ČTsport

ČTsport
středa 20. září 2017 Oleg

Ukrajinské snídaňové patálie

Velikost textu:

O fotbale dneska nechci slyšet ani slovo. Vím, že se mi to těžko povede, ale mám kopačáku tak akorát a potřebuji si od něj na chvíli odpočinout. To se mi při snídani podařilo, protože když jsem sáhl pro Kiev News, jediné noviny v angličtině, rychle jsem zjistil, že toto číslo bylo vydáno v polovině května, takže o fotbalu se páni redaktoři příliš nerozepisovali. Prakticky vůbec. Zato měli převelikou starost o to, jak si povede ukrajinská zástupkyně v písňové soutěži Eurosong. Upřímnou soustrast.

Jaromír Bosák
Jaromír Bosák

S personálem v "Labuti" je to podobné. Zatím si asi výkonní zaměstnanci nestihli příliš všimnout, že se hraje evropský šampionát, na cizince zas tak připravení nejsou. Nebo jen po stránce financí, nikoli co se poskytovaných služeb týče. Pádný důkaz byl podán unuděnými číšníky a servírkami při snídani. Výběr minimální (zase ty maličkaté šálečky na čaj), vystavené oschlé potraviny byly viditelně držiteli veteránského statutu. Suché nebyly snad jen matjesy naložené v oleji a salát zalitý zřejmě kefírem. Takové riziko po ránu neradno absolvovat. Kdybych hodil proti zdi jakoukoli nabízenou žemli nebo housku, vrátí se mi jako tenisový míček. Zřejmě jsou putovní – ze dne na den.

Tak jsem se rozhodl v rámci bezpečnosti, že si dám tři míchaná vajíčka, jak doporučovalo anglické vystavené menu. Sice je zvláštní, že za ně má člověk zaplatit pětadvacet hřiven navíc, když je snídaně v ceně pokoje, ale při pohledu na okoralý sýr a ztmavlá kolečka salámu nebylo jiné cesty. I učinil jsem objednávku i s tím, že jsem se otázal číšníka, pozorujíce poněkud indiferentní výraz v jeho tváři, jestli mi rozuměl. "Do You understand english? Three fried eggs," snažil jsem se ze všech sil. "Yes, yes," zněla vrcholně nevěrohodná odpověď. Řekl bych, že jediné slovo, kterému pikolík jakž takž rozuměl, bylo english.

Spolehl jsem se na šťastnou hvězdu a usrkával po maličkých doušcích čaj, aby mi dlouho vydržel. Jenže to by musel být hrneček kouzelný a čaje v něm neubývat. Uplynulo deset minut, patnáct a pořád se neobjevila ani vůně připravovaných vajíček. Muž v bílé košili stál u dveří do kuchyně, pohodlně opřen zády o stěnu, dle všeho bylo jeho hlavním cílem nevykonávat žádnou činnost a soustředit se na svůj jistě bohatý vnitřní svět. Nebo se zevrubně probíral minulými životy a pátral, co v nich udělal tak hrozného, že byl potrestán současnou číšnickou existencí a je tak vystaven rozmarům rozhýčkaných turistů. Na pohyby rukou nereagoval, luskat se mi nechtělo, tak šel Mohamed k hoře.

Musel jsem ho příchodem vylekat, protože sebou cuknul a pomalu skočil do pozoru. "What about my fried eggs?" rozvířil jsem už zjevně zapomenutou diskusi ohledně očekávaného pokrmu. Ten chudák vůbec nevěděl, co po něm chci. Beze slova na mě civěl a kýval hlavou jako psík na zadním sedadle auta. "Do you understand me?" snažil jsem se mu pomoci. Ale dobře známá odpověď "yes, yes" mě neuklidnila ani nepotěšila. Naštěstí se otevřely dveře kuchyně, z nichž vypochodovala mladá hubená slečna. Ta si snad něco ze školy bude pamatovat. Potřetí jsem se tedy otázal, je-li někdo z ranní směny mocen hovořit v jazyce anglickém.

Sjela mne pohledem ostrým jako čepel kuchyňského dranžíráku. Ráno se doma asi  moc nevydařilo, anebo akné zaútočilo přes noc nebývalou silou. Připadal jsem si, jako bych jí udělal velice nemravný návrh na veřejnosti. Ale já chtěl vážně jenom míchaný vajíčka…! Mohl bych to zkusit rusky, jistě, ale to bych musel vědět, jak se v tomto jazyce žádaný pokrm jmenuje. Vzpomněl jsem si jen na "jájca", ale míchaný jsem dohromady nedal ani náhodou. Navíc, hotel se tváří jako zdejší špička a vyšrouboval ceny do nehorázných výšek. V tomto ohledu majitelé pořádání Eura zaznamenali velice pozorně. Tak jim angličtinu prostě neodpustím.

Když jsem procházel recepcí do restaurace, slyšel jsem konverzaci nešťastného německého hosta, který přiletěl do Kyjeva dle všeho hodně brzo ráno a rád by provedl check in o něco dříve, než v předepsaných dvanáct hodin. Recepční sice anglicky mluvila, ale zároveň říkala něco, co německé uši nechtěly slyšet. "Ano, můžete se ubytovat už teď, ale bude vás to stát dvě stě euro navíc." S chudákem na druhé straně pultíku to málem praštilo o podlahu. "Cože?", chrčel prakticky ze záhrobí. "Dvě stě euro za dvě a půl hodiny? To přece nemůžete myslet vážně! Za to bydlím v hodně dobrém hotelu u nás celý den a mám k tomu osobního sluhu," srovnával nesrovnatelné.

S ledovou královnou to ani nehnulo. "Takové jsou podmínky ubytování, během Eura jsou prostě ceny o něco vyšší," pravila. "Taky si můžete nechat věci v recepci a jít se zatím někam projít," skvěle poradila. Přesně jsem věděl, jak se muž v bílém dresu cítí. Vstával ještě za tmy, bůh ví, jestli čas před tím nepropil s přáteli, teď je utahaný a nevyspalý, rád by složil hlavu na načechraný polštář, jenže slyšel vpravdě Jobovu zvěst. Nešťastně si třel spánky a bylo vidět, jak ho rozhodování bolí. Se sazbou skoro sto euro na hodinu by si mohl dovolit bydlet kdesi v prezidentském apartmá. Pokoje v "Labuti" nejsou vůbec špatné, naopak, ale tohle je fakt pálka.

Skončilo to tak, jak muselo. Cizinec podal domácí obsluze kartu, těžce si povzdychl, vyplnil formulář a poté se zničeně odebral do výtahu. Celou scénku jsem sledoval bez přerušení, tak se mi osazenstvo kuchyně nemůže divit, že po nich chci alespoň elementární znalost angličtiny. Za ty prachy… Nebudu napínat, vajíček jsem se nedočkal. To bych si je asi musel běžet koupit na trh a sám si je také připravit v kuchyni. Pak bych zřejmě zaplatil za použití pánve a dalšího nádobí a konečně si mohl pochutnat. K uklidnění žaludečních šťáv musely tentokrát stačit tři kaučukové "buločky" s máslem a jahodovým džemem.

(úryvek z připravované knihy k ME 2012)


      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.