ČTsport

ČTsport
sobota 16. prosince 2017 Albína

Poslední týden Tour: cyklisty o titul připravovala zranění, hory i časovky

Velikost textu:

Praha - Christopher Froome vstupuje do závěrečného týdne v jasné pozici – drží velice solidní náskok a jeho pomocníci ze stáje Sky si poněkud zlepšili reputaci po výborně zvládnutém výstupu na Mount Ventoux, což je pro Brita před závěrečnými těžkými etapami jistě dobrá zpráva. Ještě před tím se však jede alpská časovka a historie ukazuje, že vedle horských výjezdů právě jízdy proti chronometru často hýbaly v samém závěru ročníků Tour pořadím. Jaké vlastně byly ty největší závěrečné obraty v boji o žlutý dres? A jak ke svým triumfům dospěli Fignon, LeMond, Pantani či Evans?

Laurent Fignon (vlevo) stoupá společne s Gregem LeMondem
Laurent Fignon (vlevo) stoupá společne s Gregem LeMondem

Začněme před 35 lety, kdy si na Champs-Élysées pro své první vítězství dojel Bernard Hinault. Jde o rok, který nejprve notně ovlivnily dopingové zásahy – v šestnácté etapě končící na Alpe d’Huez zaútočil ve stoupání Michel Pollentier, za sebou nechal hlavní konkurenty Hinaulta s Zoetemelkem a na vrcholu byl první s náskokem plných dvou minut. Pro belgického cyklistu to znamenalo žlutý dres, jenže – na následném dopingovém testu se Pollentier objevil s dvouhodinovým zpožděním a co hůře, byl přistižen, jak se snaží podstrčit cizí vzorek. Následovalo vyloučení a do žlutého šel Nizozemec Zoetemelk, který vedení držel až do dvacáté etapy. Tou byla časovka s cílem v Nancy, v níž na Hinaulta ztratil více než čtyři minuty. Po jeho snu konečně dosáhnout na celkové vítězství bylo veta (dočkal se až o dva roky později, po bezprecedentních šesti druhých místech) a Hinault poprvé slavil.

Podobu ročníku 1983 ovlivnilo Hinaultovo zranění, které hlavní hvězdě stáje Renault neumožnilo účast na Tour. Na týmové soupisce ho nahradil mladičký Laurent Fignon, jenž v tom samém roce již stihl vyhrát Vueltu (tehdy se jela na přelomu dubna a května) a vedení týmu mělo zprvu obavy, jestli 22letý cyklista zvládne kvalitně objet oba velké závody. Fignon však jel zřejmě i nad týmová očekávání a v pořadí před ním byl jen takřka neznámý Pascal Simon, který pelotonu ujel v Pyrenejích a vezl si více než čtyřminutový náskok. Osudným se mu však stal pád, při němž si zlomil klíční kost – v závodu sice pokračoval, jeho náskok se však den po dni zkracoval a zkracoval. Rozhodující se pak stala etapa do Alp d’Huez, kdy musel Simon během stoupání odstoupit a do vedení se dostal právě jezdec Renaultu Fignon, který žlutý dres dovezl až do Paříže. V cíli měl komfortní náskok čtyř minut na své pronásledovatele.

Bernard Hinault v roce 1978 vyhrál svou první Tour de France
Bernard Hinault v roce 1978 vyhrál svou první Tour de France
Více fotek
  • Bernard Hinault v roce 1978 vyhrál svou první Tour de France zdroj: ČTK/AP http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/49/4860/485942.jpg
  • Příznivci připravili v Dublinu Rocheovi bouřlivé přivítání zdroj: ČTK/PA http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/49/4860/485940.jpg
  • Laurent Fignon (vlevo) stoupá společne s Gregem LeMondem autor: Lionel Cironneau, zdroj: ČTK/AP http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/49/4860/485938.jpg
  • Hinault (vlevo) je nyní ve vedení závodu, zde s francouzským prezidentem Hollandem zdroj: ČTK/imago sportfotodienst http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/49/4860/485944.jpg

Stephen Roche vyhrál Tour v mezidobí

Bernard Hinault ukončil kariéru, jeho krajan Fignon stále nedosahoval své dřívější závodní úrovně a ani hvězdný Greg LeMond se ročníku 1987 neúčastnil – jeho důvody však byly o poznání vážnější. Američana při lovu krocanů postřelil jeho švagr, LeMond byl vážně zraněn a podle lékařů jen malým zázrakem unikl smrti, když ztratil více než 60% krve. Závod tak byl nebývale otevřený pro ostatní jezdce, přičemž hlavní souboj probíhal mezi Španělem Delgadem a irským cyklistou Rochem. Rozhodující pro celkový osud Tour se stala 21. etapa, v níž Roche předvedl taktický manévr, kdy nechal lepšího vrchaře Delgada zprvu poodjet a teprve v závěru dne zrychlil své tempo tak, že na něho španělský cyklista šetřící už síly na další etapy najel jen několik sekund. Ty mu posléze chyběly v předposlední etapě, kterou byla časovka v Dijonu – Roche (mimochodem strýc vítěze jedné z letošních etap Dana Martina) v ní dojel druhý s více než minutovým náskokem a celkové vítězství bylo jeho.  

Greg LeMond po svém návratu dvakrát v řadě zvítězil

O dva roky později byl LeMond znovu na startu a hlavním soupeřem mu byl Fignon v ročníku, který se nyní s odstupem takřka čtvrtstoletí těší legendárního statutu. Jezdci se ve žlutém střídali – první týden vedl LeMond, Fignon však uspěl v Pyrenejích a následně i v Alpách, kde si nahospodařil padesátisekundový náskok. Fignon tak před závěrečnou 25kilometrovou časovkou držel žlutý dres a zdálo se veskrze nereálné, že by LeMond mohl osud závodu zvrátit ve svůj prospěch. Avšak stalo se – Američan jel průměrnou rychlostí 55 kilometrů za hodinu a v cíli byl první s náskokem 58 sekund před Fignonem, které mu stačily na celkové vítězství. Fignon se ani po letech přes toto zklamání nepřenesl a na otázky ohledně závěrečné časovky (v níž skončil třetí) odpovídal značně podrážděně.

Rok 1990 znovu patřil LeMondovi, hlavní postavou ročníku však byl někdo jiný – do té doby nepříliš známý Ital Claudio Chiapucci, který byl součástí malého úniku hned v úvodní etapě. Peloton tehdy uprchlíky nepovažoval za nebezpečné a umožnil jim v cíli více než 10minutový náskok, což se ukázalo být poněkud neprozíravým taktickým tahem. Žlutý trikot posléze koloval mezi jezdci z onoho úniku, a to až do předposlední etapy, jíž byla časovka do Lac de Vassivière. Chiapuccimu zbývalo posledních pět vteřin náskoku, proti v časovkách výbornému LeMondovi ale neměl šanci. V cíli ztratil dvě minuty a LeMondovi již v Paříži nic nestálo v cestě. Svůj třetí titul měl v kapse.

Jan Ullrich na Tour de France
Jan Ullrich na Tour de France

Ullrich již fenomenálního Pantaniho v posledních dnech nedohonil

V roce 1998 Tour poprvé odstartovala z Dublinu, avšak toto (bohužel) nebyla jediná význačná událost. Na begicko-francouzských hranicích byl totiž zadržen vůz stáje Festina převážející nedovolené látky – to posléze vyústilo ve vyloučení stáje, k níž se následně v protestu proti krokům direktorů závodu přidaly i další týmy. Na čele mezitím vypukl souboj dvou velkých postav cyklistiky devadesátých let, Jana Ullricha a Marka Pantaniho. Ullrich dlouho vedl, avšak na samém počátku závěrečného týdne Pantani zaútočil v horské etapě do Les Deux Alpes – na vrcholu byl o celých 9 minut dříve než překvapený Ullrich, v celkové klasifikaci jeho náskok činil minut šest a ty už v posledních dnech nepustil. Němec Ullrich vyhrál etapu i závěrečnou časovku, bylo mu to však málo platné. Pantani oslavoval svůj jediný triumf na Tour okořeněný navíc i prvenstvím na Giru a dodnes je posledním cyklistou, kterému se tento výkon povedl.

Tour v posledních letech - titul unikl Fränku i Andymu Schleckovi

Třetí "alpský" týden v následujících letech přinesl další změny na čele, počínaje rokem 2007, kdy stáj Rabobank vyloučila ze závodu vlastního jezdce Michaela Rasmussena po aféře s pokoutným trénováním v Itálii. Rasmussen tehdy jel ve žlutém a po jeho stažení ho na čele vystřídal Alberto Contador, který svůj náskok před Evansem a Leipheimerem již uhájil. O rok později zase do posledního týdne vstupoval jako lídr bratr slavnějšího Andyho Fränk Schleck, v 17. etapě pár dní před koncem Tour však nestačil zareagovat na nástup Carlose Sastreho a své manko již do konce závodu ani po velké snaze nesmazal.

Cadel Evans dojíždí Champs-Élysées jako vítěz ročníku 2011
Cadel Evans dojíždí Champs-Élysées jako vítěz ročníku 2011

Pro poslední velký obrat ve fináních dnech Tour nemusíme chodit daleko. Před dvěma lety žlutý dres dlouho vozil domácí Thomas Voeckler a svými heroickými výkony uváděl do varu francouzské diváky, hlavní adepti na celkové pořadí však celou dobu byli jinde. Andy Schleck Voecklera předstihl v cíli na Alp d'Huez v době, kdy do Paříže zbývaly již jen dvě etapy. Tou hlavní však byla časovka, tedy disciplína, v níž má Schleck velkou slabinu. A to se potvrdilo, když třetí muž pořadí Cadel Evans zajel druhý čas, Lucemburčana za sebou nechal o dvě a půl minuty a v Paříži slavil svůj první triumf. 


      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.