BLOG: Šampionát v Kataru splňuje předpoklady, bohužel ty negativní

Snad tomu tak nebude i po konci mistrovství, ale obrázek, který zatím nejlépe vystihuje dosavadní průběh světového šampionátu, pochází z týmové časovky žen. Není to podívaná, na niž by se kdokoliv chtěl sám od sebe koukat. Sledujeme zbytek sestavy stáje Rabobank-Liv, která najíždí na kruhový objezd – Anouska Kosterová se ale namísto doleva stáčí doprava, naráží do hrazení a nekontrolovatelně padá.

Zatímco nic netušící kolegyně odjíždí, Kosterová se opakovaně pokouší zvednout a nasednout na své kolo. Zřetelně dezorientovaná ale znovu padá, podlamují se jí nohy a točí se v kruhu. Dva z členů její týmové podpory k ní dobíhají z doprovodného vozu a snaží se ji přesvědčit, ať nepokračuje v jízdě.

Z opakovaných záběrů to vypadá, že Kosterová mohla před pádem ztratit vědomí, a to následkem vysokých teplot v Kataru. Ty o víkendu sahaly nad 35 stupňů (podle některých zpráv bylo během závodu žen na teploměru 38 stupňů Celsia). Množství závodnic nevydrželo tempo a muselo brzy odstoupit, jiné jako Američanka Chloe Dygertová nebo Němka Mieke Krogerová dojely s velkým sebezapřením a bolestmi, další jako bohužel Kosterová si přivodily úpal a nebezpečně spadly. 

"Tohle UCI nedomyslela, nedává to žádný smysl. V tomhle vedru se vůbec nedá závodit! Je to tu jako v sauně," rozčilovala se kolegyně Kosterové Roxane Knetemannová. Členka vítězné stáje Boels Dolmans Chantal Blaaková nebyla o nic méně kritičtější. "Bolely z toho i plíce. Po 20 minutách jsme byly úplně uvařené," komentovala závod. "V takovémto vedru jsem nikdy nejela," řekla zase vítězka olympijského závodu z Ria Anna van der Breggenová.

Aby toho nebylo málo, organizátoři mistrovství zřejmě nedokázali zajistit dostatečnou lékařskou asistenci. Právě na chybějící sanitky si závodnice po dojezdu stěžovaly. "Pokud pošlete sportovce do závodu v takovémto vedru, tak se aspoň ujistěte, že tam budou čekat sanitky, které se o ně postarají," kritizovala Knetemannová. (v časovce kategorie mužů do 23 let zase sanitka málem sehrála zcela jinou roli)

A pak jsou tu ještě prázdná místa u trati, kde by v ideálním případě měly být štosy fanoušků povzbuzujících závodníky. Publikum v Kataru ale, aspoň doposud, chybí. Pro sport, jakým cyklistika je, tedy historicky sport nižších tříd, který má unikátní sepětí s krajinou a který můžete sledovat z bezprostřední blízkosti bez toho, abyste museli zaplatit stokoruny a tisícikoruny, to je nefalšovaný debakl.

Míč je nyní na straně Mezinárodní cyklistické unie (UCI), a to především vzhledem k víkendovým silničním závodům. Spekuluje se o jejich radikálním zkrácení – v případě mužů by to znamenalo 106 kilometrů namísto plánovaných 257. To vše, pokud čtyřčlenný panel UCI shledá, že podmínky na trati jsou extrémní a pokračovat podle plánu by bylo nebezpečné. Samozřejmě zůstává otázkou, co je považováno za extrémní podmínky.

Co se zatím seběhlo v Kataru není ničím, čím by se měla cyklistika prezentovat. Cynik by mohl říct, že to přece bylo dopředu všechno jasné – závody budou probíhat za vysokých, někdo by dodal extrémních teplot, a to v zemi, která s cyklistikou nemá žádnou velkou zkušenost (pomineme-li Tour of Qatar, která probíhá za schůdnějšího počasí v únoru), což jinými slovy zpravidla znamená závody bez diváků a pokulhávající organizaci.

Vše z toho se potvrzuje. Pochybné zadostiučinění ale není na místě v situaci, kdy dochází k ohrožení zdraví sportovců a kdy ze sebe celý sport, ve snaze proniknout na nové trhy, dělá v přímém přenosu obyčejného hlupáka. To všechno v zemi, která bohatne na exploataci statisíců námezdních dělníků a trestá prohřešky bičováním a kamenováním. Cyklistika pro mnohé nemá valný kredit a zprávy, jako jsou ty aktuální z Kataru, jí ho nevylepší.