ČTsport

ČTsport
úterý 19. září 2017 Zita

2014 v českém fotbale: Rok Pavla Vrby a klubové konsolidace

Velikost textu:

Český fotbal v roce 2014 vstupoval do relativní nejistoty, kterou paradoxně způsobilo angažmá Pavla Vrby v národním týmu. Mezi fotbalovými příznivci i odbornou veřejností se objevovaly názory, že větší užitek mohl trenér mít v Plzni, kde by jednak pracoval s reprezentanty na každodenní úrovni a zároveň by vytvářel českým klubům lepší podmínky pro úspěch v evropských pohárech. 

Pavel Vrba v utkání proti Islandu
Pavel Vrba v utkání proti Islandu

Nový trenér reprezentace nezačal vůbec dobře, co se týče výsledků. Do svého prvního soutěžního utkání proti Nizozemsku nedovedl Vrba národní tým k jedinému vítězství, přesto byly oproti období Michala Bílka patrné změny v herním projevu. Český tým si i při nepřítomnosti Tomáše Rosického dokázal vypracovat množství šancí, problémy měl v útočné fázi spíše s proměňováním šancí.

Reprezentaci v přípravě trápila hlavně defenziva. I když se dalo čekat, že Vrba dokáže její složení ustálit a zlepšit její organizaci, opravdový stav reprezentace před prvním kvalifikačním zápasem proti Nizozemsku byl pro českou fotbalovou veřejnost velkou neznámou.

Jenže přes velký úspěch Oranjes na mistrovství světa, kde výběr Louise van Gaala vyhrál bronzové medaile, se Češi s Nizozemskem střetli v ideální dobu. Holanďané, zjevně unaveni nedostatkem dovolené po dlouhé sezoně, se navíc museli potýkat se změnou trenéra, systému i rozestavení. Čeští fotbalisté předvedli výborný takticky disciplinovaný výkon a dokázali využít prostorů pro protiútoky, naopak Nizozemci měli problémy při kombinaci a s produkcí šancí.

Výkon proti Nizozemsku, který českou reprezentaci nakonec dovedl k nečekaným třem bodům, byl vzorem pro mimořádně úspěšný podzim národního týmu. Ze čtyř kvalifikačních utkání Češi dokázali zvítězit ve všech případech, přestože třikrát pouze o gól a mnohdy s jistou dávkou štěstí. Janmaat prakticky daroval Pilařovi branku v poslední minutě, v prvním poločase v Istanbulu Turecko národní tým zcela přejelo, přesto reprezentace zvítězila. A proti Islandu pomohl Česku bizarní komický vlastní gól hostí po zpětné přihrávce Plašila.

Přesto ale český úspěch zdaleka nestál na chatrných základech. Reprezentace od dob Michala Bílka konečně má rozpoznatelné herní pojetí. Vrba v kvalifikačních utkáních většinou stavěl na podobném taktickém přístupu, byť národní tým čelil velice odlišným soupeřům. Principy však byly rozpoznatelné vždy co se týče výsledků  svědomitost, zhušťování středu hřiště, presink v záloze a rychlý a přímočarý přechod do útoku skrz rychlou kombinaci.

Tým tedy nechtěl nutně dominovat v držení míče, ale nacházel jiné způsoby, jak být aktivní a vypracovat si množství šancí, čímž si také na svou stranu strhl přízeň fanoušků. Česká reprezentace díky tomu zatím ve skupině vybojovala dvanáct bodů z dvanácti možných, a při novém systému kvalifikace jí tak zřejmě chybí už jen tři výhry k jistotě postupu. Devět bodů může navíc získat proti papírově výrazně slabším soupeřům doma a venku s Lotyšskem a doma s Kazachstánem.

Česká reprezentace ale nevytěžila maximum jen z utkání se svými soupeři. Podařilo se jí také díky svému přístupu a hernímu projevu získat si na svou stranu přízeň odborné veřejnosti i fanoušků.

Popularitu a vliv mohl Pavel Vrba vedle své erudice využít i v zákulisí při zásadní debatě o výchově fotbalové mládeže. Český fotbal i díky reprezentačnímu trenérovi po dlouhých letech hodlá řešit, jak lépe zúročit talent mladých fotbalistů, a snaží se přitom poučit z úspěšných belgických, švýcarských či německých příkladů. Návrhy zatím narážejí na jistý odpor ze strany klubů, které poukazují na fakt, že k diskuzi nebyly přizvány, i když jejich vklad je dnes pro vývoj fotbalových nadějí zcela zásadní.

Pro české kluby byl vůbec rok 2014 poněkud rozporuplný. Nadále není vyřešena autonomie ligy, která mimochodem deset let po své největší korupční kauze obdržela název Synot (jmenuje se tedy stejně jako klub, okolo něhož se celá aféra rozpoutala). Soutěž opustila Sigma Olomouc, jeden z mála klubů, který od vzniku samostatné české ligy nesestoupil a který ještě několik měsíců před pádem do druhé ligy působil jako příkladný regionální klub, jenž do elitního fotbalu uvádí množství odchovanců.


Hlavní otázkou v letošním roce v českém klubovém fotbale však bylo, zdali si Viktoria Plzeň dokáže udržet svou pozici jednoho z dvou dominantních českých klubů. A přestože přímého nástupce Pavla Vrby Dušana Uhrina mladšího odvolala, nelze říct, že by nevybojoval relativní úspěchy. Po více než dekádě se díky němu český klub probojoval přes první jarní kolo evropských pohárů, Plzeň na jaře v Gambrinus lize kapitulovala jen se Spartou a probojovala se do finále domácího poháru, kde témuž soupeři podlehla až v penaltovém rozstřelu.

Suverénní Spartu v loňské sezoně porazily pouze Teplice, Letenští by jinak prošli sezonou bez prohry. Lavičkovu týmu se však podařilo vytvořit ligový rekord v počtu nasbíraných bodů a zdálo se, že v bojích o Ligu mistrů by neměl mít potíže. Sparta zcela přejela Levadii Tallinn a v domácím prostředí se vymotala z potíží i proti Malmö. Jenže Letenské v odvetě znovu postihl švédský kolaps a museli se proto spokojit pouze s Evropskou ligou. V té době se však již Plzeň musela srovnat s faktem, že po třech letech bude chybět v základní skupině jakéhokoliv evropského poháru což nakonec Uhrina mladšího stálo místo.

Zatímco Vrbova nástupce na plzeňské lavičce nahradil Miroslav Koubek, Sparta se potýkala se ctí s náročným programem v pohárové Evropě i v domácí soutěži. Letenští zářili hlavně v domácím prostředí, kde smetli Young Boys a po fantastickém výkonu nebyli daleko od výhry nad Neapolí. Kvůli mdlým výkonům na hřištích soupeřů však Sparta přerušila čtyřletou sérii, během níž se české kluby vždy probojovaly do pohárového jara, a i kvůli jasné prohře na hřišti Plzně je v čele ligy právě Viktoria. Pokud Západočeši dokáží po roční pauze a bez Vrby vyhrát titul, definitivně stvrdí svou pozici mezi českou klubovou elitou.

Jedenáctka Gambrinus ligy:

Vaclík – Kadeřábek, Procházka, Holek, Limberský – Hübschman, Vácha – Dočkal, Hušbauer, Nivaldo – Lafata

Náhradní 11: Hrubý – Kysela, Romera, Brabec, Novák – Krejčí, Hrošovský, Hořava, Kopic – Beauguel, Došek

Čeští hráči roku (měřeno stabilitou výkonů po celý rok):

1. Bořek Dočkal
2. David Lafata
3. Vladimír Darida
4. Tomáš Vaclík
5. Pavel Kadeřábek

Čeští trenéři roku:

1. Pavel Vrba
2. Jaroslav Šilhavý
3. Vítězslav Lavička
4. Martin Svědík
5. Svatopluk Habanec

Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.