Česko zaostává ve výchově fotbalistů i kvůli zázemí a přístupu hráčů
Praha – V posledních týdnech se často spekuluje, že za současnými neúspěchy fotbalové reprezentace stojí i špatná výchova hráčů. I sám Petr Čech nedávno upozornil, že je třeba se zamyslet nad systémem výchovy mladých fotbalistů v Česku a že mládežnické reprezentace na rozdíl od let minulých tápou. Nejčastěji se mluví o absenci centralizovaného systému, který v určité podobě existoval za komunismu, kondiční trenér Jan Netscher a trenér reprezentace do devatenácti let Miroslav Soukup ale připomínají i další oblasti, ve kterých Česko zaostává za zahraničím – především profesionální přístup klubů i samotných mladých hráčů a jejich nejen technickou, ale i kondiční nevybavenost.
Od letošního roku se v rámci takzvané Youth League utkávají výběry do osmnácti let účastníků Ligy mistrů a díky Viktorii Plzeň se mohou čeští mladíci porovnávat se svými souputníky ze zahraničí nejen na reprezentační, ale i klubové úrovni. Výsledky Viktoriánů jsou však ještě o poznání hrozivější než výsledky národních výběrů.
Plzeňští mladíci mají stejně jako jejich kolegové z áčka po třech kolech na kontě nula bodů a hrozivé skóre -12. "Poměr výsledků ukazuje, že i práce s mládeží je v Bayernu, stejně jako úroveň profesionálního týmu, na vyšším stupni oproti Plzni. Jestli se nepletu, dorost Plzně prohrál na Bayernu 4:0, áčko tam prohrálo 5:0. Takže si troufnu říci, že i práce s mládeží bude v Bayernu na vyšší úrovni," myslí si Soukup.
Vzápětí ale neúspěchy Plzně racionalizuje a omlouvá. "Plzeň má hráče v mládežnických týmech z nejbližšího okolí, třeba padesát, šedesát kilometrů. Trenér Manchesteru City by něčemu takovému nevěřil, protože on má šest hráčů ze zahraničí. Plus pomalu z celé Anglie. Takže člověk si musí představit ten poměr, s jakým materiálem pracuje trenér v Manchesteru City, a s čím pracuje trenér Plzně. Takže když Plzeň prohraje 4:0, neberu to jako ostudu, ale naopak jako výsledek velmi dobré práce v oddíle, protože měříme neměřitelné," myslí si Soukup.
"Mají lepší podmínky než u nás v áčku"
S tím souhlasí i Netscher. "Ve špičkových zahraničních akademiích mají tito šestnáctiletí hráči často mnohem lepší podmínky, než mají áčka ligových celků v České republice. Ten rozdíl samozřejmě musí být viditelný," říká kondiční trenér českých výběrů.
Netscher má možnost sledovat kondiční připravenost všech reprezentantů od 15 let až po seniorský výběr, a tudíž může srovnávat, jak jsou na tom hráči připravující se v domácích podmínkách oproti fotbalistům působícím už v mládežnických kategoriích v zahraničí. "Děláme testy, které nám umožňují hráče porovnat. Máme tak možnost porovnávat i výkonnost hráčů působících u nás a v zahraničí, protože i v zahraničí máme v tuto chvíli několik hráčů. Ty rozdíly jsou velmi významné," je si vědom Netscher.
"Poté, co tam hráči stráví nějaký čas, vidíme i změnu přístupu hráčů, a to i změnu přístupu k triviálním, ovšem zásadním otázkám, jako je protahování, nebo otázka osobní zodpovědnosti za to, jestli jsem zdravý. Celkový přístup u hráčů působících v zahraničí je jiný, dá se říci lepší," popisuje. A jako příklad dává nejen mladým hráčům brankáře Petra Čecha. "Petr Čech je pořád hladový. U toho člověka nevidíte, že by se nad něčím uspokojil. Motivuje i lidi kolem sebe svou pracovitostí a přístupem. To vidím i u některých hráčů v reprezentaci, u některých dalších už to tolik vidět není. A když jdeme níž a níž, tak již to sotva hledáme," popisuje Netscher.
"Nějaký posun tady je"
Úrovni českého fotbalu podle Soukupa nepřispívá, že každým rokem ubývá dětí, které by se chtěly stát fotbalistou. "Studie ukazují, že obecně sportující mládeže ubývá. Zvýšil se také počet sportů, které jsou lákadlem pro mladé lidi, takže popularita sportů jako fotbal a hokej klesá. Takže dneska již prakticky nejsou výběry mladých talentovaných hráčů. Dneska jsme rádi, že rodiče do kategorií přípravek děti vůbec přivedou. Abychom udrželi v některých týmech členskou základnu, která je nutná proto, aby tým mohl vůbec hrát, tak jsou tam i hráči, kteří by tam v letech minulých nepatřili a nebyli," přiznává trenér výběru do devatenácti let.
Nicméně jak Netscher, tak Soukup si myslí, že se věci začínají obracet k lepšímu. "Je doba určitého přerodu, kdy se zkouší nové věci. Je potřeba projekty zhodnotit a zjistit, zda nám přinesly pozitivní nebo negativní věci. Určitě se ale výsledky neobjeví okamžitě. Podle mě velkým pokrokem byl u nejmenších kategorií přechod k hraní na šířku hřiště. Jsou na to velmi kladné odezvy. Jak od hráčů samotných, tak i od trenérů. Protože - co chceme po hráči?," pokládá řečnickou otázku Soukup.
"Aby byl co nejvíce zapojený s míčem," odpovídá si vzápětí. "Když desetileté děti hrály na celé hřiště, tak jak často asi byl jeden hráč zapojen s míčem? Při hře na šířku je daleko aktivnější a zapojenější a už se dnes ukazuje, že po nějaké etapě je vidět, že kategorie do čtrnácti nebo patnácti let jsou lepší a rychlejší na balonu. Víc si poradí, dávají víc gólů, protože v těch situacích se častěji nachází," tvrdí Soukup.
A Netscher vidí pozitivní změny v odborném zázemí výchovy mladých fotbalistů. "Nějaký posun tady je. Jednak třeba vznikla moje funkce u reprezentace. V rámci licenčního řízení jsou trenéři povinni splnit odborné semináře. Přenastavil se proces vzdělávání a vznikají nové funkce. Před dvěma lety jste prakticky na kondičního trenéra nenarazili, dneska se náš počet rozšiřuje. A tito odborníci pomalu začínají působit i u mládeže," libuje si Netscher.
