ČTsport

ČTsport
čtvrtek 23. listopadu 2017 Klement

Ondra stanovil vlastní lezeckou kategorii. Důležité je ale překonávat sám sebe, říká

Velikost textu:

Praha – Už podruhé během necelého roku se Adam Ondra zapsal do historie sportovního lezení. Loni v listopadu za rekordních osm dní přelezl jednu z nejtěžších vícedélkových cest světa na Dawn Wall v amerických Yosemitech. Nyní během dvacetiminutového přelezu v norském Flatangeru stanovil nový nejvyšší stupeň lezecké obtížnosti 9c.

Adam Ondra
Adam Ondra

Na nejtěžší známou cestu světa se Ondra v rámci Projectu Hard připravoval už od roku 2013. I pro to pro něj bylo pokoření superobtížné 45metrové trasy velmi speciální. "Většinou, když jsem vylezl na konec nějaké cesty, tak jsem si třeba zakřičel radostí. Teď jako by se to ve mně zaseklo. Pouze jsem si odsedl do lana a nemohl jsem dělat vůbec nic. Jen jsem cítil slzy v očích," popisuje Ondra.

Úspěšný pokus mu předpověděl kameraman Bernardo, Ondra sám to ale v neděli příliš nečekal. "Bernardo mě natáčel na spoustě výstupů a často jsem ho s sebou bral jako talisman. Ale když mi před výstupem řekl, že cítí, že to dnes padne, tak jsem byl spíš naštvaný. Já jsem to totiž tak necítil a bral jsem to tak, že na mě zvyšuje tlak," připouští Ondra.

přehrát video
Ondra: Na konci jsem cítil jen slzy v očích

Úspěšným výstupem Ondra definoval novou nejobtížnější kategorii ve skalním lezení, tedy 9c podle francouzské klasifikační stupnice. "Je to skvělý pocit, ale důležité pro mě je, že jsem překonal sám sebe. To, že jsem první, kdo tenhle milník překonal, je pro mě spíš bonus. Ve skalách s nikým přímo nesoupeříte, takže máte v hlavě to, že bojujete sám se sebou," vysvětluje čtyřiadvacetiletý brněnský rodák.

Do norské oblasti Flatanger cestoval kvůli výstupu celkem sedmkrát, vždy na dva až tři týdny. "Byly chvíle, kdy jsem si říkal, jestli to fakt stojí za to. Jestli to prostě není příliš velký oříšek. V tomhle mi moje víra v sebe sama pomohla, takže když jsme teď naposledy vyrazili do Norska, tak už jsem věděl, že pokud nebudou špatné podmínky, tak by to mělo klapnout," říká Ondra.

Na určování kategorií obtížností neexistuje nějaký pevně daný vzorec. "Je do dost subjektivní. Není to o tom určovat, jak jsou chyty daleko od sebe a podobně. Ale srovnával jsem to s těmi cestami v kategorii 9b+, které jsem zdolal. A tahle mi přišla těžší, musel jsem tu vynaložit mnohem více úsilí. A to i s přihlédnutím k tomu, že tahle cesta mi svým stylem lezení sedí. Tak jsem našel odvahu říct, že tohle je to první 9c. Ale někdo jiný, až to zkusí, může mít třeba jiný názor," objasňuje Ondra.

Na výstup se tentokrát připravoval i s pomocí fyzioterapeuta. "Ta cesta je specifická, jsou tam kroky, které jsem možná nikdy jindy nedělal. Pracovali jsme ale hlavně na odpočincích v průběhu cesty. Byla tam místa, kde jsem zahákl koleno, mohl se pustit rukama a visel jsem na skále jako netopýr. Takhle jsem mohl alespoň na chvíli ulevit rukám. Ale to je samozřejmě náročné třeba na lýtka, takže jsme dělali speciální cviky na posílení této partie," objasňuje Ondra.

I ve Flatangeru ale pod něj existují ještě těžší výstupy. "Jsou tam projekty, které jsem už před lety navrtal a očistil a jsou připravené k přelezení. Ale zatím necítím, že mám lezeckou úroveň na to, abych je zvládl. Ale nejen v Norsku, po celém světě je řada cest, které bych chtěl jednou přelézt a které také čekají na svůj první přelez. Myslím, že mě tahle touha asi nikdy nepřejde," uzavírá Ondra.

Zdroj: ČT24

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.