ČTsport

ČTsport
úterý 30. května 2017 Ferdinand
Sportovní úmrtí v roce 2012

Letos odešly legendy Raška a Krutov, šokem byla smrt mladého šampiona Dale Oena

Velikost textu:

Praha – Rok 2012 přinesl krom radosti a příjemných překvapení i několik smutných zpráv. Mezi sportovci, kteří od letoška nejsou mezi námi, je i legendární skokan na lyžích Jiří Raška nebo jeden z nejlepších hokejistů historie Vladimir Krutov. Smrt si ale vybírala své oběti i mezi aktivními sportovci. Při tréninku tragicky zemřela akrobatická lyžařka Sarah Burkeová, šokem bylo i úmrtí teprve šestadvacetiletého plaveckého mistra světa Alexandera Dale Oena.

Jiří Raška
Jiří Raška

Bohumil Golian (25. 3. 1931 - 11. 1. 2012) 
Volejbalový reprezentant a dvojnásobný mistr světa

Celá jeho kariéra byla ověnčena úspěchy. Bohumil Golian patřil k základním kamenům československé volejbalové reprezentace v dobách jejích největších úspěchů. Za třináct let v národním týmu (1955–1968) nasbíral na olympijských hrách, mistrovství světa a Evropy z dnešního pohledu neuvěřitelných osm medailí.

V olympiádě v Tokiu v roce 1964 vybojoval s československým týmem stříbrné medaile, o čtyři roky později v Mexiku, kde byl vlajkonošem československé výpravy, dosáhl na bronz. Mistrem světa se stal hned dvakrát. V roce 1955 v Paříži a v roce 1966 se z vítězství radoval dokonce jako kapitán mužstva.

Rodák ze slovenské Moštěnice jako hráč a trenér působil krom jiného v italském Bari. Golian byl začátkem milénia vyhlášen nejlepším slovenským volejbalistou historie a v novinářské anketě o nejlepšího slovenského sportovce obsadil 12. místo. Zemřel začátkem ledna po úrazu hlavy, ze kterého se již nedokázal zotavit.

Sarah Burkeová (3. 9. 1982 – 19. 1. 2012)
Kanadská akrobatická lyžařka a mistryně světa na U-rampě

Předčasně, v pouhých devětadvaceti letech odešla Sarah Burkeová. Kanaďanka byla jednou z prvních žen, které se vrhly na lyžařské freestylové disciplíny ještě v době, kdy se jednalo o striktně mužskou záležitost. "Mám ráda skákání, když letím vzduchem a můžu k tomu ještě udělat nějaký trik. Je to super pocit. Takže jsem lyžovala a stala se z toho součást mého života a nikdy jsem se neohlížela zpět," vzpomínala na své začátky.

Burkeová je považována za jednu z průkopnic jízdy na U-rampě a v roce 2005 také ovládla historicky první mistrovství světa v této disciplíně. Dokonce čtyřikrát zvítězila na - mezi adrenalinovými sportovci ještě prestižnějších - X-Games. Proslýchá se, že hlavně její zásluhou se lyžování na U-rampě dostalo do programu olympijských her 2014 v Soči, kde měla být Burkeová jednou z favoritek na zlato.

Na svou vášeň ale nakonec tragicky doplatila. Při tréninku v americkém Park city neustála jeden ze skoků, a přestože pád nevypadal na první pohled nijak hrozivě, Burkeové se stal osudným. Lyžařka na místě ztratila vědomí a po devíti dnech v kómatu svým zraněním podlehla. Lékaři za příčinu smrti devětadvacetileté Burkeové prohlásili poškození mozku v důsledku nedostatku kyslíku po srdeční zástavě.

Sarah Burkeová
Sarah Burkeová

Jiří Raška (4. 2. 1941 - 20. 1. 2012)
Skokan na lyžích a olympijský vítěz

Jiří Raška patří mezi největší legendy českého sportu. Nejslavnější moment prožil skokan z Frenštátu pod Radhoštěm na olympijských hrách v roce 1968 v Grenoblu, kde ovládl závod na středním můstku a stal se prvním československým vítězem na zimních olympijských hrách. "Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat. Trenér Remsa si omýval obličej sněhem a písklavý skokan Nor Wirkola přestal pískat," popsal vítězný skok spisovatel Ota Pavel v Pohádce o Raškovi.

V Grenoblu vybojoval Raška i stříbro na velkém můstku. Na premiérovém mistrovství světa v letech v roce 1971 dosáhl na bronz, byl i držitelem světového rekordu, když v Planici doletěl na hranici 164 metrů.

Později se Raška věnoval trénování, v 90. letech vedl i českou reprezentaci. Za jeho života se mu dostalo řady ocenění. Svaz lyžařů Rašku vyhlásil nejlepším českým lyžařem historie, loni ho prezident Klaus ocenil medailí za zásluhy. Už tehdy si Raška stěžoval na problémy se srdcem a bývalý skokan nakonec po dlouhé nemoci v lednu zemřel ve věku sedmdesáti let.

Émile Bouchard (4. 9. 1919 - 14. 4. 2012) 
Kanadský hokejista a čtyřnásobný vítěz Stanley Cupu

Požehnaného věku se dožil kanadský hokejový obránce Émile Bouchard. Tvrdý bek a rodák z Montrealu patří mezi hlavní postavy historie místních Canadiens. V jejich dresu dosáhl mezi lety 1941 a 1956 na čtyři vítězství ve Stanley Cupu, z toho dvakrát zvedal pohár nad hlavu jako kapitán Canadiens, které vedl osm let. Obránce, jenž proslul nejen skvělou nahrávkou, ale také tvrdou hrou tělem, se čtyřikrát vešel do All-Star týmu NHL. "Byl jedním z nejlepších kapitánů, které Canadiens kdy měli. Tenkrát se tým skutečně stal dynastií," prohlásil o Bouchardovi prezident Asociace bývalých hráčů Montrealu.

Po skončení kariéry se mu dostalo mnoha poct. Uveden byl do síně slávy zámořské hokejové soutěže, jeho číslo 3 bylo vyřazeno ze sady Montrealu a vyvěšeno pod strop haly Canadiens. Této cti se však Bouchardovi dostalo překvapivě až v roce 2009, tedy 53 let poté, co pověsil brusle na hřebík. Bouchard zemřel ve věku 92 let.

Alexander Dale Oen
Alexander Dale Oen

Alexander Dale Oen (21. 5. 1985 - 30. 4. 2012)
Norský plavec a mistr světa

Šokem byla smrt Alexandera Dale Oena. Teprve šestadvacetiletý plavec a úřadující světový šampion zkolaboval ve sprchách na soustředění norského týmu v Arizoně, a přestože doktor byl na místě prakticky ihned, Dale Oena už nezachránil. "Je to ten nejtvrdší den, který kdy plavecký sport v Norsku zažil," řekl Per Rune Eknes, předseda Norské plavecké federace.

Mladý plavec byl ve své domovině hrdinou, když na mistrovství světa v Šanghaji vybojoval v roce 2011 zlatou medaili, bylo to vůbec první plavecké vítězství pro Norsko. Na kontě měl Dale Oen i stříbro z olympijských her v Pekingu a ve svých šestadvaceti letech už byl nejúspěšnějším norským plavcem všech dob.

Dale Oen se zařadil po bok dalších mladých sportovců, které na vrcholu sil nečekaně, bez jakéhokoliv varování zradila skrytá srdeční vada. "Viděl jsem Alexe pět minut předtím, než šel do sprch," vyprávěl fyzioterapeut Christer Kjølholdt. "Kdyby něco naznačovalo, že je něco špatně, všiml bych si toho. Ale měl náladu jako vždycky, nic nenasvědčovalo tomu, že za chvíli zemře."

Vladimir Krutov (1. 6. 1960 - 6. 6. 2012) 
Ruský hokejista, olympijský vítěz a mistr světa

Mnozí označují Vladimira Krutova za jedno z nejlepších křídel v dějinách hokeje. Pětinásobný světový šampion se proslavil jako člen legendární pětky CSKA Moskva s obránci Vjačeslavem Fetisovem a Alexejem Kasatonovem a útočníky Sergejem Makarovem a Igorem Larionovem. S nimi v čele sovětská sborná v osmdesátých letech drtila soupeře a neohroženě kralovala světovému hokeji.

Krutov vynikal v zakončení a v práci před brankou, vždy patřil mezi nejproduktivnější hráče a nejlepší střelce. V dresu sovětské reprezentace se také dvakrát radoval z olympijského zlata. "Byl to vynikající hokejista. Měl skvělou přihrávku, dával góly a také nejvíce z té slavné trojice fauloval, ale to k hokeji patří," vybavil si Vladimír Růžička, který proti Krutovovi a slavné ruské lajně sehrál množství zápasů v dresu reprezentace. 

Stejně jako jeho kolegové z reprezentační pětice nakoukl Krutov do NHL, v týmu Vancouveru Canucks však strávil jedinou sezonu (1989/90). Na život v Americe si prý nezvykl, přibral a vrátil se zpět do Evropy. Problémy se životosprávou provázely Krutova celý život. Spekuluje se, že i za jeho smrtí stála jeho náklonost k alkoholu. Krutov podlehl vnitřnímu krvácení, kvůli kterému byl dva dny po svých 52. narozeninách hospitalizován.

Vladimir Krutov v sovětském dresu
Vladimir Krutov v sovětském dresu

Émile Allais (25. 2. 1912 – 17. 10. 2012) 
Francouzský sjezdař a mistr světa

Ve věku jednoho sta let se na věčnost odebral první francouzský mistr světa ve sjezdovém lyžování Émile Allais. Lyžařský průkopník posbíral všechny tři zlaté na mistrovství světa 1937 v Chamonix, když kraloval jak ve sjezdu, tak ve slalomu a kombinaci. Čtvrté zlato přidal o rok později v Engelbergu. Krom toho dosáhl Allais i na bronz na olympijských hrách v roce 1936 v Garmisch-Partenkirchenu, ke kterému mu tenkrát osobně pogratuloval i Adolf Hitler. "Přišel mi pogratulovat po závodě a potřásli jsme si rukama. Vypadal celkem neškodně. Když mi později došlo, kým ve skutečnosti byl, trochu mě zamrazilo," vyprávěl po letech Allais.

Po ukončení aktivní kariéry zůstal Allais i nadále u lyžování. Podílel se na založení Ecole Française de Ski, která je i v současnosti největší lyžařskou školou na světě. Allais procestoval svět a šířil lyžování, trénoval kanadskou i americkou reprezentaci, na chvíli se usídlil i v Chile. Sám se rekreačně věnoval lyžování takřka až do smrti, nezastavila ho ani srážka se snowboardistou, po které si v devadesáti letech poranil rameno.

Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.