Karaoke a sushi: V Japonsku na fotbale
Japonsko rozhodně nepatří mezi tradiční fotbalové velmoci a ani lepšící se forma národního týmu, který byl loni schopný porazit například Francii a Španělsko, zatím nekoresponduje s kvalitou nejvyšší japonské fotbalové ligy. Přesto však návštěva ligového utkání v této zemi skýtá nevšední zážitky, které bychom v Evropě hledali jen těžko.
Mým cílem byl zápas lokálních FC Consadole Sapporo s Matsumoto Yamaga FC, přičemž "výzkum" byl asi nejlepší důvod pro výběr zrovna tohoto zápasu. Oba týmy obhospodařují průměr tabulky druhé japonské ligy, do které Sapporo spadlo po "úžasné" loňské sezoně, ve které stihlo nasbírat z 34 zápasů rovnou 28 porážek a sezonu zakončilo s rozdílem ve skóre -63. Celá sezona byla padlá na hlavu, hned jako druhý odspodu skončil tým Gamba Osaka, který nejen že před pár lety vyhrál japonskou ligu a asijskou Ligu mistrů, ale i loni nastřílel nejvíc gólů ze všech ligových týmů a na sestupové příčce obhajoval skóre +2.
Domovským stadionem sapporských Consadole je městský "dóm" – obří uzavřený stadion pro zhruba 50 tisíc lidí, který byl zbudován pro Světový pohár v roce 2002. Zastřešení stadionu je pro severní ostrov Hokkaidó výhodné, protože ten je i na konci března zmítaný sněhovými bouřemi a teplotami pod bodem mrazu. To jsem ovšem netušil a pořádně si na svou neinformovanost při vysvlékání vrstev svetrů zanadával.
Za výchozí bod fandění jsem vybral nejzajímavější část tribuny – kotel. Klasicky umístěný za brankou už čtvrt hodiny před zápasem vlál vlajkami, rozvinoval obří chorea a sborově zpíval. Fanoušci, kteří se zrovna neoddávali fandění, v poklidu pojídali sushi a popíjeli z kartonových krabic džus. Celkem jich na zápas přišlo okolo patnácti tisíc, v první lize je u některých týmů ale běžná i průměrná účast okolo 30 tisíc fanoušků. Vyznačují se skvěle naučenými a velmi komplikovanými písněmi často o několika slokách a refrénech, ve kterých uplatňují dlouhá léta tréninku na karaoke. Ty jsou proto podivuhodně vzdálené ve velké míře falešným skřekům evropských fans.
Hudební podklad byl ale asi nejzajímavějším prvkem celého zápasu, fotbalově totiž za moc nestál. V prvním poločase mne z letargie vytrhla jen slušná střela záložníka Učimury, na kterou malý brankář Matsumota nedosáhl, ač letěla přímo nad něj. Skončila na břevně. Druhý poločas začali Consadole lépe a zhruba v 65. minutě konečně zakončili kombinaci ve středu pole gólem do kuchyně. Už o dvě minuty později však Matsumoto skóre otočili a po dvou rychlých brejcích se dostali do vedení. Tak to zůstalo až do konce utkání, ani jedna strana se totiž víceméně na nic nezmohla.
