Šílenství, nádhera. Gilbert vyhrál Flandry po 55kilometrové sólojízdě

Nebude mít žádný efekt, říkali o zařazení výstupu na Muur-Kapelmuur sami závodníci. Slavný kopec s fotogenickou kapličkou na vrcholu chyběl na Flandrách od roku 2011, kdy organizátoři přesunuli cíl do Oudenaarde. Nyní se vrátil a bylo okolo toho celkem haló – hlavní favorit Greg Van Avermaet jeho zařazení víceméně označil za zbytečné, protože 95 kilometrů před cílem podle něj neměl mít žádný větší význam.

Jak se mýlil. Když se dopředu ve stoupání vysunul Tom Boonen, vypadalo to zprvu nenápadně. Zrychlení legendárního Belgičana ale zafungovalo – favorité jako zmíněný Van Avermaet či Peter Sagan nebyli nikde k vidění a díky Boonenově ataku jim čelo ujelo. Ve čtrnáctičlenné skupině měl k sobě trojnásobný vítěz Flander dva pomocníky ze své stáje Quick-Step Floors (Philippa Gilberta a Mattea Trentina), nechyběl ani Alexander Kristoff či Sep Vanmarcke.

Čtrnáct odvážných uprchlíků se od pronásledovatelů oddělilo 95 kilometrů před cílem. Trvalo bezmála dalších padesát kilometrů, než je hlavní pole znovu dostihlo kousek po prvním výjezdu na strmý Paterberg. I když, ne tak úplně. V belgickém národním dresu jedoucí Gilbert se vydal dopředu pár kilometrů předtím na Oude Kwaremont a rozpoutal válku jednoho proti všem.

A rozhodně přitom na nikoho nečekal. Jeho dynamický projev neuvadal a ukazovalo se, že někdejší mistr světa (2012) nevystřílel všechny své trumfy v týdnu na de Panne. Za ním se hlavní skupina postupně zúžila a po už trochu zoufalém Saganově útoku z ní zbyla sedmičlenná skupina s Van Avermaetem, Trentinem, Oliverem Naesenem či Dylanem Van Baarlem. Chyběl v ní už iniciátor hlavní rozbušky závodu Boonen, kterého zdržel defekt a popletený mechanik, i spolufavorité jako Kristoff a John Degenkolb, kterým došly síly.

Gilbert pokračoval sám a držel si odstup na hranici jedné minuty. Před sebou už měl pouze poslední výstupy na Oude Kwaremont a Peterberg, jeho pronásledovatelé přitom buď vyčkávali, anebo sami už neměli energii na to, aby dokázali svého soupeře sjet. Jen Eddy Merckx v roce 1969 předvedl na Flandrách delší vítěznou sólojízdu (tehdy zhruba 70 kilometrů) a Gilbert dělal vše proto, aby jeho výkon nevyšel nazmar.

Byla to nevídaná situace – závodník z Valonska, který směřuje k vítězství v závodě, jenž je symbolem nezávislosti Flander, a má na sobě belgický dres. Ale fungovalo to a Gilberta hnalo dopředu publikum kolem trati i jeho týmoví ředitelé v doprovodném voze. Na třetím výjezdu na Oude Kwaremont už viditelně neměl tolik svěžesti jako v předchozích dvou případech, avšak se staženou grimasou se nahoru vydrásal.

To ještě nevěděl, že za ním v kopci spadli tři závodníci, kteří pro něj byli největší hrozbou – Sagan zavadil levým řidítkem o bundu, kterou si někdo z diváků položil na hrazení, a šel k zemi. Přes něj poté přepadli i Van Avermaet s Naesenem. Byla to příliš vysoká daň za to, že se vítěz loňského ročníku snažil vyhnout těm nejtěžším kostkám a jet po krajnici.

Van Avermaet se ještě stihl poměrně rychle zvednout a pokračovat, Sagan měl ale nepojízdné kolo a jeho šance byly pryč. "Nevím, jak jsem upadl, ale tyhle věci jsou součástí cyklistiky. Je to škoda, protože jsem měl dobrou formu a byl jsem v pozici, která mi v závěru umožňovala Gilberta dostihnout," litoval Sagan.

Gilbert poté už "jen" vyjel krátký intenzivní Paterberg a zbývalo mu posledních třináct rovinatých kilometrů do Oudenaarde, které zvládl v časovkářském posedu. Jeho sólojízda začala o 55 kilometrů dříve na Oude Kwaremont – a vydržela mu až do cíle, který překročil s kolem zvednutým nad hlavou. Gilbertův výkon na letošních Flandrech se zapíše tučným písmem do historie závodu a v Belgii se stal definitivně legendou. Závodník z Valonska vyhrál už svůj čtvrtý Monument (jeden má z Lutych-Bastogne-Lutych, dva z Il Lombardie).

Za ním se na Paterbergu zformovala tříčlenná skupina s Van Baarlem, Van Avermaetem a nenápadným Nikim Terpstrou, který dorazil ze třetí skupiny. Tito tři poté sprintovali o vítězství. Největší rychlost nakonec dle očekávání předvedl Van Avermaet, třetím místem podtrhl úspěch domácího Quick-Stepu Terpstra.

"Zaútočil jsem, a když jsem se ohlédl, byl jsem sám. A od toho okamžiku jsem jel," popsal Gilbert. Své vítězství rodák z Verviers věnoval zesnulému Claudu Criquielionovi, jenž před 30 lety vyhrál Kolem Flander jako dosud poslední Valon.

"Hodně jsem na něj v tento mimořádný den myslel," řekl jeho nástupce. "Chci vyhrát všech pět (Monumentů). Na Milán-San Remo jsem byl blízko a na Paříž-Roubaix to bude hodně těžké, ale má kariéra zdaleka nekončí a chci si tento sen splnit," dodal.