ČTsport

ČTsport
čtvrtek 14. prosince 2017 Lýdie
Na slovíčko

Panenka: Vždycky jsem hrál pro diváky

Velikost textu:

Praha – Co znamená úspěch pro sportovce? Je to dokázání vlastního předsevzetí? "Je to hlavně hrát co nejlépe a být se sebou spokojený," shodli se v pořadu Na slovíčko Otakara Černého fotbalové a hokejové legendy Antonín Panenka a Petr Svoboda, vítězové mistrovství Evropy z roku 1976, resp. olympiády z Nagana v roce 1998.

Antoník Panenka
Antoník Panenka

Zlatá medaile z Bělehradu je krásný úspěch, tvrdí Panenka. Není to ale všechno. "Vždycky jsem se snažil hrát pro diváky. Mým cílem bylo dodat do utkání něco, co by je pobavilo, o čem by si mohli v hospodě vyprávět. Věřím tomu, že se mi to podařilo." "Úspěchy vždycky nakonec přišly," dodává Svoboda. Pro něj byl velký úspěch uhrát tisíc soutěžních utkání. "Když jsem přišel do Kanady, vážil jsem 65 kilo a nikdo mi nevěřil. Proto si toho tak cením," říká.

Dle ředitele střední ekonomické školy se zaměřením na sport Františka Fremutha lze překonat každý neúspěch. Hlavní je prý vydržet a věřit. "Neúspěch je ovšem součást jak sportu, tak života," míní místopředseda hokejového klubu Slavia Praha Jindřich Barát. "Jsou to spojené nádoby," dodává Panenka. "Je důležité se rychle otřepat a mít srdce na pravém místě. Úspěchy jsou potom odměna za překonání překážek."

Největší neúspěch českého fotbalového internacionála byla nechuť k tréninku. Běhání jej nebavilo, a proto i tréninkové nasazení nebylo stoprocentní. "Mohl jsem dokázat víc, říkali mi trenéři."

přehrát video
Na slovíčko

Za úspěchy sportovních legend nesou odpovědnost i jejich rodiče. "Táta mne naučil přát ostatním, což mi dopomohlo být spokojený sám se sebou," tvrdí Svoboda. Panenku zase otec k fotbalu přivedl. "Absolvoval se mnou všechny tréninky, dokonce i o jeden víc." Jednou totiž Antonín na trénink zapomněl a šel se koupat. "Doma jsem pak dostal nafackováno. Táta nade mnou držel ochrannou ruku a já věděl, že na ty tréninky prostě chodit musím."

"Rodič patří na tribunu," kontruje místopředseda Slavie Barát. "Pro sport i pro práci trenéra je to vždycky brzda," myslí. Nakonec je to vždy na dítěti. Každý nemusí být vrcholovým sportovcem a jen málokomu se povede živit se sportem. "Je jedno, na jaké úrovni bude člověk sport dělat," tvrdí Svoboda. "Do života si i tak odnese spoustu dobrých vlastností, jako je třeba kamarádství."

Zdroj: ČT sport

      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.