ČTsport

ČTsport
pondělí 11. prosince 2017 Dana

Národní házená – český sport, který se mohl hrát po celém světě

Velikost textu:

Praha – Není mnoho sportů, které by měly český rodokmen a můžeme je skutečně považovat za své. Jedním z nich je tzv. národní házená – zvláštní forma házené se svébytnými pravidly. Dnes se hraje prakticky pouze u nás, ale kdysi se právě podle ní utvářela pravidla mezinárodní, olympijské házené, jak ji známě dnes. Nechybělo mnoho, aby se český model házené dnes vydával za oficiální verzi a hrával po celém světě.

Házená
Házená

Historie svébytné české formy házené trvá více než sto let. Vznikala na přelomu 19. a 20. století v prostředí škol, kde si žáci, studenti i učitelé stále více zahrávali s myšlenkou protlačit sport do školních osnov – do té doby se totiž fyzická aktivita brala jako nechtěné rozptylování. Vše změnil výnos rakouského ministerstva školství z roku 1890, podle kterého se měly školy ve výuce zaměřit také na sport. Nejpopulárnější byl fotbal, tehdejší kantory ale napadlo vzít míč do ruky – vznikla tak národní házená.

"Když se podíváme na začátek na datum 1905, tehdy to byl boj několika málo prvních tělocvikářů o to, prosadit nějaký sport. Prvně se to jmenovalo terčová nebo cílová, později vznikl název házená," říká bývalý místopředseda českého svazu národní házené a vedoucí žateckého oddílu Josef Popelka. První pravidla české házené vytvořili "tři K" – Václav Karas, Josef Klenka a Antonín Krištof. Všichni působili jako učitelé a právě poslední jmenovaný jí vtiskl název házená.

Přes školu až do Jugoslávie

Házená se z Čech rozšířila i do Ruska a Jugoslávie, kam ji zanesli vysokoškoláci, kteří studovali v Praze. Hlavně v Jugoslávii se díky zkušenostem mnoha lidí z pražských studií házená velmi rychle rozšířila. "Oni dokonce pak zasáhli do pravidel. Změnili brankoviště, které do té doby bylo po českém vzoru obdélníkové. V Jugoslávii zavedli ten známý půlkruh, který vydržel až dodnes," dodává Popelka.

Trvalo zhruba 15 let, než se pravidla házené v českém podání ustálila. Národní sport si budoval úspěšné místo i díky faktu, že ho od začátku přijaly za svůj také ženy – do té doby netradičně. Národní házenou si vybrala Mezinárodní federace ženských sportů a v roce 1930 uspořádala první mistrovství světa, které vyhrály české hráčky. O čtyři roky později šampionát hostila Praha. V domácím prostředí český tým skončil druhý, když ho ve finálovém utkání porazily – Jugoslávky.

Všeobecný rozmach sportu posléze přerušila druhá světová válka, i když české národní házené paradoxně pomohla. "Je to dáno tím, že lidé cítili, že je to původní český národní sport, a dávali najevo, že k tomuto národu patří, tam ten rozvoj byl skutečně výjimečný," zmínil Popelka.

O našem sportu bez nás?

Díky kontinuálnímu vývoji měla národní házená po druhé světové válce našlápnuto k tomu, aby se stala předlohou i pro svět. "V roce 1947 se sešla komise, která řešila otázku, kterým směrem se bude ubírat házená, ale bohužel náš delegát nebyl účasten jednání na této konferenci a prosadila se právě ta pravidla německo-severská," vysvětluje Popelka.

Českým specifickem národní házené je například branka, která je oproti většině kolektivních sportů vyšší než širší: její rozměry jsou v dospělé kategorii 240 centimetrů na výšku a 200 na šířku. Zvláštní je také rozvržení hráčů. V poli působí 3 útočníci, 1 obránce a 1 brankář, ale také dva záložníci. Hrací plocha je rozdělena na třetiny: obrannou, střední a útočnou a každý post má pro hru vymezené pouze některé třetiny.

přehrát video
Téma pro hosty ČT sport
Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.