ČTsport

ČTsport
úterý 17. října 2017 Hedvika

Z Baníku ho vyhodili jako neperspektivního, teď dělá kapitána v Liberci

Velikost textu:

V pětadvaceti letech je tahounem Liberce. Vladimír Coufal nosí kapitánskou pásku v klubu, v němž se často mění kádr, takže po pěti letech patří k nejdéle sloužícím fotbalistům v áčku Slovanu. Přitom mu kdysi v Baníku Ostrava řekli, že nikdy profesionální fotbal hrát nebude, ale nevzdal to a dokázal si, že to dokáže. Sní dál svůj sen a ještě by rád zkusil zahraniční angažmá.

Vladimír Coufal z Liberce (vlevo) bojuje o míč s Vojtěchem Engelmannem z Baníku Ostrava
Vladimír Coufal z Liberce (vlevo) bojuje o míč s Vojtěchem Engelmannem z Baníku Ostrava

"Uteklo to hrozně rychle," vzpomíná. "Hlavně ten poslední rok, kdy se nám narodil syn. Pamatuju si poslední zápas Teplicemi, po němž jsme šli slavit jeho narození," vybavuje si a vrací se k prvnímu tréninku v Liberci. "Byli tady hráči jako Štajny (Jiří Štajner), Honza Nezmar ještě hrál, Ondra Kušnír, Reanto Kelič, David Bičík, Lukáš Vácha, Josef Šural, všechno persony. Teď tady dělám kapitána a jsem služebně nejstarší," vzpomíná obránce. 

Hrát začal v Baníku Ostrava a tam s velkým fotbalem také málem skončil. "V sedmnácti mě tehdejší vedení vyhodilo jako nepotřebného. Řekli mi, že nikdy nebudu hrát profesionálně fotbal, že jsem malý, slabý. To mě zničilo," vybavuje si nepříjemné chvíle a děkuje otci, který ho podržel jako mnohokrát.  

Z Baníku jej poslali na hostování do Hlučína. "Tam jsem chtěl jít, ale když jsem tam chtěl pak přestoupit, dělali mi v Baníku problémy, asi s nimi neměli dobré vztahy," vybavuje si dobu, kdy musel jít na půl roku do Bílovce. "V sedmnácti - kluk, který chtěl od malička hrát profesionálně fotbal, tak jsem šel kopat I. B třídu s chlapama, kteří chodí do práce. Byl jsem neštastný," říká hráč, který z postu v obraně dal už v lize dva góly.  

přehrát video
Coufal, kapitán Liberce, hovoří o své kariéře

I tady sehrál důležitou roli otec. "Už jsem plánoval život bez fotbalu. Chtěl jsem jít na vysokou školu. Táta mi ale řekl, ať to nevzdávám, že se otrkám v dospělém fotbale. Psychicky mě podržel. Hrál jsem tam v sedmnácti s takovýma řízkama, taky to nebylo jednoduché a něco mi to dalo," vzpomíná Coufal na těžké časy, kdy prý začal brát fotbal trochu jinak.  

V době, kdy hodně kluků s ambicemi na vrcholový fotbal končí, tu byl opět Coufal starší. "Bydlíme na vesnici. Táta mě z práce vozil do školy a na trénink, takže jsem neměl čas se chytit nějaké špatné party a přičichnout k alkoholu a dalším špatným věcem."  

O své kariéře říká, že žije svůj sen a je na sebe hrdý. "Protože jsem fotbalu od mala obětoval úplně všechno a jsem rád, že jsem to dokázal." Ještě jedno přání ale má, jako většina ligových hráčů by chtěl zkusit zahraniční angažmá, ale přitom zůstává oběma nohama na zemi. "Jsem pokorný a vážím si toho, kde můžu být a v jaké jsem tady pozici."

Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.