ČTsport

ČTsport
pondělí 18. prosince 2017 Miloslav
Studio fotbal extra

Ljevakovič: Hráči z Bosny si každého angažmá "venku" hrozně váží

Velikost textu:

Praha – Neústupný bosenský dříč Admir Ljevakovič si tvrdou prací vydobil v Česku pozici, do které se mnozí fotbalisté nedostanou za celou kariéru. Už sedm let patří k základním článkům sestavy prvoligových Teplic, kde našel po nelehkém dospívání poznamenaném válkou svůj druhý domov.

přehrát video
Admir Ljevakovič o sedmi letech v Teplicích

Defenzivní záložník je služebně nejstarším hráčem Severočechů, v Teplicích působí už od roku 2007. Přišel přitom původně jen na zkoušku. "Když jsem sem přišel, měl jsem jedny kopačky, jedny boty na běhání a tady jsem během týdne dostal všechno ostatní. Dodnes znamená pro každého hráč z Bosny angažmá v zahraničí hodně a i pro mě to byla tehdy velká věc," vzpomíná Ljevakovič.

"Od žáků jsem začínal jako útočný záložník nebo útočník. Postupem času se to nějak vracelo dozadu a teď hraju defenzivního štítového záložníka. Je tam hodně soubojů, mně to vyhovuje, jsem takový," pokračuje Ljevakovič. "Každý začátek je těžký, ale kluci v kabině byli dobří. Do dneška je tady dobrá parta. Na své začátky vzpomínám vždycky v dobrém," dodává.

Třicetiletý Bosňan si získal sympatie fanoušků i velmi dobrým zvládnutím češtiny, za což vděčí zejména trenéru Petru Radovi. "Trenér Rada na mě hrozně tlačil, ať se učím, a dnes vidím, proč to dělal. Ze začátku mi to přišlo divné, ale teď už to vnímám jako plus," říká Ljevakovič.

Aktuálně nejdéle působící cizinec v české lize má ještě jeden primát, drží rekord v počtu žlutých karet za sezonu, zvládl jich dvanáct. Zde mu paradoxně znalost češtiny uškodila. "Určitě jsem dostal víc karet za kecy než za fauly. Když jsme hráli o sestup, tak rozhodovala každá maličkost a častokrát jsem reagoval jinak, než bych měl," uvědomuje si.

V Teplicích za sedm let zažil evropské poháry, ligovou záchranu i triumf v českém poháru, přesto nejlepší zážitek hledá jinde. "Minulý rok, když jsme hráli o sestup. V zápase s Ostravou, který jsme museli vyhrát, a já jsem nahrával Mahmutovičovi na gól na 3:2. A velký zážitek pro mě byl i první gól v lize, ten jsem dával Plzni v době, kdy to ještě nebyl tak atraktivní soupeř. Za ty roky tady bylo ale určitě víc dobrých okamžiků než těch negativních," uzavírá.


      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.