Sagan mě nepřekvapil. Štybar bohužel už síly neměl, říká Konečný

Nejlepším individuálním výsledkem české reprezentace zůstala v Bergenu jedenácté příčka Vojtěcha Sedláčka, které dosáhl v časovce juniorů. Stálici výpravy, Janu Bártovi, se naopak na náročné trati se závěrečným prudkým výstupem na Mount Floyen tolik nedařilo a skončil až ve třetí desítce. Uspět poté nedokázali v silničním závodě junioři, jezdci do třiadvaceti let ani jediná česká závodnice na MS Nikola Nosková, které patřila 61. příčka.

Trenér Tomáš Konečný Bártovo čtyřiadvacáté místo nezatracuje. "Závěrečný kopec pro něj byl hodně těžký. Ale na trati se neztratil a podal solidní výsledek. Pro něj byl problém, že poslední měsíc svým týmem nebyl nominovaný na žádný závod, a trochu mu tak chyběly závodní kilometry, aby se více rozjel," připomenul Bártův konec v týmu Bora–hansgrohe. Český cyklista strávil v německé stáji osm sezon, ta letošní zůstane jeho poslední.

Kam Bárta zamíří, je nejasné. Jedním z těch, kteří by se do WorldTour také chtěli v budoucnu podívat, je Michal Schlegel. Ve svém posledním vystoupení mezi třiadvacítkáři ale nezazářil tak jako před dvěma lety v Richmondu, kde skončil sedmý. "Předvedli jsme to, na co v současnosti máme. Byli jsme pouze tři a kluci se mu snažili co nejvíce pomoct. To se povedlo, ale on bohužel není rychlý závodník a ve spurtu po rovině se neprosadil," říká Konečný.

Ohledně juniorů panoval před závodem optimismus – tak silný tým česká reprezentace dlouho neměla. Na žádné opakování roku 2004, kdy v italské Veroně triumfoval Roman Kreuziger, ale nedošlo. "Startovali jsme v šestičlenném zastoupení a měli ambice. Karel Vacek a Matouš Měšťan jsou pro nás velké naděje pro příští šampionát v Innsbrucku, který bude hodně kopcovitý. Tady bohužel nestačili a spíše sbírali zkušenosti," řekl jejich trenér.

Před vynikající diváckou návštěvou – skutečně se dá říci, že Norové vzali šampionát za svůj a ve velkém počtu obsypali tratě všech závodů – se tak českým jezdcům nepodařilo zanechat výraznější stopu. Přitom před startem mistrovství se čekalo především od juniorů Sedláčka, Vacka nebo Richarda Holce mnohé. Svůj talent však v Bergenu neprodali, stejně jako se to nepodařilo po dlouhé sezoně již unavenému Schlegelovi.

Česká taktika vynesla Štybara na 14. místo

Ne snad, že by tak Zdeněk Štybar a spol. vyjeli v poslední den šampionátu zachránit české vystoupení, ale byli posledními, kdo mohl změnit trend a skutečně ohrozit čelní místa. Česká republika se do první desítky v mužském silničním závodě podívala naposledy před šestnácti lety v Lisabonu zásluhou Tomáše Konečného, který tehdy sprintoval devátý za vítězným Oscarem Freirem. V roli národního trenéra měl teď k podobnému úspěchu dovést Štybara.

I když to nakonec nebylo nejlepší vystoupení na MS, bylo určitě tím, kde byly české barvy nejvíce vidět. Josef Černý, který před sezonou "spadl" až na kontinentální úroveň a nyní zažíval svou premiéru v kategorii elite, jel na čele pelotonu a společně s Belgičanem Julienem Vermotem určoval tempo. Za nimi se seřadilo zbylých pět českých dresů a kamera se tu zaměřila na Štybara, tu na Romana Kreuzigera, Petra Vakoče, Jiřího Polnického či Jana Bártu.

"Vzali jsme si ponaučení z předchozích závodů, které se nám zas tolik nepovedly. Chtěli jsme Zdeňka Štybara uchránit před kolizemi v pelotonu – trať byla technicky náročná se spoustou zatáček. Vždy je lepší jet na čele. Sice to vypadalo, že jedeme celému pelotonu pro nic za nic, ale na té špici ušetříte nejvíce sil. Nemusíte tolik brzdit a zatáčky projíždíte plynule, což pomáhá," popsal Konečný taktiku svých svěřenců v prvních téměř dvou třetinách závodu.

Se čtyřmi zbývajícími okruhy se hlavní pole začalo trhat. Jakmile se z pelotonu zvedl a odjel další z Belgičanů Tim Wellens, skončila práce pro Černého. Ze hry byl ovšem i další z českých jezdců, Petr Vakoč, kterého trápily zdravotní potíže a vysílení. "Nebyl to můj den," potvrdil posléze Štybarův týmový kolega z Quick-Stepu Floors. Síly docházely i Polnickému s Bártou a po ruce nakonec českému lídrovi zbyl jen Kreuziger. I jeho pomoc však skončila předčasně.

"Na začátku posledního stoupání jej zastavil hromadný pád. V průběhu závodu ale ukázal, že byl hodně silný, a sám v cíli poté potvrdil, že se mu dlouho nejelo tak dobře. V závěru mohl Štybarovi ten sprint lépe připravit," litoval Konečný kolize, po níž se už zkušený český jezdec do čelních skupin dostat nedokázal – a snad ani nemohl. Vše už bylo jen na Štybarovi, který překonal poslední výstup na tzv. Lososí horu ve skupině favoritů.

Společně dotáhli uniklé Juliana Alaphilippa s Giannim Mosconem (ten byl posléze diskvalifikovaný za držení se týmového vozu) a stáhli i zbrklý nástup Fernanda Gavirii, který zazmatkoval a vyrazil příliš brzy. Štybar se poté dokonce dokázal dostat do takřka ideální sprinterské pozice. "Do poslední zatáčky vjížděl čtvrtý těsně za Peterem Saganem, takže jeho pozice byla skvělá. Bohužel mu poté chyběly síly ve spurtu," popisuje Konečný.

Sagan nepřekvapil

Česká jednička se nedokázala Saganova zadního kola udržet, ztratila rychlost a nakonec se propadla za další spurtující závodníky. Výsledná čtrnáctá příčka je nejlepším Štybarovým výsledkem na světovém šampionátu. Nedalo se ale ubránit pocitu, že z tak výborně rozjetého finiše mohlo vzejít i lepší umístění. Konečného devátá příčka z Lisabonu tak zůstává minimálně pro další rok nepokořena.

V cíli pak nezbylo než jen gratulovat Peteru Saganovi k jeho třetímu vítězství. Bergen viděl definitivní korunovaci cyklistické legendy, neboť nikdo před Saganem nedokázal vyhrát mistrovství světa třikrát v řadě. Co víc, jen čtyři další jezdci mají doma stejný počet duhových dresů. Stále teprve sedmadvacetiletý slovenský jezdec přidal bergenské zlato ke triumfům z Richmondu (2015) a Dauhá (2016).

"Byl to neuvěřitelný výkon, ale pro mě to zase takové překvapení nebylo," podotkl Konečný k Saganově těsnému vítězství nad domácím Alexanderem Kristoffem. "Trať mu byla namíru šitá. Kopce přejel v pohodě a v závěru je neskutečně rychlý. V závěru musel hodně spoléhat na sebe, ale přijel v první skupině a poradil si s tím," dodal český trenér. Slovenská vláda na světovém šampionátu tak pokračuje.

Jak dlouho ještě? Saganovy možnosti jsou obrovské a kromě vysokých hor dokáže excelovat snad na kterékoliv trati. Entuziasmus ohledně možného čtvrtého triumfu ale musí nutně zklidnit pohled na profily silničního závodu, který rakouští pořadatelé připravili pro příští rok. Velmi náročná a kopcovitá trať by ale měla naopak svědčit českým šancím a především Kreuzigerovi nebo letos chybějícími Janu Hirtovi a Leopoldu Königovi.