? Proč upřednostňovat Xaviho první gól v jednom z nejlepších týmových výkonů všech dob v Clásicu z roku 2010, když se můžeme podívat spíše na celý zápas, v němž Barcelona zvítězila 5:0, utkání zcela dominovala a Xavi celou hru režíroval?

Ne že by Xaviho Barcelona byla postavena na jednom hráči, nicméně s jeho ubývajícími fyzickými silami bylo čím dál zjevnější, že Barcelona potřebuje nový impuls. Hodně se hovoří o zkompletování famózní útočné trojice Messi - Suárez - Neymar, ovšem je to také Rakitič, kdo je klíčovým hráčem pro Barcelonu 2.0. Je těžké si představit, jak moc by Xavi byl schopen ovlivnit hru ve finále za nerozhodnutého stavu. Oproti tomu Pirlův jediný rychlostní převod umožnil italskému fotbalistovi zrát až doteď.

Letošní finále Ligy mistrů může být posledním velkým zápasem, do kterého oba hráči nastoupí. Xavi ohlásil odchod z Barcelony do Kataru a v případě, že Juventus finále vyhraje, Pirlo si vytyčil za cíl skončit s kariérou. Jejich vliv na dnešní podobu fotbalu však přesahuje konec jejich aktivního hráčského působení.

Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.