Koller vzpomíná: Odejít ze Sparty bylo vysvobození
Praha – Fotbalista Jan Koller sice s profesionální kopanou skončil, na amatérské úrovni s ní však bude i nadále pokračovat. Chce hrát za Smetanovu Lhotu, odkud pochází, a bojovat hodlá i v Monaku, kde se před lety usadil s rodinou. Řekl to v pořadu Na slovíčko, kde dal nahlédnout pod pokličku své zajímavé kariéry. Za její vrchol považuje angažmá v Borussii Dortmund, rád vzpomíná ale i na Anderlecht či epizodu v ruské Samaře.
K fotbalu poprvé přičichl ve Smetanově Lhotě, během let měl ale především štěstí na lidi. "V pravý moment mi v dalších krůčcích kariéry pomohli. Kdyby mi někdo ve čtrnácti letech řekl, že budu mít takovou kariéru, tak bych mu nevěřil," řekl Koller. "Když jsem přestoupil do Sparty a dostal jsem první peníze, říkal jsem si, že teď je šance, že mi koníček bude povoláním," dodal.
Jenže ve Spartě moc spokojený nebyl. "Neměl jsem to tam jednoduché, nebyly tam ideální vztahy," uvedl Koller s poukazem na fanoušky, kteří mu nadávali. Dobře se necítil ani v kabině. "Ale řekl jsem si, že to člověka posílí, a nakonec to bylo v další práci dobré." První šanci mu dal trenér Jozef Jarabinský, po nástupu Vlastimila Petržely se pak přesunul do Lokerenu. "Odejít ze Sparty bylo vysvobození," řekl upřímně s tím, že měl v záloze vyjednaný přestup do Českých Budějovic. "Ale třítýdenní test v Lokerenu dopadl dobře."
Pro Kollera to byl v roce 1996 zásadní přestup. "Do té doby jsem byl zvyklý na Českou republiku, ale Belgie byla nová životní etapa," uvedl Koller, pro nějž bylo štěstím, že s ním v manšaftu byl ještě Václav Budka a Roman Vonášek. "V tom cizím prostředí, kdy jsem neznal řeč, nebyl jsem na to sám, vzájemně jsme si pomáhali," dodal Koller a podle svých slov v Lokerenu fotbalově vyrostl.
Jednalo se pro něj o odrazový můstek do Anderlechtu. "To už bylo nejlepší belgické mužstvo v historii, tlak tam byl větší, ale už jsem na to byl připraven," zavzpomínal s tím, že zrovna v té době, tedy v roce 1999, začínal v reprezentaci. "To jsem si řekl, že hraju velký fotbal." Tehdy také začal hrát evropské poháry. "Nastupoval jsem proti nejlepším mužstvům světa. Měli jsme v Lize mistrů ve skupině Real Madrid, Lazio Řím, Manchester United a dokázali jsme je i na domácích hřištích porážet."
Při odchodu z Anderlechtu měl nabídku z Dortmundu a Fulhamu, nakonec se však rozhodl pro Německo. "Dortmund je fotbalové město. Na zápasy chodilo 70 tisíc diváku, taky hráli poháry a hlavně tam byl Tomáš Rosický. Dortmund byl v mé kariéře vrchol. Vyhráli jsme mistrovský titul v německé lize, hráli jsme finále poháru UEFA. I když se nedařilo, měli jsme podporu fanoušků," vyprávěl Koller.
Do AS Monaka však rozhodně neodcházel kvůli odpočinku. "Cítil jsem, že po pěti letech je čas na změnu. Co se týče fotbalu, oproti Dortmundu byl tady před zápasem jen pořadatel, takže to byla zásadní změna," řekl Koller, jenž si posteskl, že v Monaku chybí pořádná fanouškovská základna. "Ale mám ho rád z pohledu na žití, s rodinou jsme si to tam moc oblíbili."
Zkusil to ještě v Norimberku, jenže ten následně spadl do druhé ligy. "Pak se naskytla nabídka z Ruska. Chtěl jsem nastupovat, do Čech jsem se vracet nechtěl," řekl Koller. A proto šel do Samary, která je podle jeho slov s fotbalem na vysoké úrovni, všechno ostatní ovšem dost pokulhává. "Dýchal tam na vás komunismus," uvedl. Vyzkoušel i vodku, s Rusy ale v jejím pití závodit nechtěl. "To by nemělo smysl. Stejně jsem spíš na pivo," dodal s úsměvem.
