ČTsport

ČTsport
středa 18. října 2017 Lukáš
FOTBAL FOKUS

Ázerbájdžán se škrábe do vyšších pater fotbalu. Potrápí i českou reprezentaci?

Velikost textu:

Ostrava - Nejspíš málokdo před začátkem kvalifikace čekal, že vedle Německa bude po dvou zápasech ve skupině jediným stoprocentním týmem zrovna Ázerbájdžán. Kavkazský celek ale dokázal přesně to - výhrou 1:0 nejdříve skolil San Marino a poté i Norsko. Stává se z odepisovaného celku černý kůň, anebo jeho bublina zase rychle splaskne? A jak reálné jsou sny Ázerbájdžánu o týmu, který bude konkurovat těm nejlepším? Přímý přenos sledujte na ČT sport nebo na našem webu od 20:15.

Před utkáním ázerbájdžánského Karabachu s Tottenhamem
Před utkáním ázerbájdžánského Karabachu s Tottenhamem

Pro Ázerbájdžán to byla památná výhra, byť tým porazil jen San Marino. Přesto se výběru Roberta Prosinečkiho před měsícem podařil nevídaný úspěch. Vždyť na hřišti soupeře vyhrál teprve podruhé v historii. A vítězná vlna kavkazskému týmu vydržela i do domácího utkání s Norskem, které outsider ovládl opět 1:0.

Po dvou zápasech je tak Ázerbájdžán na svém historickém maximu - v kvalifikaci vyhrál dvě utkání. A pro Milli, jak se národnímu týmu v jeho domovině přezdívá, by to rozhodně nemusely být poslední tříbodové zisky. Minimálně proto, že je domácí zápas se San Marinem ještě čeká.

Za Ázerbájdžánem přitom nestojí velká fotbalová historie. Jeho nejznámějším počinem, ještě pod vlajkou Sovětského svazu, byl legendární gól-negól Geoffa Hursta ve finále mistrovství světa v roce 1966, který uznal sudí Tofik Bachramov původem právě z Ázerbájdžánu. A i vzhledem k nedostatku samotných fotbalových legend je původní národní stadion v Baku pojmenován právě po něm.

Mnohé se změnilo před necelými deseti lety, když se Ázerbájdžán prostřednictvím svého autoritářského prezidenta Ilhama Alijeva rozhodl zapsat výrazným písmem na sportovní mapu. Po letech snah dostat olympijské hry do země, výstavby nového sedmdesátitisícového národního "Olympijského" stadionu, pořádání opulentních Evropských her, anebo sponzorství Atlética Madrid, je i fotbal v Ázerbájdžánu v podstatně odlišné pozici.

přehrát video
Sestřih utkání Ázerbájdžán - Norsko

Těžký soupeř pro české kluby, posun je i v reprezentaci

Místo paběrkování ázerbájdžánských klubů v evropských soutěžích jsou dnes Karabach, Něftči Baku a ostatní pravidelným účastníkem skupinových fází. Přesvědčit se o tom letos mohly i české kluby - Plzeň jen těsně a s velkým štěstím vyřadila právě Karabach, Liberec se s ním zase před několika týdny utkal ve skupině Evropské ligy. Ani v jednom ze tří zápasů si české celky nepřipsaly vítězství.

S národním týmem se však úspěch ázerbájdžánských klubů až tolik spojit nedá. "Z těch zápasů s Karabachem si toho pro reprezentaci moc vzít nemůžeme, protože Ázerbájdžánci tam hrají hlavně v obraně. Vepředu mají spíše zahraniční hráče, takže je to jiný styl," upozorňuje reprezentační záložník Liberce Jan Sýkora.

Ázerbájdžánská reprezentace zatím na rozdíl od klubů stabilní úspěchy nesbírá. Přesto od jeho příchodu v roce 2008 zažila pod Bertim Vogtsem podstatný posun kupředu. Německý trenér mistrů Evropy z roku 1996 do týmu přinesl prvky profesionalismu a velkou šanci dal mladým hráčům na úkor staré generace. A tým během šesti let pod Vogtsovým vedením prodělal velký posun. Boje o MS v Brazílii byly pro Ázerbájdžán nejpovedenější v historii - Milli prohráli jen tři z deseti zápasů.

Osmileté německé děti trénují víc než profesionálové v Ázerbájdžánu, tvrdí bývalý trenér

Na fotbalisty, kteří by se prosazovali v elitních soutěžích, ale kavkazská země stále čeká. Problémy jsou v jejich motivaci i celkovému přístupu k fotbalu v Ázerbájdžánu - málokterý ázerbájdžánský hráč vůbec potřebuje přestup do zahraniční ligy, natolik dobré jsou pro fotbalisty finanční podmínky v domácím prostředí.

"I když by hráči rádi šli do zahraničí, zůstanou spíš v Ázerbájdžánu, protože by jinde vydělávali méně," upozorňuje Vogts. "Je důležité přivádět děti k fotbalu v mladém věku. V Německu začínají hrát fotbal v osmi letech a trénují třikrát týdně. To je víc, než některé ázerbájdžánské kluby, které o sobě říkají, že jsou profesionální," přisadil si dnes již bývalý trenér Ázerbájdžánu.

Nelze přitom říct, že Ázerbájdžánci mají malá očekávání. O tom ostatně svědčí i tři roky starý Vogtsův nevšední rozhovor pro domácí magazín Visions:

"Proč Ázerbájdžánci nehrají tak dobře, jako fotbalisté z rozvinutých zemí?" otázal se reportér.

"A můžete mi říct, proč Američané létají na Měsíc a Ázerbájdžánci ne?" odpověděl Vogts.

"Ale vždyť Ázerbájdžán vyslal na oběžnou dráhu svůj první satelit!"

"To ano, ale nedostal se na ni."

přehrát video
Před utkáním ČR - Ázerbájdžán

Domácí překvapení, venkovní tragédie

Nedá se ale říct, že by reprezentace Ázerbájdžánu byla v minulosti souborem naprostých nekopů. Doby, kdy prohrávala rozdílem několika tříd (0:10 na půdě Francie ve své historicky první kvalifikaci), byly pryč poměrně záhy. Kavkazský tým se rychle etabloval na evropské scéně a v každé kvalifikaci dokázal doma zaskočit mnohem silnějšího soupeře.

V boji o světový šampionát v roce 1998 si Ázerbájdžán poradil se Švýcarskem, jen o dva roky později si připsal bod za remízu s Portugalskem. Na svém kontě má ale i skalpy nad Slovenskem, Srbskem a Černou Horou či Tureckem. A o body obral ještě zvučnější týmy, třeba Rusko či před čtyřmi lety Belgii.

Jenže právě domácí prostředí je pro Ázerbájdžán klíčové. Když jej opustí, je z něj zcela podprůměrný tým. Kavkazský celek má zcela žalostnou bilanci - z 54 venkovních zápasů vyhrál před letošní kvalifikací pouze jeden (v Lichtenštejnsku), remizoval sedmkrát a prohrál v 46 zápasech.

Ázerbájdžán jako Chorvatsko?

Množství porážek nakonec nenapravil ani Vogts, který po neúspěšném vstupu do kvalifikace o Euro odstoupil z funkce. A kdo ví, jestli na jeho odchod neměla vliv i pár týdnů stará aféra Javida Husejnova - jedna z hvězd reprezentace byla zatčena za podezření z vraždy novináře Rasima Alijeva, jenž jej pár dní předtím veřejně kritizoval.

Tak či onak, funkce se po Vogtsovi ujalo další velké jméno v evropském fotbale - Robert Prosinečki. A pod vedením bývalého asistenta Slavena Biliče a trenéra CZ Bělehrad či Kayserisporu je ázerbájdžánská reprezentace dodnes.

Prosinečki se na jedné straně snaží týmu naordinovat principy kombinační hry, doposud skvěle ale funguje i jeho práce v defenzivě. V devíti soutěžních zápasech Ázerbájdžán inkasoval jen osmkrát a udržel i bezbrankovou remízu s Chorvatskem.

"Projevuje se práce trenéra Prosinečkiho. Zdálo se mi, že už se jejich fotbal podobá tomu, jaký hrají Chorvaté," soudí pozorovatel českého týmu Josef Pešice. "Jejich síla je hlavně v obraně, hrají z hlubokého bloku a pak využívají toho, že jsou rychlí a technicky dobře vybavení. V protiútocích jsou velice nebezpeční. Pokud se dostanou do vedení, tak je to pak s nimi velmi těžké," upozorňuje Pešice. A lekci z Baku už si odvezli jak Chorvaté, tak v sobotu Norové.

přehrát video
Jarolím: Ázerbájdžán je silnější, než se čekalo
Zdroj: ČT sport, ČTK, espnfc.com, visions.az

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.