Martin je počtvrté mistrem světa, v Kataru vyhrál rozdílem třídy

Časovkářské závody jsou stavěny tak, aby ti nejlepší vystartovali až na závěr a divák tak mohl sledovat jejich vzájemné souboje takříkajíc v jednom bloku. Někdy se ale stane, že závodník zařazený mezi první startující dokáže všechny ještě nepříjemně zaskočit. Často v takovýchto případech hraje roli počasí a podmínky na trati, to ale nebyl případ individuální časovky v katarském Dauhá. 

Dvaadvacetiletý Ir Ryan Mullen v loňském roce v Richmondu ještě startoval v kategorii do 23 let, do níž by se teoreticky vešel i letos. Rozhodl se ale startovat mezi nejsilnějšími a odbýt si tu svou premiéru. Nezkušenost nebyla znát.

Mullen skvěle zvládl technický začátek i konec čtyřicetikilometrové trati a na úsecích uprostřed, které byly na rovinkách testem hrubé síly závodníků, ujížděl ostatním. Závod zvládl za 46 minut s průměrem lehce nad 52 km/h a mohl se posadit na provizorní pódium. Zbývalo čekat, jak dlouho na jeho nejvyšší příčce vydrží.

Mullen překvapeně sledoval, jak se ho ostatní marně snaží překonat

Záhy bylo jasné, že by se z něj nemusel klidit nikterak brzy. V čtyřicetistupňovém vedru už měli dřinu za sebou Jos Van Emden, Stefan Küng, Marcel Bialoblocki nebo Yves Lampaert – Mullen si ale nikoho z nich k sobě nepustil na bližší vzdálenost než 24 sekund. Do akce poté šla poslední vlna závodníků s Tonym Martinem, Rohanem Dennisem, Tomem Dumoulinem, Jonathanem Castroviejem, Maciejem Bodnarem či držitelem loňského titulu Vasilem Kirijenkou.

Srovnání Mullena s největšími favority nabídl úvodní mezičas, kde se před mladého Ira dostali o několik vteřin pouze Martin a Kirijenka, naopak Dumoulin s Dennisem byli poměrně znatelně zpět. Rozhodnout se mělo v silových pasážích prostředku tratě, kde jezdci projížděli měsíční krajinou pouště.

Martin tu nakonec dokázal, proč se mu přezdívá Panzerwagen a proč na rovinách málokdy má soupeře. Nevadily mu ani čtyřicítky na trati, za kterých se jezdci ve snaze o alespoň nějaké ochlazení polévali za jízdy vodou, a na jeho technicky dokonalou jízdu s průměrem téměř 54 km/h neměl nikdo. 

Rodák z Chotěbuzi tak prožívá nejlepší možnou rozlučku s Etixxem, z něhož po sezoně odchází do ruské stáje Kaťuša. "Je to úžasný pocit, něco neuvěřitelného. Neměl jsem dosud až tak dobrý rok, ale je skvělé, že v těch posledních dvou závodech se mi podařilo získat titul a mohu zapomenout na to, co bylo předtím," prohlásil Martin.

Mullen nakonec o medaili přišel

Za Martinem dojel jako druhý Kirijenka, který tak se svou letošní nepřesvědčivou formou nejspíše blafoval a pouze mátl soupeře. Příliš se mu před závodem nevěřilo, ale v Kataru nezklamal a porazil každého mimo Martina, jenž ale závodil ve vlastní lize. 

O bronz na dálku soupeřili Mullen a zmátořivší se Dennis, Bodnar a Castroviejo, kteří jeli v rozmezí několika vteřin. Nakonec na tom z této čtveřice závodníků byl nejlépe Španěl Castroviejo, jenž po několika čtvrtých místech konečně dosáhl na zaslouženou medaili. Mullen, který proseděl v křesle pro průběžného vítěze skoro celý závod, nakonec bere výtečnou pátou příčku. Daniel Turek ztratil na vítěze pět minut a skončil v páté desítce.