Historická etapa. Quintana překonal sníh i Urána a oblékl Maglia rosa

Passo Gavia (2618 m n. m.)

Po celou dobu Gira se objevovaly obrázky z Passo Gavia – ikonického horského vrcholu ve výšce 2618 metrů –, kde úzkou silnici obklopovaly sněhové hráze. Dnes v šestnácté etapě, která kromě Passo Gavia přejížděla i neméně tradiční Stelvio, ke stoupání ve mrazivém koridoru došlo. Došlo však k něčemu, čeho se organizátoři i jezdci obávali nejvíce: Začalo sněžit. Jezdci si tak oblékali všemožné vrstvy oblečení, pláštěnek a rukavic, tak jako tak to však byla chabá obrana proti teplotám na hranici 0 stupňů. Nejhorší podmínky přirozeně panovaly ve sjezdu, kde měli obtíže i kameramani a jejich přístroje – na obrázcích z kamer tak leckdy nebylo vidět nic než vločky a námrazu. Co pak viděli samotní cyklisté, je poněkud mrazivou otázkou.

Stelvio (2758 m n. m.)

Nairo Quintana stoupal a sjížděl s nachlazením, Domenico Pozzovivo zase má delší dobu podezření na bronchitidu, stále jel i sprinter Nacer Bouhanni (nikdy předtím přitom nezávodil ve výšce nad dva kilometry), ze všech stran se ozývaly hlasy (ex)jezdců a novinářů, že by se etapa v takovéto podobě a podmínkách vůbec jet neměla. Hazard se zdravím závodníků, to byla častá námitka a vztyčený prst směrem k organizátorské skupině RCS a řediteli závodu Mauro Vegnimu. Etapa nicméně pokračovala výstupem na Stelvio ve výšce 2758 výškových metrů, kde první jezdec na vrcholu dostal tzv. Cimo Coppi: Trofej pro nejrychlejšího na nejvyšším bodu celého závodu. Stal se jím jezdce Sky Dario Cataldo, který poté pokračoval osamoceně na prvním místě i ve sjezdu.

Ten byl podivuhodnou záležitostí, neboť organizátoři oznámili jeho neutralizaci – ve zkratce měly jezdcům dolů pomoci motorky tak, aby nedošlo k žádným komplikacím. Dario Cataldo však, ať už z jakéhokoliv důvodu (možná i nevědomosti), pokračoval vskutku agresivní a rychlou jízdou a nabral si na své konkurenty náskok několika minut. Ostatně těžko soudit, jestli je pro jezdce lepší "jet" a mít sjezd brzy za sebou, nebo mrznout dlouhé minuty v pomalejším sestupu. Organizátoři pak ale vlastní neutralizaci popřeli, tím pádem se startovní pole, diváci a lidé sledující závod ocitli takříkajíc trochu zavaleni protichůdnými zprávami. Pořadí jednotlivých skupin na trati bylo nejasné, objevovaly se senzacechtivé a zavádějící informace – ve zkratce etapa, na kterou se bude (ať už v pozitivním, či negativním smyslu) v každém případě vzpomínat. Posléze se vyjasnilo, že podstatnou část zmatku způsobil tweet na oficiálním účtu závodu, který oznámil neutralizaci sjezdu.

• "Došlo ke špatné interpretaci ze strany některých týmů. Pouze se upozorňovalo na nebezpečí v některých zatáčkách v riskantních částech sjezdu. Nikdy ale nebylo řečeno, že by byl závod neutralizován nebo že by se nemělo závodit," uvedl posléze ředitel Mauro Vegni.

Za Cataldem se posléze vytvořila skupinky pronásledovatelů, pro celkovou klasifikaci byla podstatná ta druhá s Ryderem Hesjedalem, Pierrem Rollandem a hlavně dvěma jezdci Movistaru: Gorkou Izaguirrem a Nairem Quintanou. To hlavně znamenalo, že Quintana byl nyní na trati o dvě minuty před mužem v růžovém Rigobertem Uránem a posouval se v celkové klasifikaci strmě vzhůru. Nutno však říci, že takřka veškeré informace o dění na trati bylo nutné brát s velkou rezervou: Nikdo nic s jistotou nevěděl.

Val Martello (2059 m n. m.)

Zbýval poslední ze tří vrcholů, 2059 metrů vysoké Val Martello. Stoupání to bylo 22,5 km dlouhé, nejstrmější na dvou místech s 14 %, v průměru pak někde nad šesti procenty. Cataldo do něho vstupoval sám z prvního místa, nebezpečím pro něho byla hlavně zmíněná druhá skupina s Quintanou a Rollandem. Urán se pohyboval zhruba minutu a půl za ní. Quintana mezitím sundal návleky paží i své brýle a vydal se stoupat: Brzy společně dostihli Catalda a na čele byla skupina Quintana, Hesjedal a Rolland.

Všechnu práci dělal ze sedla neustále se pohybující Quintana, za ním na těžší převod oddychovali zbylí dva. Za nimi takřka o dvě minuty šlapala větší skupina s Evansem, Uránem, Kišerlovskim, Aruem, Majkou a dalšími. Práci zde přitom dělaly hlavně stáje Tinkoff-Saxo a Ag2r, manko ale i přes jejich těžkou práci šlo nahoru a Quintana byl jen několik sekund od Maglia rosa. Hesjedal visel silou vůle, Rolland trpěl uprostřed tříčlenného vláčku, Quintana se svou pokerface jel takřka virtuozně.

A zaútočil. Na devítiprocentním úseku se odpoutal a se svým metronomicky přesným šlapáním pokračoval rukou sahající po růžovém dresu – ten byl od něj vzdálen nejprve o vteřinky, poté už kolumbijskému jezdci patřil. Pak se trojice zase sjela dohromady, přišel další nástup na enormním 14% stoupání – Rolland vyhořel, Hesjedal se držel jako klíště na hranici sebeobětování. Druhá větší skupina s velkými jmény se také trhala, Evans vybouchl a ztrácel, snažil se naopak Rafal Majka, kterému mezi prsty proklouzával bílý dres.

Napotřetí se už Quintana utrhl. Pod bránou značící poslední kilometr (znovu se 14 %) ztrácel Hesjedal zhruba deset metrů a, jak zní italské rčení, šlapal už ušima. Nairo Quintana naproti tomu jel neuvěřitelně, až metronomicky, klinicky přesně a neuvěřitelně klidným způsobem umazával poslední stovky metrů po vozovce točící se jako kobra na vrchol Val Martello. Vyhrál zcela zaslouženě.

• "Dostal jsem se do svého rytmu a dal jsem do toho všechno. Na konci jsem dobře stoupal. Moc nerozumím té polemice. Mnohem víc času jsem získal v závěrečném stoupání, ve sjezdu zdaleka ne tolik," dodal pak nový lídr závodu ke kontroverzi na Stelviu.

Třetí se vyškrábal s minutovým odstupem Rolland a všichni už čekali, s jakým odstupem dojede Urán. Ještě před ním se zhruba s mankem 3:30 objevili Aru, Kelderman a Pozzovivo, 4:12 pak ztratili Urán s Majkou, dokonce 4:47 zněla časomíra pro Evanse. V celkovém pořadí to Quintanovi stačilo jednoznačně: Vede o 1:41 před Uránem, třetí je stále Evans, avšak Rollanda má za sebou už jen o vteřiny. Na páté místo spadl Majka.