ČTsport

ČTsport
úterý 12. prosince 2017 Simona

Asijská Liga mistrů: Evropě v zádech

Velikost textu:

Tokio – Prvním utkáním v minulém týdnu odstartovala nová sezona asijské Ligy mistrů. Změří v ní síly dvaatřicet týmů z deseti zemí na východ od pomyslné hranice Evropy. Porovnání s "originální" evropskou soutěží by tato odnož co do kvality zatím stále nesnesla, i tak ale její úroveň i oblíbenost v Asii vytrvale stoupá.

Utkání Ulsan Hyundai - Sanfrecce Hirošima
Utkání Ulsan Hyundai - Sanfrecce Hirošima

Soutěž brzy oslaví padesátileté výročí, prošla si však poměrně turbulentním vývojem. Její počátky nebyly nijak slavné, prvotní podoba ALM byla v roce 1972 po pouhých pěti letech ukončena kvůli diváckému nezájmu. V polovině osmdesátých let se soutěž inspirovaná tehdejším Pohárem mistrů evropských zemí znovu rozjela a po sezoně 2002/03 dostala současný název i podobu.

Z původních osmi vítězů jednotlivých domácích lig se nyní v ALM objevuje 32 týmů z deseti států, polovinu z nich tvoří zástupci Japonska, Koreje, Číny a Kataru se čtyřmi účastnickými místy. Od roku 2009 se zvýšila ekonomická výhodnost soutěže, ani tak se ale výnosy rozhodně nemůžou rovnat jejímu evropskému vzoru. Vítěz obdrží 2,25 milionu amerických dolarů (45 milionů Kč), za účast v základní skupině se vyplácí zhruba 40 tisíc dolarů (800 tisíc Kč) za výhru a polovina za remízu. Jen pro srovnání – Plzeň si za své úspěchy v Evropské lize už nyní odnáší více než 80 milionů korun, loni si zásluhou povedených zápasů v Lize mistrů vydělala 300 milionů, což byla zhruba pětina částky, kterou za vítězství v LM inkasovala Chelsea.

V soutěži si nejlépe vedou kluby z Jižní Koreje, následované Japonskem a Saúdskou Arábií. Špatně je na tom naopak Čína, její klub za více než čtyřicet let trvání soutěže zvítězil pouze jednou, a to před více než dvaceti lety. Zájem o asijskou LM je však v Číně obrovský. Loňský čtvrtfinálový úspěch bohatého klubu Kuang Čou Evergrande vedeného italskou trenérskou legendou Marcellem Lippim přikoval k televizním obrazovkám rekordních 105 milionů čínských diváků, což je více než dvojnásobek čísel z předchozího ročníku.

Úspěchy japonských a korejských týmů v porovnání s neúspěchy čínských odráží celkovou fotbalovou vyspělost Asie. Japonsko a Korea byly rychlejší v přebírání západních vzorů tréninku a hry samotné. Japonsko se inspirovalo španělským centralizovaným stylem trénování, Korea, která se s fotbalem seznámila až v roce 1882 (kdy Korejci poprvé zahlédli fotbal v podání anglických námořníků), se více inspirovala anglickým fotbalem. "K-League si ve fyzické náročnosti s Premier League nezadá. Nedá se však příliš přirovnávat k technickým týmům vzniklým zakomponováním cizinců do anglických týmů, jak tomu bylo například u Liverpoolu za působení Beníteze nebo je u Wengerova Arsenalu. Korea se odkazuje k tradičnímu anglickému fotbalu," uvádí bývalý trenér Chunnam Dragons Gerard Nus.

V obou zemích k rozvoji fotbalové scény výrazně přispěl ekonomický boom. Finanční možnosti klubů přilákaly do Koreje a Japonska řadu cizinců – často Brazilců – kteří pozvedli úroveň jednotlivých lig. Jako příklad slouží jeden z prvních zahraničních koučů v J-League Arséne Wenger nebo kapitán Plzně Pavel Horváth, který na působení v japonském Kóbe stále v dobrém vzpomíná. Podobný boom nyní zažívá Čína, oproti sousedním zemím je však teprve na jeho počátku a kvalitou soutěže se jim zdaleka nevyrovná.

I letos se proto favorité Asijské ligy mistrů rekrutují z Japonska a Koreje. Vítězové J a K-League Sanfrecce Hirošima a FC Soul patří k největším kandidátům na zisk trofeje, do širšího okruhu favoritů se potom dají zařadit vítěz korejského FA Cupu Pohang Steelers a zmíněný čínský klub Kuang Čou, který zvítězil jak v lize, tak čínském poháru. Minimálně souboje mezi těmito týmy mohou nabídnout pohledné zápasy úrovní připomínající originální evropskou verzi.


      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.