Osm dní v sedle bicyklu, přes 1500 kilometrů divočinou
Praha – Jan Kopka se závodní cyklistice se věnuje třicet let, v posledních letech se zabývá ultramaratony, zejména transkontinentálního charakteru. Nyní vytvořil podobnou trať přes Česko a Slovensko. První skupina odstartovala třetího července, účastníci v těžkém terénu zvládali za osm dnů až dvě stovky kilometrů denně.
"Tímto druhem závodů se zabývám přes deset let, jsou to většinou závody bez zabezpečení na dlouhou vzdálenost. Je v nich zakázaná podpora, s čím člověk přijde na start, s tím musí přežít celé non-stop závody. Je jen na něm, kde bude spát a kde si sežene jídlo," popisuje Kopka běžný ultramaraton.
"Ve světě se tyto závody jezdí v opuštěných a odlehlých částech. Podobné místo v Evropě v podstatě nenajdete, přesto jsem se na území Česka a Slovenska o něco takového pokusil." Podle Kopky bylo důležité zařazení Slovenska už jen z toho důvodu, že je v něm daleko více odlehlejších, přírodnějších oblastí, než je v kulturní české krajině. První ročník závodníci odstartovali v Sedlici, nejvýchodnější vesnici na Slovensku.
"Slovensko nám nabídlo divoké hory, účastníci byli mimo signál a odkázáni sami na sebe," popsal důvod volby země východních sousedů. Závod však není nutně jen pro cyklisty. Objevili se na něm i chodci či běžci, přihlášený byl dokonce koloběžkář, ten ale musel ze zdravotních důvodů účast odříct. Kopka ovšem očekává, že i do budoucna budou cyklisté dominovat.
Nedaleko civilizace, přesto ve svém světě
Oproti jiným závodům podobného charakteru byla civilizace stále poměrně blízko, Kopka si nicméně myslí, že i na území bývalého Československa dokázala atmosféra přenést závodníky do vlastního světa ultramaratonu. "Účastníci se dokázali oprostit od problémů v zaměstnání, rodinných problémů a závodu propadli, dokázal je vtáhnout. Bojovali sami za sebe a jejich jediným cílem bylo přenést se přes problémy, které nastaly."
Přesto základní záchytné body v případě problémů existovaly. "Na trase jsou čtyři kontroly, abychom věděli, že se závodníci drží trasy, a viděli, v jakém jsou stavu. Na kontrolách nějaké minimální zázemí k odpočinku je, mezi nimi se ale pohybují sami. Večer pak musí poslat SMS o průběhu a informace, v jakém fyzickém a psychickém stavu se nachází. Nikdy jsme ale zatím nemuseli spouštět záchrannou cestu," vysvětlil Kopka.
Někomu by se podobná cesta mohla zdát šílená, Kopkovy důvody pro účast jsou však více jak výmluvné. "Poznáte nové zajímavé lidi, nová zajímavá místa. Tyto závody jsou o nenadálých příhodách, které nastávají a vy je z minuty na minutu musíte řešit. Nakonec zjistíte, že je vše nějakým způsobem řešitelné."
