ČTsport

ČTsport
pondělí 26. června 2017 Adriana

Do sportovní minulosti vstoupil "Dominátor", "šílený Max" i "Fenomén"

Velikost textu:

Praha - V předposledním dílu našeho seriálu ročenek připomeneme konce kariéry významných českých i světových sportovců. Někteří dali profesionální kariéře sbohem definitivně, někteří se ještě možná vrátí. Někteří se sportem skončili na vrcholu, jiní pod ním. Jisté však je, že rok 2012 byl časem velkolepých sportovních derniér s báječnými herci.

Michael Phelps se svojí osmnáctou zlatou medailí
Michael Phelps se svojí osmnáctou zlatou medailí

FOTBAL

Michael Ballack – Opora záložní řady Kaiserslauternu, Leverkusenu, Bayernu, německé reprezentace a do roku 2010 i Chelsea se rozhodla ukončit bohatou kariéru po vypršení smlouvy a návratu do Bundesligyšestatřiceti letech. Fotbalista s kořeny v předválečném Československu, odkud pocházel jeho děda, vynikal brilantním zahráváním volných kopů. V dresu Bluesmanů se kvůli nim dokázal pohádat s hvězdným Didierem Drogbou v přímém přenosu na hřišti.

Trojnásobný německý Fotbalista roku se pyšní titulem z Premier League, s londýnským klubem si neúspěšně zahrál finále LM. S kapitánskou páskou se stal vicemistrem světa v roce 2002, kde však ve finále nemohl proti Brazilcům nastoupit pro trest za žluté karty. Další pohroma přišla před domácím MS 2010. Těsně před šampionátem ho nešťastně zranil Kevin-Prince Boateng. Ballack je i vicemistrem Evropy 2008 a získal bronz z MS 2006. Jako jeden z mála špičkových fotbalistů vystudoval v průběhu aktivní kariéry vysokou školu.

Marek Jankulovski – Fotbalový univerzál z líhně Baníku Ostrava, který se pyšní titulem z Ligy mistrů, se s trávníky rozloučil v únoru po předchozím smutném návratu na Bazaly. Po Milanu Barošovi a Vladimíru Šmicerovi se stal v roce 2007 třetím českým vítězem prestižní evropské soutěže. Do české ligy naskočil v roce 1995, aby o pět let později přestoupil do Neapole, kde si ho vyhlédl český trenér Zdeněk Zeman. Jeho nový tým ale ze Serie A sestoupil a reprezentační stálice Brücknerovy éry se do italské ligy vrátila v černobílém dresu Udinese.

Michael Ballack
Michael Ballack
Více fotek
  • Michael Ballack zdroj: Bild http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/34/3304/330385.jpg
  • Marek Jankulovski autor: Luca Zennaro, zdroj: ISIFA/EPA http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2603/260206.jpg
  • Stanislav Vlček autor: Michal Šula, zdroj: isifa.com/mafra http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/43/4250/424990.jpg
  • Jan Nezmar se loučil s domácím publikem stylově autor: Petrášek Radek, zdroj: ČTK http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4144/414337.jpg

Po dvou sezonách se přestěhoval na lukrativní adresu AC Milán. V týmu Carla Ancelottiho se v konkurenci hvězd jako Gattuso, Kaká, Pirlo, Seedorf těžko prosazoval, ale později už patřil k oporám záložní či obranné řady. Jankulovski se představil ostravským fanouškům poprvé od návratu z Itálie v domácím ligovém utkání na podzim 2011 proti Hradci Králové. Trpký okamžik comebacku přišel po sedmi minutách pobytu na hřišti. Jako střídající hráč si ve skluzu přetrhl vaz v koleni a v dresu Baníku se už kvůli strachu o zdraví neobjevil.

Z Čechů zelené trávníky navždy letos opustili také Stanislav Vlček ze Slavie a liberecký Jan Nezmar. Oba tak učinili po ligovém podzimu s tím, že v klubech budou pomáhat jako člen realizačního týmu resp. manažer v managementu.

HOKEJ

Dominik Hašek – Čtvrtý a definitivní konec oznámil "Dominátor" v říjnu. Sedmačtyřicetiletý gólman, který je považován za vůbec nejlepšího strážce s lapačkou, marně čekal na nabídku z NHL. Už před výlukou se vnitřně chystal na život bez hokeje a sám v několika rozhovorech přiznal, že mu bude chybět, ale brečet si zakázal. Kariéru začínal v Pardubicích, kde získal 2 mistrovské tituly (1986/87 a 1988/89), ještě předtím a jako junior získal stříbro z MS světa dospělých, kde byl ale náhradníkem. Na zlatou z MS nikdy nedosáhl, ačkoliv k ní měl několikrát blízko (1987, 1989, 1990 skončil na MS třetí). Od sezony 1991/1992 kouzlil v NHL a nastupoval za Chicago, které ho brzo vyměnilo do Buffala, kde odehrál devět sezon a zažil nejlepší období.

přehrát video
Nejlepší moment Dominika Haška - Nagano 1998

Skvostná chvíle přišla na olympiádě v Naganu 1998, kdy vychytal českému národnímu týmu historicky první vítězství. Z Turína 2006 vlastní bronz. V sezoně 2001/2002 přestoupil do Detroitu a hned první sezona v novém klubu přinesla Stanley Cup. V ročníku 2007/2008 vše se stejným týmem, po ročním angažmá v Ottawě, zopakoval a ve 43 letech se stal nejstarším brankářem, který zdvihl nad hlavu Stanley Cup. V zámoří odchytal celkem 735 zápasů, z toho v 81 duelech neinkasoval. V sezoně 2009/2010 se Dominátor vrátil do Pardubic a ve 45 letech vyhrál třetí titul. Rok poté přestoupil do Spartaku Moskva, kde zakončil svojí famózní kariéru. V roce 2012 jej časopis The Hockey News vyhlásil nejlepším evropským hokejistou v historii NHL. Žádný jiný hokejový strážce branky na světě se nemůže pochlubit takovou hromadou individuálních ocenění.

Haškovy trofeje a ocenění:

2x Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL a 2x Lester B. Pearson Award pro nejlepšího hráče podle hokejistů (1997–98); 6x Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře (1994–95, 1997–99, 2001); 3x William M. Jennings Trophy pro brankáře s nejnižším počtem obdržených branek (1994, 2001, 2008); 2x nejlepší brankář MS (1987 a 1989), 3x člen All Star týmu MS (1987, 1989–90); 5x vítěz ankety Zlatá hokejka (1987, 1989–90, 1997–98); vítěz domácí ankety Hokejista století (1998), 2x vítěz ankety Sportovec roku ČR (1994, 1998); státní Medaile Za zásluhy (1998).

Nicklas Lidström - Hokejista, který ovládal všechny dovednosti a podle kanadské trenérské legendy Hitchcocka nejlepší Evropan všech dob. Lídr bez skandálů i mimo hřiště. Švédský obr zasvětil svou kariéru ve slovutné NHL jedinému klubu. Za Detroit Red Wings odehrál jednadvacet sezon a nastoupil k 1 564 utkáním. Sedminásobný držitel ocenění James Norris Memorial Trophy pro nejlepšího obránce NHL je členem prestižního Triple Gold Clubu – vítězství na MS (1991), olympijských hrách (2006) a ve Stanley Cupu (1997, 1998, 2002, 2008). "Nick byl jedním z nejlepších obránců, kteří kdy hráli. Zařadil se ke jménům jako Orr, Bourque, Robinson nebo Coffey. Byla to velká osobnost," vysekla poklonu v květnu při jeho odchodu legendární persona Wayne Gretzky.

  • František Kaberle
    František Kaberle autor: Harry How, zdroj: Getty Images
  • Jaroslav Špaček v dresu Caroliny
    Jaroslav Špaček v dresu Caroliny autor: Gerry Broome, zdroj: AP

František Kaberle Kladenský odchovanec a člen reprezentace v době Zlatého hattricku z MS (1999–2001). Jeho služby využíval v zahraničí tým švédské Elitserien (MoDo). Brzy přišla NHL a draft do Los Angeles Kings, postupem času byl vyměněn do Atlanty Trashers. Po mistrovství světa v roce 2005, odkud si přivezl již pátou medaili, přestoupil do Caroliny Hurricanes, kde se radoval z vítězství ve Stanley Cupu. Zisk prstenu pro vítěze stvrdil gólem do sítě Edmontonu Oilers v sedmém finálovém zápase.

Jako hráč Caroliny skončil člen naganské party Jaroslav Špaček. Rokycanský rodák a trojnásobný mistr světa prošel v NHL sedm klubů. Všude hrozil svými tvrdými projektily od modré. Při letošní výluce ho nezlákala extraligová nabídka Plzně a jejího majitele Martina Straky ani ruská KHL.

TENIS

Dělový servis, upřímná povaha a velký dříč. Andy Roddick se s tenisovou kariérou loučil jako nefalšovaný americký hrdina na letošním US Open, kde získal svůj jediný grandslam (2003). Na konci stejného roku se stal světovou jedničkou a celá Amerika v něm viděla nového Aggasiho nebo Samprase. Třikrát sahal po triumfu z Wimbledonu, vždy ale ve finále podlehl Rogeru Federerovi. Jeho podání létala rychlostí až 250km/hod. a dlouho držel rekord mezi profesionály (překonal ho Chorvat Ivo Karlovič – 255km/hod.).

Adieu turnajům na okruhu ATP dal ve svých třiceti letech po vypadnutí z milovaného US Open na kurtech, kam chodil už jako malý kluk díky lístkům k narozeninám, které mu pravidelně darovala jeho matka. O několik let později tam vyhrál juniorku, pak i vysněný titul mezi dospělými. Neměl tolik talentu jako jiní. Nemohl se výrazněji prosadit přes velikány typu Federer, Nadal, Djoković. Sám to věděl a praštit s tenisem chtěl už po sezoně 2009, ale manželka a známá modelka Brooklyn Deckerová ho přemluvila a namotivovala k ještě poctivějšímu tréninku. Napodruhé už jí to ale nevyšlo.

  • Andy Roddick
    Andy Roddick zdroj: ČTK/AP
  • Juan Carlos Ferrero
    Juan Carlos Ferrero zdroj: Isifa/Rex Features

V roce 2003 dosáhl největšího úspěchu i Juan Carlos Ferrero. Španělský antukář s Roddickem tehdejší finále US Open sice prohrál, ale předtím vyhrál French Open a i on byl na osm týdnů prvním hráčem žebříčku. Vášnivý sběratel motorek a aut pomohl v roce 2000 Španělsku poprvé vyhrát Davisův pohár. "Později jsem pochopil, co to pro tuhle zemi znamená. Ale samozřejmě pro hráče je nejdůležitější vyhrát grandslam nebo být první na světě," uvedl Ferrero, jenž si zahrál i ve vítězném daviscupovém finále s USA v roce 2004. Během kariéry dokázal tenisem vydělat 14 milionů dolarů, které investoval do tenisové akademie, nadace nesoucí jeho jméno nebo vlastního hotelu. Velký fanoušek Realu Madrid vyhrál ve dvouhře 16 turnajů. Letos v říjnu ve 32 letech hrál svůj poslední ve Valencii, kde chce s tamním Open pomáhat v budoucnu.

To Kim Clijstersová za svou kariéru na ženském okruhu vyhrála 41 singlových a 11 deblových turnajů. Žít novou kapitolu odešla letos v září po vyřazení z dvouhry i čtyřhry na US Open. Belgičanka jistě vládla světovému tenisu a svou roli potvrdila v roce 2005, kdy se zde zbavila cejchu hráčky, která není schopna vyhrát turnaj "velké čtyřky". Triumf na americkém betonu ve Flushing Meadows ještě zopakovala (2009, 2010), když po téměř dvouleté pauze vyplněné porodem dcery a svatbou s americkým basketbalistou Brianem Lynchem se famózním způsobem vrátila, když předtím startovala pouze na dvou turnajích na divokou kartu.

Od roku 1980 a wimbledonského titulu Australanky Evonne Goolagongové se tak stala první matkou, která dosáhla na grandslam. "Od vítězství v roce 2005 mi energie tohoto kurtu (Arthura Ashe) dodávala velkou inspiraci pokaždé, když jsem se vrátila. Hrála jsem tady svůj nejlepší tenis," řekla hráčka, která dokázala vyhrát i Australian Open (2011). V červnu téhož roku ji americký časopis Time zařadil mezi "30 legend ženského tenisu: minulosti, současnosti a budoucnosti."

MOTORISMUS

Jako malý kluk hrál hlavně fotbal, v Itálii nic neobvyklého. K narozeninám jednou dostal motorku značky Aprilia a kopání do míče šlo okamžitě stranou. Massimiliana Biaggiho neboli Maxe Biaggiho uznávali fandové vůně benzinu po celou jeho kariéru. Jednačtyřicetiletá legenda, známá pod přezdívkou "šílený Max", dominovala čtyři roky po sobě světovému šampionátu (kubatura do 250 ccm) se ziskem 29 velkých cen. Biaggi je zároveň rekordmanem v počtu vítězství na brněnském Masarykově okruhu, kde spolu s krajany Giacomem Agostinim a Valentinem Rossim dokázal zvítězit sedmkrát. Právě s Rossim sváděl nelítostné souboje, které někdy končily pády v kotrmelcích či vztyčenými prostředníčky. "Prožil jsem i těžké chvíle, ale má vášeň pro tento sport byla vždy silnější," prohlásil na Twitteru v listopadu po druhém zisku titulu šampiona v sérii Superbike, ve které jezdil od roku 2007.

  • Max Biaggi
    Max Biaggi autor: Mirco Lazzari, zdroj: Getty Images
  • Casey Stoner
    Casey Stoner autor: Robert Cianflone, zdroj: Getty Images

Zda bude v závodní kombinéze pokračovat Casey Stoner, už není tak jisté. V sedle motorky se rozhodl skončit v pouhých sedmadvaceti letech. Dvojnásobný mistr světa v kategorii Moto GP ztratil dle svých slov chuť závodit. "Chybí mi ta správná vášeň, kterou na okruhu potřebuji. Tu, kterou jsem měl jako kluk a která mě motivovala neustále jít dál." Experti mluvili o tzv. "Burn-out" - syndromu vyhoření, ale někdy až moc tvrdohlavý a do sebe zahleděný Australan byl spíš znechucen způsobem organizace Moto GP. Po narození dcery se prý chce věnovat rodině. Až však zjistí, že mu závodění chybí, mohl by se vrátit jako jezdec v některé z automobilových soutěží.

Nadobro se do sportovního důchodu odebral Michael Schumacher. Sedminásobný král formule 1 je vůbec nejúspěšnějším pilotem monopostů F1. V sezoně 2002 se stal jediným jezdcem v historii, který se umístil ve všech závodech sezony na stupních vítězů. Třiačtyřicetiletý Němec žijící ve Švýcarsku, který začínal na motokárách, dosáhl na 91 vítězství ve velkých cenách a neohrožen zůstává v řadě dalších statistik (pole position, nejrychlejší kola či počet bodů v jedné sezoně). Schumacher seriál mistrovství světa opustil po sezoně 2006 jako tehdejší superstar týmu Ferrari. S ní získal pět titulů, předchozí dva oslavil v Benettonu. Do kolotoče závodů se vrátil před dvěma lety, když podepsal kontrakt ve stáji Mercedes Grand Prix. Definitivní vale oznámil v říjnu v Japonsku a jeho poslední Velkou cenou byla ta brazilská v Sao Paulu s číslem 308.

O kontroverzní momenty nebyla v jeho kariéře nouze. Závěrečný závod sezony 1994 poznamenala kolize s Damonem Hillem, který na něj v celkovém pořadí ztrácel jeden bod, a měl tak reálnou šanci získat titul. Oba jezdci byli vinou střetu ze závodu vyřazeni a titul získal Schumacher, který byl obviňován z úmyslného zavinění, avšak závodní komisaři kolizi ohodnotili jako běžný závodní incident. Další sporný finální závod se odehrál o tři roky později, kdy Schumacher narazil do vozu Jacquesa Villeneuva a vypadl z tratě. Kanaďan závod dokončil a stal se mistrem světa. Později byl za úmyslné způsobení kolize Schumacher diskvalifikován z celé sezony 1997.

  • Michael Schumacher
    Michael Schumacher zdroj: Getty Images
  • Sébastien Loeb
    Sébastien Loeb autor: G. Varela, zdroj: Sipa Press

V roce 2004 byl vyhlášen sportovcem roku v Německu a stanicí ZDF sportovcem století. Ve stejném roce jej město Maranello (sídlo Ferrari) poctilo čestným občanstvím. Od roku 2007 nese vlásenka zatáček osm a devět na okruhu Nürburgring na jeho počest název Schumacher S.

Další motoristická ikona Sébastian Loeb se s působením v rallye rozloučil jako devítinásobný mistr světa, čímž se stal nejúspěšnějším závodníkem historie motorsportu v počtu získaných titulů MS. V kategorii WRC uzmul 75 vítězství a kraloval jí nepřetržitě od roku 2004. Na citroënu chce sice jezdit dál, ale jen vybrané podniky. Cílem je připravovat nový vůz pro MS cestovních vozů (WTCC), do kterého by Loeb chtěl naskočit v roce 2014. Špičkový pilot tak nekončí za volantem úplně, ale odchod fenomenálního jezdce motorsportu to je.

ATLETIKA

Carolina Klüftová - Švédská sedmibojařka a pětibojařka, která se v závěru své kariéry věnovala především skoku do dálky. Olympijská vítězka z Atén, trojnásobná mistryně světa a dvojnásobná evropská šampionka v sedmiboji. V roce 2007 vytvořila nový evropský rekord v sedmiboji výkonem 7 032 bodů. Poté oznámila, že už se nechce věnovat víceboji a zkusí závodit v dálce a trojskoku. Na Hrách v Pekingu však ani v jedné z obou skokanských disciplín nepostoupila do užšího finále a zůstala bez olympijské medaile. V roce 2003 a 2006 se stala vítězkou ankety Atlet Evropy. Atletika její tělo značně opotřebovala. Kariéru ukončila kvůli dlouhodobým zdravotním problémům (operace holeně) v létě poté, co se nemohla zúčastnit her v Londýně.

Carolina Klüftová
Carolina Klüftová

CYKLISTIKA

Alexander Vinokurov si pro své fanoušky připravil to nejlepší nakonec. Na olympiádě v Londýně šokoval vítězstvím v silničním závodu ve 39 letech. Medaili už měl kazašský reprezentant z her v Sydney, ale byla stříbrná a dvanáct let stará. Dravý závodník se letos loučil potřetí a jistojistě naposled. Poprvé to bylo v roce 2007, kdy měl pozitivní dopingový test na Tour de France, kde dokázal "vstát z mrtvých" a po obrovské ztrátě a zranění v prvním týdnu vyhrál dvě náročné etapy v Alpách. Pobláznil tím celý Kazachstán. Obvinění z krevního dopingu a vyloučení rázně odmítal a řekl: "Končím." Lídr stáje Astana byl totiž velkým favoritem, rok předtím nemohl kvůli zákazu cyklistické federace jeho tým startovat, ale vyhrál Vueltu a korunovace měla přijít i v Paříži. Místo toho dostal dvouletý trest.

Slavící Vinokurov
Slavící Vinokurov

V roce 2011 se mu Tour stala znovu osudem. Při jednom ze sjezdů vylétl ze zatáčky. Přistál až na stromě. Diagnóza zněla jasně – zlomená stehenní kost. Rozloučil se podruhé. Dlouho bez kola nevydržel a znovu začal závodit, protože se nechtěl loučit "vleže". Operovaná noha ho ale limitovala a na letošní Tour mu pověstné úniky nevyšly. Blesk z čistého nebe přišel v srpnu – zlatá medaile na OH. "To musel být dar od Boha. Tohle vítězství je lepší než deset vyhraných etap na Tour," radoval se po triumfu muž, který se rozloučil domluveným vítězstvím na vlastním kritériu, kam přicestovala i česká jednička Roman Kreuziger pouhý den po vlastní svatbě. Vinokurov je přes dopingový skandál ve své zemi polobohem a v nejbližší budoucnosti bude pracovat jako manažer stáje Astana.

LYŽOVÁNÍ

Vyučený řezník Didier Cuche dal sbohem závodnímu lyžování stylově. Svůj poslední závod světového poháru a druhé kolo obřího slalomu v německém Schladmingu sjel v historickém kostýmu a na stařičkých lyžích. Švýcar, specialista na rychlostní sjezdové disciplíny, především sjezd a super-G, letos překonal rekord Franze Klammera, když popáté vyhrál slavný sjezd Hahnenkamm v Kitzbühelu, označovaný za sjezd všech sjezdů. Nikdy však nedokázal opanovat sjezd ve Wengenu – domácí a předlouhou trať, která zůstane bez otisku jeho jména na listině vítězů. Osmatřicetiletý a stříbrný muž z Nagana se stal loni nejstarším sjezdařem historie, který vyhrál závod SP. Obdivuhodný výkon po tom všem, co si například v 18 letech zlomil nohu v kotníku a na sjezdovce, si vytrčenou kost sám zatlačil. Mezitím získal šest malých křišťálových glóbů, zlato, bronz a dvě stříbra z mistrovství světa nebo jednadvacet triumfů v závodech SP. Často se postavil za "své" ostatní závodníky proti lyžařské federaci FIS. Skončil král, kterého zdobila vůle a vytrvalost.

Didier Cuche
Didier Cuche

PLAVÁNÍ

Ten nejlepší nakonec. Fenomén s velkým F. Vyhrál osmnáct zlatých, dvě stříbrné a dvě bronzové olympijské medaile. Je mu dvacet sedm a v mládí trpěl hyperaktivitou, tak ho rodiče dali na plavání. Michael Phelps, nejúspěšnější olympionik historických tabulek, který se stal držitelem několika olympijských a sedmi světových rekordů, dosáhl dvojnásobku počtu nejcennějších medailí, než ti hned za ním (Atleti Carl Lewis a Paavo Nurmi, gymnastka Larisa Latyninová a plavec Mark Spitz jich získali 9). Američan, jenž plaval už v patnácti na OH v Sydney, má neuvěřitelně příhodnou stavbu těla pro plavání. Má dlouhé, tenké tělo s rozpětím paží 200 cm, které jsou nesouměrné k jeho výšce 190 cm. Jeho relativně krátké nohy, které zmenšují odpor vody, mají přesto velikost bot 49,5 s takzvanými gumovými klouby v kotnících. Je schopen ohnout svůj kotník víc než baletní mistr, a to mu umožňuje maximální záběry.

Přestože byl Phelps členem Projektu důvěry (projekt, kdy se sportovci nechávají testovat nad rámec povinných dopingových kontrol), zasáhla jeho životopis marihuanová aféra, kdy byl zachycen, jak užívá látku přes dýmku na studentském večírku. Dostal tříměsíční trest a ten přijal. V olympijském Londýně ale v bazénu exceloval.

Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.